Arcibiskup Ševčuk: Válka je absurdní a svatokrádežná, ale nyní se necítíme opuštění

Salvatore Cernuzio – Vatican News

Arcibiskup Ševčuk hovořil o "tragédii" pro Ukrajinu i pro svět, o "obyvatelstvu traumatizovaném" těmito dvanácti měsíci "slepé, absurdní, svatokrádežné" války i o "bezmoci" dosáhnout míru. Poté se obrátil s výzvou k politikům, médiím a všem, kteří mají na mezinárodní úrovni slovo a odpovědnost: "Nenechávejte nás v tom samotné... Lež a lhostejnost zabíjejí".

Útěcha z návštěvy vedoucích představitelů v Kyjevě

Hlava ukrajinské řeckokatolické církve se připojila k videokonferenci z kyjevského arcibiskupství, své rezidence, z jejíhož okna s výhledem na Dněpr viděl arcibiskup v posledních měsících na obloze vybuchovat "oheň". Do ukrajinského hlavního města v době, kdy probíhá rozhovor, překvapivě dorazil americký prezident Joe Biden. Ševčuk se usmívá: "Před rokem, touto dobou," říká, "nás všichni opouštěli. Po 24. únoru zůstali jen dva diplomatičtí zástupci: apoštolský nuncius Visvaldas Kulbokas a polský velvyslanec. Mnozí se přestěhovali do Lvova, na západní Ukrajinu nebo do Polska. O rok později se všichni vrátili, přijeli nás sem navštívit. Politicky, vojensky, plody těchto návštěv odhalí odborníci. Ale když mluvím jménem prostých lidí, dává nám to pocit, že nejsme zapomenuti, že nejsme opuštěni, že můžeme počítat se solidaritou Evropy, Itálie, světa". "Je to velká útěcha," říká arcibiskup, "ruská armáda nás odsoudila k smrti. Solidarita nám dává naději, že tento rozsudek nebude vykonán, že budeme schopni přežít, bránit se a budovat svobodnou a demokratickou zemi".

Bezmocní tváří v tvář svatokrádežné válce

Naděje je slovo, které Ševčuk během rozhovoru často opakuje. Spolu s ním také "vděčnost". Vděčnost "Pánu, protože jsme dokázali přežít a sloužit našemu lidu tím, že jsme dělali, co jsme mohli"; vděčnost "za obrovskou všeobecnou solidaritu". Vděčnost je však doprovázena "pocitem bezmoci": při zabránění válce a nyní, po roce, při jejím zastavení. "Na konci roku 2021 již bylo možné vytušit přízraky blížící se války... Ze své strany jsem se snažil, aby si toto nebezpečí uvědomily mnohé instituce, ale bohužel ani mechanismy mezinárodního práva, ani diplomatické nástroje nebyly schopny tragédii zabránit. Celý svět se tváří v tvář slepé, absurdní a svatokrádežné válce cítí bezmocný".

Ševčuk se svěřuje, že nejvíce lituje toho, že nedokázal zachránit životy: "Vzpomínám si na Mariupol: kolikrát jsme se snažili přivézt jídlo a vodu, ale mnoho lidí tam zemřelo hlady a žízní. A tolik lidí bylo umučeno, zabito, zasaženo raketami. "V roce jsem snad poprvé viděl, jak jsou moderní zbraně schopny zničit všechno: lidské životy, města, ekologii." Otázka zbraní je nyní ústřední. "Hovoří se o přiměřeném použití," poznamenává Svjatoslav Ševčuk v odpovědi na otázku týkající se nedávné výzvy EU k dodávkám zbraní Ukrajině. "Není mi příjemné o tom mluvit," říká arcibiskup, "ale v tuto chvíli není schopnost Ukrajiny bránit se úměrná schopnosti Ruska nás napadnout. Jsme mnohem menší země. Je zázrak, že žijeme".

Ukrajinská rada církví, která byla nedávno na návštěvě v Římě, adresovala mezinárodnímu společenství otevřený dopis, v němž vyzývá k vytvoření protiraketových kapacit. "Jak to, že církve žádají o dodávky určitých typů zbraní? Protože když sestřelíme raketu, nikdo nezemře, ale když spadne, způsobí řadu úmrtí. V tuto chvíli považuje Ukrajinská rada za morálně přijatelné poslat zbraně na Ukrajinu, aby se zvýšila obranyschopnost," říká Ševčuk.

Dialog s pravoslavnými

Tato otázka je ožehavá, stejně jako dialog s ukrajinskými pravoslavnými církvemi napojenými na Moskvu. V prosinci podepsal prezident Volodymyr Zelenskyj po vyšetřování a prohlídkách provedených službami vnitřní bezpečnosti dekret omezující činnost pravoslavné církve ve společenství s moskevským patriarchátem. "Tato církev nyní zažívá okamžik otevřené konfrontace s ukrajinskou společností," komentuje Ševčuk. "Před válkou lidé volali po jednotě, nyní se objevuje silný požadavek na zákaz této církve. Téměř nenávist... Není to křesťanské, ale jsou to pocity zraněných lidí." Problém, varuje, spočívá v tom, že "když se církev střetne s veřejným míněním, dříve nebo později přijde politik, který těchto nálad využije a promění je v zákon". Mezitím se v ukrajinském parlamentu, jak uvádí Ševčuk, studuje legislativní projekt, podle kterého "bude stát nucen udělat vše pro to, aby žádná církev nebo náboženská společnost nemohla být instrumentalizována cizí zemí pro své vlastní politické cíle".

Všichni jsme zraněni

Při pohledu na obyvatelstvo řeckokatolický představitel stále říká: "Jsme traumatizovaný národ. Díky Bohu se nám s mezinárodní pomocí podařilo zabránit humanitární tragédii". Církev se zase zpočátku soustředila na materiální pomoc: "Kde jsme na okupovaných územích mohli, tam jsme každého přijali. Mluvíme o 15 milionech lidí". Nyní řeckokatolická synoda schválila pastorační plán na téma "hojení ran". "Vidíme, že 80 procent obyvatelstva potřebuje rehabilitaci. Všichni jsme byli zraněni, i já... Vzpomínám si na listopadovou návštěvu Záporoží, měl jsem homilii v malém dřevěném kostele a na naše hlavy dopadlo sedm ruských střel. Díval jsem se do očí těm lidem, kteří se třásli a poslouchali výbuchy. Pomyslel jsem si: "Pane, když zakolísám, přestanu kázat a tito lidé jsou k smrti vyděšení". Dokázali jsme tyto chvíle prožít, ale odnášíme si jizvy".

Ukradené dětství

První, kdo trpí, jsou děti. Ty, kterým válka "ukradla úsměv", jak nedávno řekl papež. "Ztrácejí své dětství," říká Ševčuk. Vypráví příběh rodiny z Kramators'ku, kterou zasáhl raketový útok na železniční stanici. "Starší dcera byla zabita, matka přišla o nohy. Jedenáctiletý chlapec se musel postarat o zraněnou matku a zorganizovat pohřeb své sestry. Když jsem s ním mluvil, viděl jsem, že v jediném okamžiku ztratil dětství. S dobrovolníky a lékaři mluvil jako dospělý muž, svou matku chránil...". "Opravdu se snažíme dělat specifickou pastorační péči dětem a těm nejzranitelnějším," dodává, "i když přesný počet těch, kteří potřebují doprovod, stále neznáme."

Demoralizovaní kněží a biskupové

Stejně jako nevíme, kdy "tato absurdita" na Ukrajině skončí. "Bolest v lidech se každým dnem zvětšuje," svěřuje se Ševčuk s tím, že je nicméně "hrdý" na řadu biskupů, kněží, řeholnic a mnichů, kteří "uměli vidět Krista v lidech zraněných válkou". "Jsem dojatý," říká s pohnutím. Sami biskupové a kněží jsou ale nyní "demoralizováni": "Každý den musí sloužit pohřby obětí, vojenských i civilních. 'Nekonečné pohřby... už nevíme, co máme říkat,' řekl mi jeden biskup."

"Dnes," uzavírá Ševčuk, "se mluví o mnoha mírových návrzích. Naše vláda má svůj vlastní mírový vzorec: prvním bodem je, aby Ukrajina osvobodila všechna okupovaná území. Další návrhy hovoří o kompromisu, vyjednávání, odstoupení některých území atd. Ale když tyto diskuse poslouchám, běhá mi mráz po zádech. Církvi nejde o území, ale o lidi, kteří tam žijí. Musíme osvobodit lidi, naše věřící!".

"Hrdinští" redemptoristé

Ve všech okupovaných oblastech - "na 17 % země" - nezůstal ani jeden kněz: "Ani řeckokatolický, ani latinský... Někteří byli vyhnáni, jiní uvězněni," říká arcibiskup a připomíná dva "hrdinské" otce redemptoristy, Ivana Levyckého a otce Bohdana Heletu, zatčené 16. listopadu v Berďansku a "sto dní vystavené každodennímu mučení". "Žádné vyjednávání, žádná diplomacie nedokázala zmírnit bolest těchto kněží".

Nezavírejte oči

"Modleme se," zní závěrečná výzva hlavy řeckokatolické církve, "aby Pán vyslyšel krev, která volá z ukrajinské země do nebe. Prosíme, aby svět nezavíral oči před ranami a utrpením lidu, aby se jím neunavil. Ukrajinská bolest často mizí z novin, už se nedostává do zpráv, jako v roce 2014 při invazi v Donbasu. Pravda je vždy, jak říká papež, obětí války. Války dezinformací. Lež a lhostejnost zabíjejí, zabíjejí mnohé".