Kardinál Marengo: Papeže potěšila mariánská socha z mongolské skládky
Federico Piana – L´Osservatore Romano
Může cesta k obrácení a spáse vést přes skládku odpadků? V Darhanu to tak vypadá. V tomto malém městě na severu Mongolska ve východní Asii zápasila jedna chudá žena, matka jedenácti dětí, zuby nehty o to, aby z oné obrovské spousty odpadků vytrhla pro sebe a svou početnou rodinu alespoň kousek života a naděje: jídlo, které by se ještě dalo počít, anebo něco zázračně neporušeného, co by se mohla pokusit prodat kdoví kam.
Jednoho dne na skládce jako každý jiný den kamion s odpadky vyklopí svůj náklad a k nohám této nebohé ženy přistane předmět zabalený v látce. Udivená žena jej popadne a rozbalí. Ačkoli neexistuje fotografie, která by zachytila detaily tak výjimečného okamžiku, nezmýlíme se, když se budeme domnívat, že se ženě rozšířily oči a na několik okamžiků přerušil dech: po sejmutí látky se před ní objevila nádherně vyřezávaná dřevěná socha s rysy krásné paní. Je to Panna Maria Neposkvrněná. Chudá žena Matku Boží hned nepozná, ale krátce nato, když ji přinese domů, zašeptá: „Tato krásná paní chtěla přijít a bydlet v mém stanu“. Koneckonců není křesťankou a jediné, co ji přivedlo k víře, bylo před časem setkání s některou z řeholnic Matky Terezy, které jí vyprávěly právě o Panně Marii a naučily ji modlitbu Zdrávas Maria.
Jakmile chudá žena pochopila, kdo je ona krásná paní, odnesla sošku do malé katolické komunity, která ji vystavila v místní farnosti. To vše se stalo před několika lety. Teprve nedávno, přesněji loni, se příběh znovu rozběhl: sestry o něm vyprávěly kardinálu Giorgiu Marengovi, misionáři Panny Marie Těšitelky a apoštolskému prefektovi v Ulánbátaru (hlavním městě Mongolska), jehož vyprávění nesmírně zaujalo. „Okamžitě mě napadlo, že nám Panna Maria tímto nálezem chtěla něco sdělit“, říká Marengo, který si dodnes nedokáže vysvětlit, „jak se ta socha dostala na skládku, protože zejména v této části země je velmi málo katolíků. Tak mě napadlo, že Pán se skrze svou svatou Matku zpřítomňuje v těch nejkrajnějších situacích, aby nám řekl, jak blízko je každému z nás“.
Postupem času kardinál dospěl k přesvědčení, že soška Panny Marie nalezená v odpadcích symbolizuje postoj Panny Marie, „vždy připravené setkat se s námi i v místech zoufalství, odhození, bolesti, opuštěnosti. O soše jsem také mluvil se Svatým otcem“, prozrazuje, „když jsem ho před několika měsíci navštívil s malou delegací buddhistických mnichů z Mongolska: ukázal jsem mu její fotografii a on byl velmi potěšen“.
Epilog příběhu se odehrál loni 8. prosince, na slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie, kdy se Marengo rozhodl zasvětit celé Mongolsko Panně Marii. Akt se uskutečnil v ulánbátarské katedrále přímo před sochou ze skládky, která byla pro tuto příležitost intronizována v téže katedrále a přikryta zvláštním pláštěm, zhotoveným, jak vysvětluje kardinál, „z mnoha malých kousků látky, které poslala apoštolské prefektuře většina mongolských věřících a misionářů. Každý malý kousek látky představuje zásadní okamžik v jejich životě“.
Panna Maria nyní bdí nad nekonečnou mongolskou krajinou, kde žije pouze 1400 katolíků (všichni jsou shromážděni v apoštolské prefektuře Ulánbátar) a kde církev nedávno oslavila 30. výročí svého založení. „Musíme děkovat Bohu“, uzavírá Marengo, „že se zde církev po dlouhém období komunismu dokázala během pouhých třiceti let uchytit a zakořenit. Rád připomínám obraz, který papež František použil k popisu těchto malých církevních společenství, když před časem promlouval k biskupům Střední Asie: Jsou to, jak řekl, výhonky ve stepi“. Výhonky, které v Mongolsku klíčí pod láskyplným a ochranným pláštěm Panny Marie ze skládky.
