Synoda: V Dokumentu kontinentální fáze slyšíme hlas posledních a "vylučovaných"

Salvatore Cernuzio – Vatican News

Jsou tu chudí a původní obyvatelé, rodiny, znovu sezdaní rozvedení a samoživitelé, osoby LGBT+, ženy, zkrátka ti, kdo se cítí "vylučováni". Jsou tu oběti zneužívání, obchodování s lidmi nebo rasismu. Jsou mezi nimi kněží, bývalí kněží i laici, křesťané i ti, kteří jsou "daleko" od církve, ti, kteří chtějí reformy v oblasti kněžství a role žen, a ti, kteří se "necítí dobře v návaznosti na liturgický vývoj Druhého vatikánského koncilu". Jsou to lidé, kteří žijí v zemích mučednictví, ti, kteří se denně potýkají s násilím a konflikty, ti, kteří bojují proti čarodějnictví a kmenovému zřízení. Na přibližně 45 stranách, které tvoří Dokument pro kontinentální scénu, se zkrátka nachází celé lidstvo se svými zraněními a obavami, nedokonalostmi a požadavky.

Shrnutí od místních církví celého světa

Jedná se o dokument, který bude sloužit jako základ pro práci na druhé etapě synodální cesty, kterou papež František zahájil v říjnu 2021 konzultací s Božím lidem. Právě v této první fázi byli věřící – a nejen oni – všech diecézí ve všech koutech světa zapojeni do procesu "naslouchání a rozlišování". Výsledky setkání, konferencí, dialogů a inovačních iniciativ – také digitálních synod – se promítly do shrnutí zaslaných generálnímu sekretariátu synody, která jsou nyní shromážděna v jediném dokumentu: "Dokument pro kontinentální etapu".

"Referenční rámec"

Text, který vznikl současně ve dvou jazycích (italštině a angličtině), má – jak vysvětluje dikasterium – "umožnit dialog mezi místními církvemi a mezi místní a univerzální církví". Nejde tedy o shrnutí, ani o magisteriální dokument, ani o pouhou kroniku místních zkušeností, natož o "sociologickou analýzu nebo plán s cíli či úkoly, kterých má být dosaženo": "Je to pracovní dokument, který se snaží přinést hlasy Božího lidu, jeho postřehy, otázky a neshody." Odborníci, kteří se sešli od konce září do začátku října ve Frascati, aby vypracovali text, hovoří o "referenčním rámci" pro místní církve a biskupské konference s ohledem na třetí a poslední, univerzální etapu, kdy se bude konat shromáždění biskupů v Římě v říjnu 2023 a znovu v roce 2024, jak nedávno oznámil papež.

Nikdo není vyloučen

Podrobněji si dokument všímá "řady napětí", která synodální cesta přinesla: není se čeho bát, ale je třeba je artikulovat, aby se "využila jako zdroj energie, aniž by se stala destruktivní". První z nich je "naslouchání jako otevřenost k přijetí vycházející z touhy po radikálním začlenění". "Nikdo není vyloučen" je ve skutečnosti jedním z klíčových pojmů textu.

Ze shrnutí vyplývá, že mnohá společenství chápou synodalitu jako "pozvání k naslouchání těm, kteří se cítí být vyhnáni z církve". Je mnoho těch, kteří se cítí "znevažováni, opomíjeni a nepochopeni", především "ženy a mladí lidé, kteří nemají pocit, že jejich nadání a schopnosti jsou uznávány". Vážné naslouchání bylo proto "transformativní" zkušeností.

Přijímání homosexuálních osob

Mezi těmi, kdo volají po důraznějším dialogu a vstřícnějším prostoru, jsou například bývalí kněží, kteří odešli ze služby, aby se oženili, ale zejména ti, kteří "z různých důvodů pociťují napětí mezi příslušností k církvi a vlastními citovými vztahy". Tedy znovu sezdaní rozvedení, svobodní rodiče, lidé žijící v polygamním manželství, LGBT lidé. "Lidé žádají, aby církev byla útočištěm pro zraněné a zlomené, nikoli institucí pro dokonalé," stojí v příspěvku z USA. Zatímco třeba z Lesothského království přichází výzva k rozlišování ze strany univerzální církve: "V církvi se objevil nový fenomén, který je v Lesothu nový: vztahy osob stejného pohlaví. Tato novinka znepokojuje katolíky i ty, kteří je považují za hřích. Je překvapivé, že v Lesothu jsou katolíci, kteří začali praktikovat toto chování a očekávají, že církev je a jejich způsob chování přijme. To je pro církev problematická výzva, protože tito lidé se cítí vyloučeni.

Společné rysy a rozdíly

Navzdory kulturním rozdílům jsou mezi jednotlivými kontinenty patrné značné podobnosti, pokud jde o ty, kteří jsou ve společnosti a v křesťanském společenství vnímáni jako "vyloučení". Na druhou stranu existuje pluralita postojů i v rámci jednoho kontinentu nebo země. "Témata jako učení církve o potratech, antikoncepci, svěcení žen, ženatých kněžích, celibátu, rozvodu a novém manželství, možnosti přistupovat ke svatému přijímání, homosexualitě a LGBT se objevila ve všech diecézích, venkovských i městských. Objevily se různé názory a není možné formulovat definitivní stanovisko společenství k žádné z těchto otázek," říkají z Jihoafrické republiky.

Hlas chudých

Četná shrnutí vyjadřují lítost a obavy, že ne vždy a ne všude byla církev schopna "účinně oslovit chudé na periferiích a v odlehlých místech". Chudými se rozumí nejen nemajetní, ale také osamělí staří lidé, původní obyvatelé, migranti, děti ulice, alkoholici a narkomani, oběti obchodu s lidmi, osoby, které přežily zneužívání, vězni, skupiny, které trpí diskriminací a násilím kvůli rase, etnickému původu, pohlaví, sexualitě. Jejich hlasy se objevují nejčastěji, protože je sdělují ostatní. A když se tyto tváře a jména objeví ve shrnutí, "vyvolávají solidaritu, dialog, doprovod a přijetí".

Krize zneužívání

Mnoho místních církví uvádí, že se potýkají s kulturním kontextem, který je poznamenán poklesem věrohodnosti a důvěry v důsledku krize zneužívání duchovními. "Otevřená rána, která stále působí bolest obětem a pozůstalým, jejich rodinám a komunitám," uvádí se v dokumentu, který cituje příspěvek z Austrálie, v němž se uvádí: "Existuje silný pocit naléhavosti uznat způsobenou hrůzu a škodu a zvýšit úsilí o ochranu zranitelných lidí, napravit škody způsobené morální autoritě církve a obnovit důvěru. Pečlivé a bolestné úvahy o zlu zneužívání vedly mnoho synodních skupin k výzvě ke "kulturní změně" v církvi směrem k větší transparentnosti a odpovědnosti.

Účast a uznání žen

Výzva k "obrácení kultury" církve je spojena s možností zavést "nové postupy, struktury a zvyky". To se týká především role žen a jejich povolání "plně se podílet na životě církve". Je to kritický bod, který je v různých podobách přítomen ve všech kulturních kontextech a týká se účasti a uznání laiků i řeholnic. Ze všech kontinentů totiž zaznívá výzva, aby "katolické ženy byly oceňovány především jako pokřtěné a stejně důstojné členky Božího lidu". Téměř jednomyslně se potvrdilo, že mnoho žen "cítí smutek, protože jejich životy často nejsou dobře pochopeny" a "jejich přínos a charisma nejsou vždy doceněny". Shrnutí Svaté země je v tomto ohledu příznačné: "V církvi, kde jsou téměř všichni rozhodující činitelé muži, existuje jen málo prostorů, kde by ženy mohly vyjádřit svůj názor. Přesto jsou páteří církevních společenství, protože představují většinu praktikujících členů a protože patří k nejaktivnějším členům církve".

Církev proto podle dokumentu čelí dvěma souvisejícím výzvám: "Ženy stále tvoří většinu účastníků liturgie a aktivit, muži jsou v menšině; většinu rozhodovacích a řídících rolí však zastávají muži. Je zřejmé, že církev musí najít způsoby, jak přilákat muže k aktivnějšímu zapojení do církve a umožnit ženám plnější účast na všech úrovních církevního života."

Diskriminace osob se zdravotním postižením

Lidé s postižením také hovoří o nedostatečné účasti a uznání: "Uvedené formy diskriminace – nedostatek naslouchání, porušování práva vybrat si, kde a s kým budou žít, odpírání svátostí, obviňování z čarodějnictví, zneužívání - a další, popisují kulturu odmítání lidí s postižením. Nevznikají náhodou, ale mají společný kořen: představu, že životy osob se zdravotním postižením mají menší hodnotu než životy ostatních.

Svědectví o pronásledování a mučednictví

V dokumentu je zdůrazněno svědectví o víře prožívané až do mučednické smrti v některých zemích, kde křesťané, zejména mladí lidé, čelí "výzvě systematického nuceného přechodu k jiným náboženstvím". V mnoha shrnutích se zdůrazňuje "nejistota a násilí, s nimiž se pronásledované křesťanské menšiny potýkají". Hovoří se o fanatismu, masakrech nebo dokonce – jak potvrzuje maronitská církev – o "formách sektářského a etnického podněcování", které přerůstají v ozbrojené a politické konflikty, jež činí život mnoha věřících na celém světě obzvlášť bolestným. I v těchto "křehkých situacích" však křesťanské komunity "dokázaly pochopit výzvu, která jim byla adresována, aby budovaly zkušenosti synodality a přemýšlely o tom, co znamená jít společně".

Obrana "křehkého" života

Stejně tak je důležitý závazek Božího lidu bránit křehký a ohrožený život ve všech jeho fázích. Například pro ukrajinskou řeckokatolickou církev je součástí synodality "věnovat zvláštní pozornost ženám, které se rozhodují pro potrat kvůli strachu z materiální chudoby a odmítnutí ze strany rodin na Ukrajině; podporovat výchovnou práci mezi ženami, které jsou povolány k zodpovědnému rozhodnutí, když procházejí těžkým životním obdobím, s cílem zachovat a chránit život nenarozených dětí a předcházet provádění potratů".