Otec Jihad Youssef o křesťanech na Blízkém východě
Francesca Sabatinelli - Nikósie, Vatican News
Pokud to takhle půjde dál, na Blízkém východě, v Sýrii, Libanonu, Palestině, Jordánsku, zůstane "jen málo křesťanů jako ve skanzenu". Slova otce Jihada Youssefa jsou tvrdá, ale mnich je vyslovuje klidně a pomalu. Pochází ze Sýrie a od roku 1999 patří k mnišské komunitě Chalíl v klášteře Mar Musa v Nebeku, kterou založil jezuita Paolo Dall'Oglio, o němž od roku 2013 nejsou žádné zprávy. Abuna Jihad je mezi účastníky sympozia "Zakořeněni v naději", které pořádá ROACO do 23. dubna u příležitosti 10. výročí exhortace "Ecclesia in Medio Oriente". V Nikósii, kde jednání probíhá, je na pořadu jednání řečníků a účastníků samotná existence blízkovýchodního křesťanství, kterému podle Abuna Jihada, přestože říká, že není pesimista, skutečně hrozí "zánik".
Potřeba evangelijního postoje
Pro křesťany se dnes setrvání na Blízkém východě rovná odsouzení, pokračuje mnich, "protože tam nikdo nechce zůstat, drtivá většina chce emigrovat do evropského ráje, amerického ráje nebo australského ráje". Otázka, kterou si dnes Jihad a stejně jako on pravděpodobně všichni blízkovýchodní křesťané kladou, zní, jak je možné zůstat "bez vize a bez evangelijního postoje", který by nebyl diplomatický, který by nesloužil jen k přežití, "ale k dobrému životu a k tomu, abychom byli dětmi této země, jako jsme byli vždycky" - odtud také těžká otázka na ekumenické vztahy, mezi katolíky, pravoslavnými a protestanty, ale také mezi křesťany a muslimy.
Příklad a proroctví otce Dall'Oglia
Dnes už lidé nevěří v proroky, v proroctví, je další hořká úvaha otce Džiháda, ale existují, jsou tu, i když zůstávají neznámá, nevyslyšená. Právě takovým prorokem byl otec Paolo Dall'Oglio, "který pro nás neumírá, nevíme, jestli je mrtvý, jestli žije", a který šel příkladem. "Nikdo není neomylný, nikdo není dokonalý, ale proroci a prorokyně jsou všude, je třeba je vyhledávat, naslouchat novosti jejich svědectví a nebát se jich". Tyto novoty, jak dodává, nejsou ničím novým, ale "jsou to vždy ty staré věci, které je třeba aktualizovat a respektovat”.
Mezinárodní společenství na pomoc Sýrii
Právě se slavily Velikonoce, i v Sýrii "vstal z mrtvých mocí Ducha svatého", pro tuto zemi se však zmrtvýchvstání může uskutečnit pouze tehdy, "pokud jí pomůže mezinárodní společenství, jinak už jsme sami pod nulou". Syřan dnes nemá před sebou žádné obzory, jeho myšlenky se každý den, pokračuje Jihad, obracejí "k benzínu, k chlebu, k naftě na topení, k tomu, jak sehnat léky v lékárně, jsme národ, který myslí na žaludek, na přežití", je třeba poctivé mezinárodní strategie, založené na etice a "ne na kompromisech a kalkulacích od stolu", protože sami, "pokud nám svět nepomůže, a aniž by sledoval své vlastní zájmy, to nezvládneme". Což je, uzavírá mnich, téměř nemožné, "ale my chceme a nemožné není ve skutečnosti nemožné".
