Kardinál ležící pod slonem: Láska někdy nutí člověka smát se sám sobě

Alessandro De Carolis - Vatican News 

Někdy se stává, že když si člověk zašpiní ruce, jak říká papež, musí si zašpinit i sutanu, a to i kardinálskou. Protože se stává, že během cirkusového představení pořádaného pro bezdomovce, vězně, rodiny s dětmi, které utekly z různých pekel - z Ukrajiny, Sýrie, Konga -, pro lidi, kteří žijí v okupovaných domech a jsou závislí na alkoholu a drogách, a tedy pro lidi, kteří mají pravděpodobně v srdci kámen a jen málo důvodů k úsměvu, náhle a neodbytně žádají během tohoto představení o dodatečné a nečekané gesto radosti, jen aby jim teplo této pro ně tak vzácné zábavy pomohlo na chvíli zapomenout na kámen a peklo.

Nemožné se stává možným

To je naprosto nečekaná zkušenost kardinála Konrada Krajewského, který minulou sobotu doprovázel asi dva tisíce lidí s různými a vážnými situacemi nouze a bídy na bedrech na představení cirkusu Rony Roller, během něhož - na pozvání krotitele slonů a za potlesku publika - se propůjčil k vystoupení, při němž si lehl pod cvičeného slona. "Já jsem ten program neznal," řekl kardinál vatikánským médiím, "a když moderátor řekl: 'Teď někoho hledáme, ale bylo by lepší, kdyby přišel don Corrado', a všechny dva tisíce lidí začaly říkat: 'Don Corrado! Don Corrado!", nemohl jsem v tu chvíli udělat nic jiného. Na začátku představení jsem všem připomněl, že poselstvím cirkusu je, že s tréninkem a vytrvalostí se nemožné stává možným, a tak - i když je pro kardinála nemožné dělat určité věci - jsem cítil, že tato slova musím uvést do praxe i já, protože jsem pouliční biskup a v tu chvíli jsem s nimi všemi sdílel tuto oslavu.

Šťastní lidé

Kardinál Krajewski vysvětluje, že více než o mediální ohledy nebo cokoli jiného šlo o autentičnost vztahů. "Znám skoro všechny z těch dvou tisíc lidí, a když jsem je při odchodu z cirkusu zdravil, viděl jsem, že jsou opravdu šťastní, vztah se ještě více utužil. Když ke mně přistoupili a poděkovali mi, uvědomil jsem si, že toto gesto pro ně bylo tak silné, že dodalo sílu i jim. Byli jsme v kontextu představení s lidmi, kteří byli ve všech ohledech nešťastní, a já jsem měl pocit, že dělám to, co dělají rodiče, když jim v nemocnici nebo doma pláče dítě a oni si s ním hrají a dělají podivná a legrační gesta, která zvenčí vypadají šíleně. Místo toho je láska taková, že vás dokáže rozesmát i nad sebou samým.