Matky egyptského mnišství: Sára, Teodora a Synkletika
Maria Luciana Tartaglia o.s.b.- Papežské Athenaeum S. Anselmo
"Jak se máme zachránit?" Tuto otázku si kladly duchovní Matky a Otcové na poušti ve starém Egyptě, aby uvedly, "co je třeba udělat" v konkrétním "praktickém životě", abychom dosáhli Spásy. Jakou cestou jít, jaká asketická cvičení konat, jakých ctností dosáhnout, jak překonat útoky ďábla a jeho pokušení, zkrátka jak žít tady a teď, abychom získali věčný Život.
Sbírky učení
Slova napomenutí a poučení, která tito Abba a Amma pozdně antického egyptského mnišství pronášeli, aby pomohli svým žákům - řeholníkům i laikům -, byla shromážděna a písemně zaznamenána v různých řadách Apoftegmat Otců, z nichž nejdůležitější jsou Abecední řada, shromážděná podle autorů a seřazená v abecedním pořadí uvedeném jejich jmény, a takzvaná Systematická řada, v rámci níž jsou Apoftegmata naopak seřazena podle témat, jako např. pokora, poslušnost, láska, neodsuzování.
Abecední řada uvádí 133 otců a 3 matky: Amma Sára, Amma Teodora a Amma Synkletika. Ačkoli jich je ve srovnání s počtem otců velmi málo, nebyly o nic méně důležité. Jejich výroky jsou pozoruhodným svědectvím o slávě, které se těšily, o jejich magisteriu a roli, kterou hrály.
"Matky"
Kdo však byly tyto Matky, které si z následování Zmrtvýchvstalého udělaly jediný cíl svého života?
Byly to ženy, které od mládí zasvětily svou existenci mnišství, aby se ve svých domovech a v samotě krypty, jako Synkletika, nebo v osamělých příbytcích, jako Sára, či v cenobii, jako Teodora, vydaly na vážnou a tvrdou asketickou cestu, která je pod vedením Ducha přivedla k nejvyšším výšinám ctnosti. Tato duchovní cesta jim také dala charisma duchovního vedení, tj. schopnost umět vést ty, kdo je přicházejí požádat o slova, která by je vedla ke spáse, a to prostřednictvím rozlišování Božího Slova.
Vždy byly připraveny napomínat, povzbuzovat, utěšovat, doprovázet s přísností i něhou, zahrnovat své syny a dcery modlitbami, aby po překonání všech nástrah ďábla byli oživeni a proměněni Duchem.
Jejich duchovní mateřství nebylo určeno pouze ženám, pannám či vdaným, ale také mnichům, Otcům pouště, kněžím a dokonce biskupům, stejně jako laickým věřícím. Duchovní vedení totiž nebylo spojeno s genderovými faktory, ale s cestou vykonanou v Duchu, s tím, že byly "ženami Božími" a pneumatophores (nositelkami Ducha), což je činilo schopnými "klidně zakotvit do přístavu spásy a připoutat se k víře v Boha jako k pevné kotvě" (Život Synkletiky 19). Tyto Ammy tak byly referenčním bodem pro celé mnišské a církevní společenství.
Sára, Theodora a Synkletika
Od Sáry, Teodory a Synkletiky se dochovalo několik apoftegmat, která nastiňují jednoduchou, ale jistou duchovní cestu.
Sára například klade zvláštní důraz na pravdivý a konstruktivní vztah k bratrům a sestrám prostřednictvím svobody a čistoty duše, aniž by byl člověk podmíněn touhou být dobře přijímán a posuzován:
"Když se budu modlit k Bohu, aby se mnou byli všichni lidé plně spokojeni, zjistím, že u každého z nich budu činit pokání. Raději se budu modlit, aby mé srdce bylo čisté vůči všem" (Sára 5).
Theodora naproti tomu trvá na snášení utrpení a všech těžkostí, aby si "zasloužila a vykoupila čas" života (Teodora 1). Utrpení a pokušení nás totiž mohou vést k růstu a pokroku a vést nás k věčnému životu:
"Je to jako se stromy: když neprojdou zimou a deštěm, nemohou nést ovoce. I pro nás je tedy nynější věk zimou. Jen skrze mnohá utrpení a pokušení se můžeme stát dědici nebeského království" (Teodora 2).
Syncletika pak přechází k tématu univerzálního povolání, protože je plodem osobního nasazení a víry v Boha, který v nás působí. Oslovuje ty, kdo se zasvětili Bohu, a varuje je slovy:
Připadá nám, jako bychom se vydali do klidné části moře, zatímco ti ze světa mezi nebezpečí. My se pohybujeme ve dne, vedeni sluncem spravedlnosti, a oni v noci, neseni nevědomostí. Často se však stává, že ti ze světa, kteří se ocitnou v bouřlivé noci, křičíce a bdíce, dokáží zachránit loď, zatímco my se z nedbalosti utopíme v moři "klidném, protože jsme pustili kormidlo spravedlnosti" (Synkletika 26).
Tolik něco málo k těmto postavám, těmto Ammám, které příliš dlouho zůstávaly nedostatečně známé a doceněné výzkumem, jak akademickým, tak teologickým, a které je dnes třeba znovu objevit pro docenění role žen v dějinách církve.
(vac)