Řeholnice, která šeptá koním
Bernadette Reis
Na celém světě je snad jen jedna řeholnice, která má každé ráno po probuzení jako první úkol, a to ne zrovna příjemný, vyčistit stáje. Bez výjimky i na Štědrý den. To však není jediný překvapivý prvek pestrého života sestry Mary-Joy, která se narodila na počátku 50. let a vyrostla v Battle ve východním Sussexu v “zelené Anglii”, asi 50 mil jihovýchodně od Londýna.
Dětství
Její dětství a dospívání bylo zcela obyčejné v tom smyslu, že možnost stát se jednou řeholní sestrou se v její mysli objevovala stejně často jako možnost stát se cvičitelkou slonů nebo olympijskou vítězkou v hodu kladivem. Její školní zkušenosti nebyly nijak oslnivé, protože trpěla dyslexií, která v té době nebyla jako taková rozpoznána. Snad proto se u ní spíše rozvinul jemný talent "dělat věci" a učit se "prostřednictvím koní". Při práci na rodinné farmě se čtyřnožci se naučila plynuleji komunikovat a uvědomila si, že tuto metodu lze využít i u mnoha dalších dětí s podobným postižením.
Mary se proslavila v roce 1976, kdy jako 25letá odpověděla na žádost o práci v národním hasičském sboru. Stala se tak první ženou-hasičkou v mírové době v celé Evropě. Dělila tak svůj den mezi stáj a hasičské auto a byla vždy připravena opustit koně, kdykoli se ozval její pager.
Dát jiným šanci
Mezitím na farmu přicházelo stále více chlapců a dívek se speciálními vzdělávacími potřebami, které učila jezdit a starat se o koně. Někteří pocházeli z velmi obtížného sociálního a rodinného prostředí, jiní přijeli z Londýna, další zůstali na víkend. Pro tyto mladé lidi to byl zcela nový svět, v němž objevili existenci vztahu se zvířaty, který není o nic méně důležitý a užitečný než vztah s lidmi. Prostřednictvím koní a poníků mohla Mary těmto mladým lidem nabídnout novou šanci, další příležitost. Toto učení bylo a stále je v životě řeholnice velmi důležité. "Můj život byl vzrušující a plný dobrých věcí," říká Mary-Joy a vzpomíná na roky, které strávila jako hasička. Tato práce však nebyla jen originálním dobrodružstvím. Když se nejednou ocitla ve vážně nebezpečných situacích, které by ohrozily i její život, uvědomila si hlouběji smysl života a způsoby, jak ho prožít naplno. Díky těmto zkušenostem se v ní nejprve zrodila víra a důvěra v Boha, které se pak rozvíjely, "ne bez zásadní pomoci Boží milosti", dodává dnes.
Odchod z domova a charitativní projekt
Téměř přirozeně se o osm let později rozhodla opustit hasičský sbor a vstoupit jako novicka mezi Sestry Dítěte Ježíše, ženskou kongregaci, kterou ve Francii založil blahoslavený Nicholas Barrè a která je dnes přítomna po celém světě a která se zabývá především výchovou mladých lidí z marginalizovaných vrstev. Nějaký čas předtím odešli z tohoto světa její rodiče, kteří byli zemědělci a kteří jí svěřili úkol starat se o "ta krásná zvířata, která pro ni a pro tolik dětí tolik znamenala". Po svém prvním působení v liverpoolské škole založila Mary-Joy se svolením svých představených řádnou jezdeckou školu s pouhými třemi poníky. V té době byla řeholnice zaneprázdněna sháněním prostředků pro charitativní projekt kongregace v Peru, ale byly to právě peruánské sestry, které jí řekly: "Neodvádějte prostředky od své krásné a velkorysé iniciativy hipoterapie pro tyto nešťastné mladé lidi.” Našla opuštěný pozemek a s velkorysou finanční pomocí mnoha lidí se jí podařilo vybudovat skutečné jezdecké centrum s několika budovami, stájemi, službami a energií.
Splněný sen
"Ale hlavní složkou," vypráví, "bylo nadšení, moje a těch, kteří centrum navštěvovali a chápali jeho společenskou užitečnost." A dnes, po více než 30 letech, Wormwood Scrubs Pony Centre nadále úspěšně plní svou úlohu a ustájilo desítky koní, poníků, oslů, psů a koček, a poskytlo prostor zaměstnancům a dobrovolníkům. Postupem času byla v zimní sezóně vybudována také krytá jezdecká dráha. Centrum je nyní známé jako středisko pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami, mladé dospělé s problémy s duševním zdravím nebo s poruchami učení. Hipoterapie je prospěšná i pro dospělé osoby s kognitivními poruchami a tělesným postižením. Sestra Mary-Joy v průběhu let vytvořila specifické vzdělávací programy, které jsou zaměřeny nejen na vzdělávání, ale především na základní dovednosti potřebné pro kvalitní život. Proto jsou zde specifické kurzy environmentální výchovy, požární ochrany, první pomoci, péče o zvířata a samozřejmě také o koně a poníky in primis. Sestra Mary-Joy IJS obdržela za svou práci ve prospěch zdravotně postižených mnoho ocenění, včetně medaile Britského impéria od královny "Za práci ve prospěch zdravotně postižených nebo znevýhodněných dětí". Odhaduje se, že intenzivní a velkorysý život této řeholnice přinesl prospěch více než 11 000 lidem, kteří v průběhu let navštěvovali centrum. "Když dokážete snít, splní se vám to, co si přejete," říká nám na závěr našeho setkání. "Všechno, co vidíte, by se nikdy nestalo, kdybych to plánovala. Ale já jsem o tom prostě snila. A já tyto děti učím, že i ti, kteří jsou zatíženi zdravotním postižením, mohou dosáhnout velkých věcí, pokud vědí, jak snít."
