Salesián z Dnipra: Ukázala se velká lidskost národa

Svitlana Duchovyč – Vatican News

Je to válka bezmocných...Absurdita, která na Ukrajině trvá už 328 dní, si minulou sobotu do svého deníku krveprolití připsala smrt 44 lidí, z toho tří nezletilých dětí, vyhlazených ruskou raketou, která zasáhla obytný dům v Dnipru. Rozbořená budova se stala zatím posledním symbolem bezohlednosti a opět, jako už nesčetněkrát za podobných okolností, magnetem solidarity, lidí, kteří se přes trosky snažili dostat dovnitř, pomáhat, zachraňovat. Svědectví podává otec Oleh Ladnyuk, salesián, který žije a pracuje jako učitel a vojenský kaplan ve městě poznamenaném tímto masakrem civilistů.

Záběry budovy zasažené ruskou raketou v Dnipru jsou šokující. Jak na tuto tragédii reagovali občané?

Byli jsme skutečně svědky tragických událostí. Kromě mnoha mrtvých je v nemocnicích asi stovka zraněných. Máme mnoho zničených domů... Je to tragické, ale zároveň jsme viděli, že se lidé spojili, aby pomohli. Po výbuchu rakety městská správa okamžitě upozornila, že škola v blízkosti zasažené budovy může ubytovat všechny, kteří zůstali bez domova - a později vedení školy oznámilo, že tuto možnost využilo jen asi 50 lidí, protože ostatní občané Dnipra nabídli ubytování jak lidem bez přístřeší, tak těm, jejichž domovy byly poškozeny v okolních budovách, kde mnoho bytů zůstalo bez oken. Viděli jsme velkou jednotu mezi lidmi, což potvrzují i komentáře na sociálních sítích, v nichž lidé z této oblasti píší, že i přes psychicky těžkou situaci, která je cítit všude, chtějí vzdorovat a bránit svou zemi. Nevíme, kolik mrtvých ještě najdeme, některé se podařilo zachránit, ale bohužel je tu velká zima a nedá se říct, jak dlouho mohou ti, kteří zůstali pod troskami, v těchto podmínkách odolávat.

Co dělají místní církve pro konkrétní a duchovní pomoc obětem?

Nejprve jsme se v neděli při mších ve všech farnostech modlili za mrtvé a za lidi, které tato událost postihla. V sobotu, v den tragédie, vzal náš farář několik teplých přikrývek a vydal se do zasažené oblasti. Vím také, že se tam dostavila skupina z Charity, dobrovolníci, kteří přinesli jídlo, teplý čaj a naslouchali potřebám lidí. Šel s nimi i psycholog, aby s lidmi mluvil, uklidňoval je, jsou lidé, kteří se totiž stále snaží a doufají, že uvidí své sousedy nebo členy své rodiny naživu... Velmi na mě zapůsobily záběry lidí, kteří běželi na pomoc hasičům, aby mohli rychleji zachraňovat lidi ze sutin. Dospělým při záchranné akci pomáhaly i děti. Druhá věc, která mě zasáhla, byla ta dívka, kterou jsme všichni viděli na fotkách: byla v pátém, šestém patře, zachránili ji a poté napsala z nemocnice, že doufá, že její rodiče žijí, ale bohužel se jim to nepodařilo... Je nám to velmi líto, můžeme se jen modlit a pomáhat těmto lidem ze všech sil. A doufáme, že se něco podobného nestane i v jiných ukrajinských městech.