Islámsko-křesťanský apel: Migrace je výzvou pro svědomí každého z nás
Vatican News
Dialog mezi křesťany a muslimy dnes nemůže ignorovat otázku migrace. Uvádí se to ve výzvě, kterou vydala Nadace Oasis po tragickém ztroskotání lodi s migranty u pobřeží italského Crotone s desítkami obětí z Afghánistánu a dalších zemí, které vypluly z Turecka. Společně s kard. Angelem Scolou, emeritním milánským arcibiskupem a iniciátorem Nadace Oasis pro dialog mezi křesťany a muslimy, text podepsala řada biskupů a apoštolských vikářů Blízkého východu, imám Velké římské mešity Nader Akkad a další zástupci italských islámských komunit.
Text, výslovně odkazující na Dokument o lidském bratrství, který v roce 2019 v Abú Zabí podepsali papež František a imám al Azhar, Ahmad al-Tajíb, vyzývá křesťany a muslimy, aby se zabývali realitou migrace. Výzva sice uznává, že není bezprostředním úkolem náboženských představitelů a věřících "navrhovat odborná řešení" problémů migrace, vyzývá však ke společnému nasazení "proti nespravedlnosti a útlaku, které často stojí za rozhodnutím odejít, k odporu proti nacionalistickému a sobeckému uzavírání se a k odsouzení bezohledného jednání obchodníků s lidmi a převaděčů".
Křesťané a muslimové se mobilizují, protože "poslední tragické ztroskotání lodi s migranty ve Středozemním moři vyzývá každého k převzetí odpovědnosti". Migrační fenomén, uvádí se v apelu, kromě výzvy k řešením, která "by zohlednila politické, sociální, ekonomické a environmentální faktory dotčených zemí", je "především lidskou skutečností, která zpytuje svědomí každého z nás". Křesťané a muslimové by se proto "měli cítit touto skutečností zvláště dotčeni", neboť většina migrantů, kteří se snaží dostat do Evropy, jsou věřící těchto dvou náboženství, území, přes která přicházejí, "mají významnou křesťanskou nebo muslimskou přítomnost", zatímco a místa, odkud se vydávají na cestu, "jsou většinou země s muslimskou většinou".
Mezináboženský dialog by se měl zabývat migrací
Výzva vysvětluje, jak se dialog mezi křesťany a muslimy v posledních letech "pochopitelně zaměřuje na otázky, jako je mírové soužití, rovné občanství a prevence náboženského násilí", a dokonce jde tak daleko, že "publikuje společné dokumenty, stanoviska a pořádá konference". Podobnou pozornost si zaslouží také emigrace, která je zatížena utrpením, připomíná se. Navzdory mnoha iniciativám, které již jednotlivci i instituce podnikli, by "společná akce přispěla k prohloubení důvodů islámsko-křesťanského přátelství". Text upřesňuje, že "není bezprostředním úkolem náboženských autorit a křesťanských a muslimských věřících navrhovat technická řešení problémů, které s sebou emigrace přináší", mohou však "zasáhnout na humanitární i kulturní úrovni a přispět k diskusi o této otázce ve světle hodnot zakotvených v jejich tradicích". V textu jsou citovány pasáže z z encykliky papeže Františka Fratelli tutti, aby se znovu zdůraznilo, že věřící jsou povoláni vyjadřovat lidské bratrství, že migrace je vždy zkušeností vykořenění, že člověk má právo na to, aby mu bylo umožněno zůstat ve vlastní zemi, a že útěk mnohých je diktován válkou, pronásledováním, přírodními katastrofami nebo hledáním lepší budoucnosti pro sebe či svou rodinu.
