Deset let pontifikátu v deseti slovech: Něžnost
Lucia Maule*
"Něžnost", jedno ze slov, která papež František často opakuje, je pohled, kterým matka hledí na své malé dítě, které drží v náručí. Ačkoli jde o jemný cit vůči bezbrannému, něžnost vyvolává mocný instinkt ochrany, tvůrčí a neohrožený. Touto "něžností" byli pohnuti naši světci, Jan Antonín Farina, biskup a zakladatel, a papež Pavel VI., jejichž myšlenky stojí u zrodu díla, na kterém spolupracujeme: byli pohnuti bezmocnou a zranitelnou křehkostí hluchoněmých. V jejich srdcích vzplála jiskra činu, jehož cílem bylo chránit a zachránit lidi s tímto těžkým handicapem před izolací; a tak se v roce 1971 zrodil ústav Effetà.
"Když jsou děti přijímány, milovány, je o ně pečováno, jsou chráněny, rodina je zdravá, společnost se zlepšuje, svět je lidštější... je to konkrétní znamení Boží dobroty. Je to konkrétní znamení, že se společnost zlepšuje": těmito slovy hovořil papež František o našem institutu, který se stará o hluchoněmé palestinské děti, během mše svaté sloužené 25. května 2014 na Náměstí jesliček v Betlémě.
Tamní ústav Effetà Paolo je pro palestinské obyvatelstvo důležitý, protože je zde velmi vysoké procento lidí, kteří trpí těžkým sluchovým postižením, a proto jim chybí komunikace a socializace. V naší škole se lidé po trpělivém reedukačním cvičení učí mluvit, a tak s klidem zvládají svůj život. Hluchotou trpí asi 3 % obyvatel, v nejizolovanějších oblastech dokonce 15 %, a jde o druhou nejčastější příčinu zdravotního postižení v Palestině. Mnoho našich dětí pochází z izolovaných vesnic mezi Betlémem a Hebronem.
Po dvaapadesáti letech jsme v Effetě spolu s našimi učiteli a všemi zaměstnanci svědky opakování toho, co udělal Ježíš, který si vzal stranou hluché dítě, navrátil mu důstojnost a poté je poslal zpět k rodině jako slyšící. Vděčné pohledy matek a otců, jejichž děti se naučily mluvit, přátelství, které pokračuje, i když tyto malé děti vyrostly: navzdory mnoha těžkostem, finanční tísni a životu obklopenému zdmi stále vidíme, že nám Prozřetelnost pomáhá, a každý den se nám dostává útěchy. Přijímáme kolem dvou set žáků, téměř všechny z muslimských rodin, kteří pocházejí z Betléma a sousedních vesnic. Některým dívkám, které žijí daleko a kvůli kontrolním stanovištím nemohou navštěvovat Effetu každý den, nabízíme týdenní internátní školu až do pátku, kdy se vracejí ke svým rodinám. Již několik let otevíráme včasnou individuální logopedickou péči pro děti mladší jednoho roku, abychom je mohli doprovázet od okamžiku, kdy jim je diagnostikováno postižení, až do jejich nástupu do školy: od mateřské školy až po střední školu.
Jdeme ve stopách našeho zakladatele a intuice papeže Montiniho, který chtěl založit ústav, aby zůstal jako znamení jeho historické návštěvy Svaté země v lednu 1964. Nadále vidíme v člověku na okraji společnosti, opuštěném v temném tichu samoty, onu neocenitelnou "drahocennou perlu", pro kterou stojí za to investovat síly a prostředky a obklopit ho láskou a něhou. Vždyť kdo je chudší a bezmocnější než ten, kdo neslyší hlasy svých blízkých ani hlasy přírody? Kdo je chudší než ten, kdo je odříznut od verbální komunikace a nemůže vyjádřit své pocity, přání, potřeby? Giovanni Antonio Farina to chápal, prokazoval vůči těmto dětem mateřskou něhu a požadoval pro ně veškerou zvláštní péči. Řekl sestrám, že hluchoněmí lidé "si nejvíce zaslouží náklonnost", a naše sestry tehdy nabádal: "Přistupte k nim, dejte jim světlo rozumu, rozvažte jim jazyk, vnukněte jim slova, použijte trpělivost, buďte stálé a vykupte jejich důstojnost jako osobností, ať opěvují zázraky stvoření."
Jsem vděčná, že se mohu podílet na této službě a poslání a přinášet do tohoto dílu světa trochu něhy.
*Sestra z řeholního institutu Sester učitelek svaté Doroty, dcer Svatých srdcí, Betlémský institut
