Irští biskupové: Asistovaná sebevražda je společenským fiaskem
„Máme mravní povinnost ujímat se svých bližních v duchu evangelního vzoru milosrdného Samaritána“, čteme v dokumentu Irské biskupské konference, který naléhá na poskytování kvalitní paliativní péče, jež ctí život, ale zároveň uznává lidskou smrtelnost, čímž nemocným v konečném stadiu života umožňuje důstojný a pokojný skon.
Biskupové kritizují „předpoklad, na němž se zakládá asistovaná sebevražda“, totiž domněnku, že „existuje nehodnotný život, který se již nevyplatí vést“. To však je „falešné tvrzení, které nevyhnutelně nahlodává úctu a právní ochranu každého lidského života, nezávisle na věku, zdravotním postižení, zdatnosti či nemoci“. Katolická církev v Irsku připomíná, že „za jakékoli životní prognózy či omezení životních schopností spočívá hodnota člověka v jeho bytí, nikoli v jeho možnosti dosáhnout určité úrovně fyzické či mentální výkonnosti“.
Irští biskupové dále varují před možným zneužitím zákona a rizikem usmrcování „zranitelných kategorií osob“ bez jejich souhlasu. Návrh zákona totiž nepožaduje po pečovatelských službách, aby nemocnému v závěrečné fázi poskytovaly paliativní péči. Kromě toho – což biskupové označují za vážné zanedbání – nepočítá s tím, že „mnozí žadatelé o asistovanou sebevraždu trpí depresí“. Tuto nemoc – a tím i pokles sebevražedných myšlenek – ovšem vyřeší dobrá léčba, a proto by bylo spíše nutné „zlepšit psychiatrickou léčbu pro tyto pacienty“, navrhuje Irská biskupská konference.
Vůči ospravedlňování asistované sebevraždy ve jménu svobodného určení každého člověka a samostatnosti jeho rozhodování biskupové poukazují, že „taková autonomie je sice dobrem, avšak její uplatňování by mělo souznít s právy ostatních lidí“, protože nikdo není osamělý ostrov.
V závěru dokumentu se upozorňuje na překvapivý vzestup případů eutanazie bez výslovné žádosti, zejména u mentálně nemocných či jinak zdravotně postižených osob, a to především v Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku či v Oregonu (o 218 % za posledních 10 let).
(jag)
