Jan Pavel I.: Krátký životopis nového blahoslaveného
Silvia Kritzenbergerová – Vatican News
Dokumentujeme zde životopis nového blahoslaveného, který kardinál Stella přečetl v neděli na Svatopetrském náměstí:
„Albino Luciani se narodil 17. října 1912 ve Forno di Canale – nyní Canale d'Agordo –, které se nachází v provincii a diecézi Belluno-Feltre. Jako prvorozený ze čtyř dětí Giovanniho Lucianiho a Bortoli Tancònové byl pokřtěn porodní bábou doma v den svého narození.
17. října 1923 zahájil Albino Luciani své studium v kněžském semináři ve Feltre; v roce 1928 vstoupil do kněžského semináře Gregoriano v Belluno. Dne 10. února 1935 byl vysvěcen na kněze v kostele S. Pietro v Belluno.
Po krátkém působení jako kaplan v Canale d'Agordo se dvacet let věnoval výuce dogmatiky a kanonického práva v semináři v Belluno a podle potřeby i dalším oborům.
16. října 1942 získal Luciani licenciát z teologie na Papežské gregoriánské univerzitě a v roce 1947 získal na téže univerzitě doktorát z dogmatické teologie.
Biskupové Bortignon a Muccin mu kromě rostoucích pedagogických povinností svěřili také pastorační úkoly a vedoucí funkce. Muccin ho také 8. února 1954 jmenoval generálním vikářem diecéze.
15. prosince 1958 byl Albino Luciani jmenován biskupem ve Vittorio Veneto; 27. prosince přijal biskupské svěcení z rukou Jana XXIII. v Bazilice svatého Petra.
V letech 1959-1969 působil v pastoraci. Jeho biskupské heslo Humilitas (pokora), které si Luciani vypůjčil od svatého Karla Boromejského a svatého Augustina - a které si dal do svého erbu spolu se třemi hvězdami představujícími víru, naději a lásku - nenechávalo nikoho na pochybách o zaměření jeho služby.
Albino Luciani vyhledával především přímý kontakt s věřícími a vždy měl pochopení pro sociální problémy svého regionu. Vyzýval k aktivní účasti laiků na životě církve a kladl důraz na dobré vzdělání duchovních. Vynikal také jako kazatel. Během svého biskupského úřadu se zúčastnil všech zasedání II. vatikánského koncilu (1962-1965).
15. prosince 1969 bylo oznámeno jeho jmenování benátským patriarchou, 5. března 1973 ho Pavel VI. povýšil na kardinála. V Benátkách zůstal patriarcha Luciani věrný pracovní metodě a pastoračnímu stylu, který praktikoval již ve Vittorio Veneto.
Den po smrti Pavla VI., 6. srpna 1978, opustil patriarcha Luciani Benátky a zamířil do Říma. 25. srpna se zúčastnil konkláve - a o den později byl zvolen papežem. Přijal jméno Jan Pavel I..
Již první gesta jeho pontifikátu prozrazovala původní rys životního stylu, který se vyznačoval službou a evangelní prostotou. Ve své službě chtěl napodobit svého slavného předchůdce Řehoře Velikého, a to jak ve funkci učitele, tak i vůdce a pastýře. Ve svých katechezích se inspiroval Řehořem Velikým a uměl je přizpůsobit schopnostem posluchačů, jak je patrné z jeho čtyř generálních audiencí.
Jan Pavel I. zanechal dějinám poselství o významu a kráse křesťanského života založeného na teologických ctnostech víry, naděje a lásky.
Pozdě večer 28. září 1978, po pouhých třiceti čtyřech dnech pontifikátu, Jan Pavel I. náhle zemřel. Ve znamení intenzivní lásky k Bohu, církvi a lidstvu skončil jeho krátký, ale příkladný pontifikát.
Pohřben byl 4. října 1978 ve Vatikánu.
Beatifikační proces v diecézi Belluno-Feltre byl zahájen 23. listopadu 2003 a ukončen 9. listopadu 2017 dekretem o vyhlášení hrdinských ctností.
13. října 2021 byl zveřejněn dekret, kterým papež František uznal zázrak připisovaný přímluvě Jana Pavla I. ve prospěch holčičky z arcidiecéze Buenos Aires, která byla vyléčena z nevyléčitelné nemoci mozku.“
Co se vlastně děje při blahořečení?
Při blahořečení katolická církev na základě rozhodnutí papeže konstatuje, že zemřelá osoba žila příkladným životem víry a následovala Krista zvláštním způsobem. Výsledkem je oficiální doporučení přijmout tuto osobu jako příklad a přímluvce u Boha. Na rozdíl od svatých jsou blahoslavené osoby uctívány pouze regionálně. Po blahořečení však může následovat kanonizace, a tedy celosvětová úcta dotyčné osoby.
