Malé sestry dona Oriona sdílejí poslání s nevidomými sestrami adorantkami
Jana Gruberová - Vatican News
Dokonce i volba zasvěceného života byla kdysi pro lidi s postižením téměř nemožná. Například na počátku 20. století si mnoho mladých nevidomých žen přálo zasvětit svůj život Pánu, ale narážely pouze na překážky a zavřené dveře, které jim bránily v přístupu k zasvěcenému životu. Církevní instituce si kladly otázku, zda žádost postulantek pramenila z autentického povolání, nebo zda byla prožívána jako určitá náplň v jinak bezvýchodném životě. Ve dvacátých letech 20. století pak byla nemoc stále považována za „Boží trest“. Právě italský kněz Luigi Orione však skupině nevidomých žen otevřel možnost, jak se stát řeholnicemi a založil kogregaci adorantek eucharistiánek. Tyto sestry žijí ve svém vlastním společenství a pomoc nacházejí u spolusester patřících k Malým misijním sestrám milosrdenství (vidícím), z nichž se tradičně volí matka představená.
Obě kongregace dnes papež František přijal v rámci jejich generální kapituly a připomenul jim odkaz, který jim do vínku dal jejich zakladatel, don Luigi Orione: „dát lidem zakusit Boží Prozřetelnost a mateřství církve“, tedy, jak papež rozvedl, ztělesňovat milosrdné působení Boha a církve v mateřském duchu. K tomu pak italský světec naznačil tři základní cesty: jednotu s Ježíšem, blízkost k bratrům a sestrám a aktivní službu:
„Sjednocení s Kristem pro vás musí být kořenem veškeré činnosti. Druhý vatikánský koncil to připomněl jako základní hodnotu pro všechny řeholníky, když řekl, že obohacují apoštolát a vitalitu církve tím více, čím horlivěji žijí sjednoceni s Kristem, jako první učedníci. Nejde tedy ani o pěstování jakéhosi neplodného a oparem zahaleného intimismu v duchovním a apoštolském životě, ani o to stát se výkonnými podnikovými manažery v řízení děl. Naopak, jde o to, abychom Ježíšův způsob života přijali za svůj, nechali ho v sobě stále více působit, odevzdali se mu, až budeme moci říci jako svatý Pavel: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus (Gal 2,20); či ještě: Caritas Christi urget nos, „Kristova láska nás nutí“ (srov. 2 Kor 5,14)“.
Druhý pokyn, který vám otec Orione zanechal, je být nablízku bratrům a sestrám, pokračoval papež.
„Mějte tedy vždy mezi sebou i vůči druhým smysl pro mateřskou něhu, nikoli chlad. A pokud se někdy tato nemoc srdce projeví, okamžitě ji zažeňte myšlenkami, slovy a gesty přijetí a laskavosti! Víme, že kousek chleba sdílený s úsměvem je lepší než pokrm, který je sice vybraný, ale ochucený chladem a mdlý láskou. Kéž jsou vaše domovy a místa služby plny mateřského tepla! Jak říkával otec Orione: ať každého zahřeje a osvítí plamen, který hoří ve vašem srdci, a světlo vašeho vnitřního ohně“.
A konečně, svatý Luigi Orione vás učil tvrdě pracovat, nešetřit námahou ve službě těm nejpotřebnějším, uzavřel František.
„Matka se nikdy nevzdává tváří v tvář potřebám svých dětí, (…) protože matka miluje a láska činí člověka svobodným a tvořivým! Kromě toho především díky ní se děti cítí „doma“, v bezpečí, jsou přijímány bez ohledu na své schopnosti, úspěchy, sociální podmínky, původ a náboženskou příslušnost, protože matka miluje všechny, nedělá rozdíly. Takto miluje Kristus, takto miluje Matka církev a takto přeji i vám, abyste uměly milovat. Tímto způsobem dáte mnohým radost a naději a konkrétní příklad zdravého života, cenného zejména pro mladé lidi, často dezorientované křehkými a prázdnými existenčními modely. Nazýváte samy sebe „samaritánskou kongregací“: a kdo jiný než matka je pro své děti samaritánem?“
