L'Aquila: Papež zviditelní prorockou intuici Celestýna V.
Tiziana Campisi – Vatican News
Odpuštění vyžaduje pokoru a prosit o něj je těžké umění, něco to stojí, ale je to nutné. A je to také důležitý aspekt, odpuštění, v osobním i kolektivním životě, zdůraznil kardinál Giuseppe Petrocchi, arcibiskup z L'Aquily, ve svém projevu na konferenci "Od Celestýna k Františkovi. Církev milosrdenství a naděje", uspořádané v rámci příprav na papežovu návštěvu hlavního města Abruzzo 28. srpna, kdy zde bude zahájena 728. celestinská pouť. Kořeny této události sahají až do roku 1294, kdy Celestýn V. měsíc po své slavnostní inauguraci vydal bulu, kterou udělil plnomocné odpustky všem, kdo přijdou do baziliky Santa Maria di Collemaggio "v pokání a ke zpovědi od nešpor v předvečer svátku svatého Jana do nešpor bezprostředně po svátku", tj. od večera 28. srpna do večera 29. srpna. Tato příležitost, v Itálii nazávaná "Perdonanza" se poprvé slavnostně konala v roce 1295, kdy se již Celestýn zřekl papežství. Tradice otevírání Svaté brány - umístěné na levé stěně baziliky -, kterému předchází dlouhý historický průvod, je pozdější. Stavbu lze datovat do období kolem roku 1397. Papež František byl prvním papežem, který ji otevřel.
Odpuštění je ekologií duše
Kardinál Petrocchi kladl důraz na lidskou a vnitřní stránku odpuštění. Je to právě odpuštění, které střeží ekologii duše, dobré zacházení s vlastním nitrem, s myšlenkami, které jím procházejí, a s emocemi, které jím procházejí. Pomsta, mstivý styl, zášť, agrese představují patologii duše, "jsou to bakterie, které infikují a podmiňují způsob myšlení, cítění a jednání", dodal kardinál, protože tam, kde mají tyto kognitivní a afektivní mechanismy navrch, "myšlení ztrácí schopnost být objektivní ve vztahu k sobě i k druhým, ale také srdce není schopno pulzovat láskou, protože ji nepřijímá a není schopno ji předávat". A tam, kde srdce nemá lásku, dochází k jakémusi škrcení duše, protože láska je kyslíkem duše. Proto kardinál vyzývá ke znovuobjevení odpuštění a Celestýnské milosti a jejich hodnoty jak v evangelijní, tak v sociální perspektivě.
Arcibiskup z L'Aquily zdůraznil, že s Františkem se Celestýnská milost promítá na planetární úroveň, protože papež učiní "prorockou intuici papeže Celestýna" univerzální. "S Františkem se téma odpuštění stává ústředním, protože dokonale zapadá do jeho magisteria o milosrdenství, které je zase ústřední v životě a poslání církve," pokračoval kardinál, "a stává se také ústředním v životě a poslání naší církve a tohoto města. A konečně naděje, že odpuštění může lidem umožnit pochopit, "že láska mění, proměňuje, činí nás novými a schopnými budovat se společností společné porozumění, solidárnější, bratrštější, přívětivější zemi pro všechny lidi, zemi pro každého člověka a v humánnějším rozměru".
Být církví vycházející s Františkem
Na konferenci se rozebíraly různé aspekty celestinského odpustku a don Luigi Epicoco, církevní asistent Dikasteria pro komunikaci, který vystoupil mezi řečníky, zdůraznil, že papež se svou cestou do L'Aquily stává poutníkem a zve nás, abychom byli církví vycházející, abychom byli lidem nablízku. Celestýnské odpuštění nesmí být opakovaným gestem z minulosti, ale příležitostí k obrácení. Při vzpomínce na cestu Petra z Morrone do L'Aquily, před tím než byl korunován papežem, Epicoco rozvinul téma cesty jako lidské cesty, která se setkáním s Kristem stává poutí. V Perdonanze jsme povoláni prožít znovu pouť, zdůraznil Epicoco, a s papežem Františkem musíme nabídnout své vykročení, abychom znovu objevili naději; papežova návštěva v L'Aquile musí církev znovu vyvést ven, aby se přiblížila, aby vyšla vstříc druhým.
