Polsko: od nepřipravené církve k církvi informované o ochraně dětí

Marta Titaniec, P. Piotr Studnicki

Církev v Polsku vstoupila do 21. století s pocitem úspěchu a hrdosti. Tento pocit měl své důvody v dávné i nedávné historii Polska. Až do roku 1918, během 123 let, kdy byl polský stát rozdělen mezi sousední mocnosti, byla katolická církev pro Poláky baštou svobody a přispěla k přežití jazyka a kultury národa, stejně jako k naději na nezávislost. V období druhé světové války nechybělo hrdinské chování mnoha katolických kněží i laiků.

Po roce 1945, kdy se Polsko ocitlo v zóně vlivu Sovětského svazu, byla církev blízko lidu, snažila se zachovat autonomii a hájila lidskou důstojnost a práva.

V tomto kontextu vyrůstal Karol Wojtyła - svatý Jan Pavel II. Papežovy poutě do Polska přispěly k duchovnímu probuzení Poláků, podnítily růst pocitu národní jednoty a posílily roli církve v polském společenském životě. V Evropě, kde proces sekularizace probíhal po mnoho desetiletí, zůstávalo Polsko zemí, kde pokřtění tvořili více než 90 % obyvatel, z nichž téměř polovina pravidelně praktikovala, a semináře byly plné kandidátů kněžství. Morální autorita kněze byla v polské společnosti nezpochybnitelná.

Tento oprávněný pocit úspěchu a hrdosti ztěžoval konfrontaci s pravdou o zneužívání dětí duchovními. Bylo vlastně těžké si připustit, že v téže církvi dochází k tak hrozným zločinům na nezletilých. Proto první zprávy v médiích o sexuálním zneužívání nezletilých duchovními vyvolaly v Polsku instinktivní obrannou reakci kněží i laiků. Byly považovány za útok nepřátelských médií a za další projev boje proti církvi, známého již od dob komunismu.

Katalyzátor potřebných změn

Obrovskou ranou pro veřejné mínění byly mediálně známé příběhy dvou polských kněží působících v Dominikánské republice: apoštolského nuncia a misionáře, kteří byli obviněni ze sexuálního obtěžování nezletilých (2013). Filmy bratrů Sekielských zveřejněné na YouTube byly skutečným zemětřesením: "Hlavně to nikomu neříkej“ (2019) a "Hra na schovávanou" (2020). Dnes je třeba upřímně přiznat, že hlas novinářů byl zásadním faktorem při mobilizaci církve v Polsku, aby se postavila zlu sexuálního zneužívání.

Neméně důležitými faktory, které ovlivnily změnu přístupu církve k dramatu sexuálního zneužívání dětí, byla rozhodnutí Svatého stolce a proměny, k nimž v církvi docházelo. To dokládají dva příklady. První je příběh o přípravě dokumentu, který definuje pravidla diecézního řízení v Polsku v případě obvinění kněze ze sexuálního zneužívání. První verzi dokumentu schválil polský episkopát již v roce 2009, ale pravidla byla důvěrná a nebyla zveřejněna. Teprve v reakci na doporučení Kongregace pro nauku víry z roku 2011 přijala a zveřejnila polská biskupská konference v říjnu 2014 dva dokumenty, které dodnes určují směr činnosti církve v Polsku.

Další příklad se týká zástupců pro ochranu dětí a mladistvých, kteří jsou odpovědní za přijímání stížností. Ačkoli byli delegáti jmenováni biskupy a generálními představenými řeholních řádů již koncem roku 2014, v následujících letech ještě nebyly jejich kontaktní údaje zveřejněny na oficiálních webových stránkách mnoha diecézí a různých řeholních řádů. Zveřejňování těchto údajů se stalo obecným standardem až v roce 2019, kdy vstoupilo v platnost motu proprio papeže Františka "Vos Estis Lux Mundi".

Statistika hanby

Koncem roku 2018 se Polská biskupská konference (KEP) rozhodla dokončit první statistická šetření zahájená v roce 2014. Zpráva vypracovaná a zveřejněná v březnu 2019 ukázala, že v období od 1. ledna 1990 do 30. června 2018 bylo 382 kněží a řeholníků obviněno ze sexuálního zneužívání nezletilých mladších 18 let. Vyšetřování odhalilo, že od roku 1950 do poloviny roku 2018 církev věděla o nejméně 661 nezletilých osobách, které byly sexuálně zneužity. Zpráva také ukázala, že počet hlášení se v průběhu let zvýšil. Skutečná vlna odhalení však byla zdůrazněna v následné zprávě zveřejněné v červnu 2021. Ve sledovaném dvouapůlletém období (od 1. července 2018 do 31. prosince 2020) bylo přijato 368 stížností na sexuální zneužívání nezletilých, které se týkaly 292 kněží a řeholníků a které se týkaly událostí, k nimž došlo v letech 1958-2020.

Arcibiskup Wojciech Polak, primas polský a delegát KEP pro ochranu dětí a mládeže, se při prezentaci zprávy obrátil na všechny oběti a všechny lidi pohoršené zlem páchaným v církvi a znovu je požádal o odpuštění. Mimo jiné řekl: "Když nasloucháme příběhům lidí traumatizovaných sexuálním zneužíváním, kterého se dopouštějí kněží, světští i řádoví, cítíme na jedné straně velký stud, nesmírný smutek a soucit. Na druhou stranu jsme vděční a vyjadřujeme úctu těm, kteří se rozhodli promluvit o zlu, které je postihlo, a zveřejnili své traumatické příběhy, často až po letech.

Systém pomoci ve stádiu přípravy

"Průzkum také ukazuje, že církev, kde se dříve páchalo zlo, se dnes stává místem naslouchání a pomoci, hledání pravdy a spravedlnosti," dodal arcibiskup Polak. Práce začala v roce 2013, kdy polský episkopát jmenoval P. Adama Żaka SJ koordinátorem KEP pro ochranu dětí a mládeže. Jeho zásluhou se církvi podařilo vytvořit integrovaný místní a národní systém ochrany dětí a pomoci obětem sexuálního zneužívání. Místní úroveň je klíčová, protože působí v diecézích a provinciích řeholních řádů. Patří mezi ně:

(1) Delegáti a delegátky (116) oprávnění přijímat oznámení o zneužívání, iniciovat příslušné kroky vyžadované církevními a občanskými zákony a pomáhat obětem získat psychologickou, právní a pastorační podporu;

(2) Pastýři (70), jejichž úkolem je nabízet pastorační pomoc a duchovní podporu obětem, jejich rodinám a komunitám postiženým skandálem a spolupracovat při přípravě dne modliteb a pokání za hřích a zločin sexuálního zneužívání dětí;

(3) Kurátoři (86), kteří obviněného kněze doprovázejí, aby mu pomohli pochopit a dodržovat předepsaná omezení a po případném odsouzení mu pomohli změnit jeho životní styl tak, aby už nikdy nikomu neublížil;

(4) Osoby odpovědné za prevenci.

Tento místní systém reakce a prevence, který funguje v diecézích a řeholních řádech, je podporován, posilován, monitorován a rozvíjen na národní úrovni. Skládá se z:

(1) Delegát KEP pro ochranu dětí a mládeže (od března 2019 je jím arcibiskup Wojciech Polak, primas polský), který je zodpovědný za právně-kanonickou a organizačně-komunikační stránku;

(2) Koordinátor KEP pro ochranu dětí a mládeže (od června 2013 P. Adam Żak SJ), který je zodpovědný za věcnou stránku fungování systému ochrany dětí a mládeže před sexuálním zneužíváním;

(3) Nadace svatého Josefa, financovaná z ročních příspěvků kněží a biskupů (založena v říjnu 2019), která má poskytovat pomoc obětem sexuálního zneužívání a také podporovat vytváření struktur odpovědných za boj proti sexuálnímu zneužívání a pomoc obětem;

(4) Centrum ochrany dětí (COD, založené v březnu 2014 na Akademii Ignatianum v Krakově), které podporuje systém ochrany dětí prostřednictvím vzdělávacích, koncepčních, vědeckých a preventivních aktivit s cílem vytvořit bezpečné prostředí pro děti a dospívající.

Zkušební prostor VELM

Polská církev se v poslední době stala zkušebním prostorem pro aplikaci motu proprio papeže Františka "Vos estis lux mundi". Od jeho vstupu v platnost bylo proti polským biskupům zahájeno více než deset ověřovacích řízení. Dvanáct z těchto řízení již bylo ukončeno, v jedenácti z nich byla prokázána nedbalost a biskupům byly uloženy trestní a kajícné sankce, v jednom případě byla obvinění zamítnuta. Ostatní řízení stále probíhají.

Proces očisty, ačkoli je pro polskou církev bolestný a obtížný, pokračuje. Mnoho lidí se cítí uraženo nejen spáchaným zlem, ale také - a často ještě více - přístupem církevních představitelů. Pouze tím, že se bude držet pravdy, hledat spravedlnost a převezme odpovědnost za objasnění všech zločinů a nedbalostí, může církev v Polsku zastavit proces ztráty důvěry a důvěryhodnosti.

Marta Titaniec - předsedkyně správní rady Nadace svatého Josefa Polské biskupské konference, spoluzakladatelka iniciativy "Zranění v církvi" [Zranieni w Kościele], Linky důvěry a Katolického světa na podporu lidí postižených sexuálním násilím v církvi.

Dr. Piotr Studnicki, kněz, ředitel Úřadu delegáta KEP pro ochranu dětí a mládeže, přednášející na Papežské univerzitě Jana Pavla II. v Krakově a na Papežské univerzitě Svatého kříže v Římě.

Přeložil Petr Vacík