Kardinál Ayuso po Bahrajnu: Dialog je "existenciální dovednost"

Jean Charles Putzolu - Vatican News

Dialog, respekt, bratrství a mír - to jsou pro kardinála Miguela Ángela Ayusa Guixota čtyři klíčová slova, která zaznívala během právě skončené apoštolské návštěvy papeže Františka v Bahrajnu. Čtyřdenní návštěva byla papežovou 39. zahraniční cestou od začátku jeho pontifikátu a druhou do oblasti Zálivu. Při ohlédnutí za uplynulými dny prefekt dikasteria pro mezináboženský dialog s potěšením konstatuje kontinuitu muslimsko-křesťanských vztahů a důležitost dialogu, který označuje za "existenciální dovednost".

Vaše Eminence, doprovázel jste papeže Františka na jeho 39. apoštolské cestě do Bahrajnu. Jak se na tuto událost díváte?

Tak jako u každé apoštolské cesty Svatého otce, když končí, bilancujeme její účinky, které jsou vždy velmi pozitivní. V tomto případě, pokud jde o jeho apoštolskou návštěvu Bahrajnského království, jsou mé úvahy velmi pozitivní, protože jsem zjistil, že to byl okamžik setkání ve světě, který se zmítá v konfliktu. Setkání s autoritami a křesťanskou komunitou jsem považoval za velmi zajímavá a dobrá, zejména setkání na stadionu při slavení eucharistie s křesťanskou komunitou. Byli tam křesťané z Bahrajnu a celé oblasti Zálivu.

Ekumenické setkání bylo velmi důležité, stejně jako mezináboženské setkání. Myslím, že to byla cesta otevřeného, prostého dialogu, seznámení, bratrství, jak to má papež František rád.

Jaké perspektivy si můžeme představit pro dialog s islámem?

Nemyslím si, že je to něco nového, ale dialog pokračuje a tato setkání, která jsme měli v Bahrajnu, jsou prvky kontinuity v procesu dialogu mezi křesťany a muslimy. Dialog je pro mě existenciální postoj, který žijeme každý den. Setkání s Muslimskou radou starších bylo pro mě velmi zajímavé, protože jsem viděl touhu této velmi renomované, velmi důležité instituce; touhu, stejně jako naši, pokračovat v podpoře islámsko-křesťanského dialogu, touhu vzájemně spolupracovat na společných projektech ve prospěch mezinárodního společenství, touhu vytvořit platformu jednoty v rozmanitosti, touhu po vnitromuslimském dialogu, touhu po ekumenickém dialogu, touhu po dialogu mezi různými složkami našich společenství a zejména v rámci muslimského světa.

Připomeňme si poselství velkého imáma z Al-Azharu, který opět projevil svou vstřícnost a velmi otevřeně apeloval, aby v rámci muslimského světa došlo ke sblížení mezi šíity a sunnity. To je něco opravdu důležitého. Takže pokud jde o perspektivu, ze všeho, co jsem viděl, v mnoha komuniké není nic nového, ale je tu kontinuita, a to je nejdůležitější.

Přítomen byl také patriarcha Bartoloměj. Tato cesta měla také ekumenickou složku...

Ano, přítomnost patriarchy Bartoloměje byla opravdu velmi důležitá. Bylo to obnovené znamení přátelství a společenství s papežem. Bylo to svědectví o touze společně budovat svět přátelství a bratrství. Jak jsem již řekl, potřebujeme vnitromuslimský dialog mezi šíity a sunnity a dalšími složkami muslimského světa; a v křesťanském světě potřebujeme ekumenický dialog mezi různými křesťanskými společenstvími. Domnívám se tedy, že patriarcha Bartoloměj je tím, kdo naznačuje směr, kterým musíme jít. Spojení papeže Františka s patriarchou Bartolomějem pomáhá tento ekumenický dialog podporovat.

František hodně zdůrazňoval důležitost dialogu... Existuje nějaká jiná alternativa k budování mírového soužití?

Myslím, že papež řekl, že klíč k apoštolské cestě do Bahrajnského království lze shrnout do čtyř slov: dialog. Mluvil o dialogu, dialogu a dialogu. Jde tedy o dialog, vzájemný respekt, bratrství a mír. Chceme-li skutečně kráčet po cestách míru, musíme pokračovat v podpoře dialogu; musíme podporovat vzájemnou úctu a musíme podporovat bratrství, které bylo široce vyjádřeno v dokumentu o lidském bratrství, jenž inspiroval Svatého otce k napsání encykliky Fratelli tutti.