Nuncius na Ukrajině: Ceníme si každé pomoci

Vatican News

„Od 24. února dochází každý den a každou noc k raketovým útokům v různých částech města. My na nunciatuře se nenacházíme v centrální oblasti, takže jsme zatím žádné bombové útoky zblízka neviděli. V jiných městech, například v Charkově, byly těžce zasaženy obytné oblasti. Kyjev je v některých ohledech relativně klidný ve srovnání s jinými městy: Irpiněm, který je předměstím Kyjeva, nebo Charkovem, Černigovem či Mariupolem... Kyjev je stále spojen s okolním světem, nicméně humanitární krize je zde i v některých dalších městech Ukrajiny velmi vážná“, vysvětluje arcibiskup Kulbokas. „Když začala válka, byli jsme méně organizovaní. Nyní jsme lépe připraveni. Zdá se, že se k městu blíží ruská armáda, takže humanitární organizace jsou v těchto dnech aktivnější“.

K zásobám potravin a vody nuncius dodává: „Tady na nunciatuře jsme si před začátkem války udělali zásoby potravin. Osobně znám několik rodin, které byly zaskočeny a měly zásoby maximálně na dva nebo tři dny. Díky Bohu se v posledních dnech do Kyjeva dostala určitá pomoc. Je těžké zjistit, jak se jednotlivým rodinám daří a jak dlouho mohou vydržet. Humanitární krize je však jistě velmi vážná. Obrací se na mě mnoho lidí a dostáváme žádosti a nabídky o humanitární pomoc, kterou je v této době velmi obtížné zorganizovat. V Kyjevě se lidé mohou pohybovat po ulicích, i když je to nebezpečné. Většinou jsou to dobrovolníci, kteří rozdělují zboží těm nejpotřebnějším. Je obtížné se pohybovat, protože každých pár metrů jsou kontrolní stanoviště. Zákaz vycházení začíná ve 20 hodin, takže téměř nikdo nevychází ven, ať už z jakéhokoli důvodu“.

Nuncius popisuje náladu obyvatel těmito slovy: „Mohu mluvit za ty, které vidím osobně: kněze, dobrovolníky a zaměstnance nunciatury. Lidé mají velké obavy, ale neztrácejí odvahu. Cítíme, že je to tragédie, které musíme čelit společně, musíme si navzájem pomáhat a hodně se modlit. Vidím hodně optimismu. Navzdory hrozným tragédiím vidím u mnoha lidí, zejména kněží a řeholníků, optimismus. Samozřejmě si nemyslím, že stejný optimismus najdete u nemocných, u těch, kteří potřebují péči, nebo u žen, které rodí nebo mají děti. Našimi hlavními zbraněmi jsou pokora, naprostá odevzdanost Bohu, solidarita a láska. Pokud jsme tu jeden pro druhého, pokud jsme blízko Bohu, pokud jsme věrní, On se o nás postará. A tak je to i během této války, která není čistě lidským výmyslem, je v ní něco démonického, jako v každém násilí. A zlo v této válce můžeme porazit jen společně, po celém světě, prostřednictvím půstu, modlitby, velké pokory a lásky“.

Arcibiskup Visvaldas Kulbokas, který zkoumá příčiny konfliktu, vysvětluje, že „někteří hovoří o jeho náboženském rozměru. Považuji to za zcela nesprávné. Pokud se podíváme například na Ukrajince, máme Radu církví a náboženských organizací na Ukrajině, která je v současné době velmi jednotná a blízká lidem. To neznamená, že všechny potíže pominuly, protože v minulosti jistě hrála roli některá mezináboženská nedorozumění. Nemyslím si však, že můžeme tuto válku ospravedlnit tímto způsobem, protože potíže v mezináboženských vztazích je třeba řešit jiným způsobem. Překvapivě jsem si všiml, že potíže, které jsem dříve pozoroval na Ukrajině, se nyní zmenšily. Zdá se, že tato tragédie sjednocuje ukrajinský lid. Neznamená to, že tato jednota zůstane zachována i poté, ale i tak je to velmi pozitivní znamení“, pokračuje papežský diplomat.

Pokud jde o papežovu podporu, vysvětluje mons. Kulbokas, že Svatý otec „dělá vše pro to, aby tato válka skončila. A nejen slovy, protože dobře vím, že hledá všechny možné cesty pro církev, duchovní i diplomatické. Vše, co je v lidských silách, aby přispělo k míru. Papež - a já to dobře vím díky jeho spolupracovníkům, s nimiž jsem několikrát denně v kontaktu - jistě zvažuje mnoho možností“. Pokud jde o balíček pomoci ve výši 1,3 milionu eur, který vyčlenila Papežská nadace Kirche in Not pro nejpotřebnější diecéze, nuncius řekl, že „nyní je obtížné přesně určit, jaké budou budoucí potřeby vzhledem ke značnému množství poškozených budov“. Co se týče humanitární pomoci, „bude jí hodně zapotřebí, protože stovky škol, nemocnic a domů byly zničeny. Nároky budou obrovské. Proto oceníme jakoukoli pomoc. Bude to trvat dlouho“, uzavírá mons. Kulbokas.

(jag)