Kardinál Marengo: Papežova návštěva Mongolska je povzbuzením

Deborah Castellano Lubov - Vatican News 

Přítomnost nástupce svatého Petra v Mongolsku bude "skutečným povzbuzením pro všechny věřící a misionáře" a vzbudí pocit "hluboké radosti" a "milosti".

V rozhovoru pro Vatican News vyjádřil kardinál Giorgio Marengo, apoštolský prefekt mongolska, vůbec první kardinál v této zemi, radost nad sobotním oznámením, že papež František vykoná apoštolskou cestu do této východoasijské země koncem letošního léta.
Matteo Bruni, ředitel Tiskové kanceláře Svatého stolce, učinil v sobotu následující oficiální oznámení: "Na základě pozvání prezidenta Mongolska a církevních představitelů země papež František vykoná apoštolskou cestu do Mongolska ve dnech 31. srpna až 4. září tohoto roku." Ředitel tiskové kanceláře dodal, že program návštěvy a další podrobnosti budou zveřejněny v následujících týdnech.

V srpnu 2022 papež František jmenoval kardinála Marenga historicky prvním kardinálem v zemi, čímž dal najevo svou blízkost k méně než 1 500 katolíkům v celém Mongolsku.

Kardinál italského původu, který slouží malému mongolskému katolickému společenství od roku 2001, v rozhovoru hovoří o významu nadcházející apoštolské návštěvy papeže Františka, která bude znamenat historicky první papežskou cestu do této země.

Hovoří také o katolické komunitě v zemi, vztazích mezi křesťany a ostatními náboženstvími a o svých nadějích, které vkládá do papežovy návštěvy.

Kardinále Marengo, jak vnímáte apoštolskou návštěvu papeže Františka v Mongolsku? Jaký význam má tato cesta?

Má velký význam! Především vítáme toto oficiální potvrzení s hlubokou radostí a jako akt milosti. Dostal jsem již několik nadšených zpráv od mnoha lidí, zde v Mongolsku, ale také z celého světa. Mnozí říkají: "aká to dobrá zpráva!". A je to skutečně dobrá zpráva.

Tato cesta je velmi důležitým znamením pro církev v Mongolsku, znamením péče a blízkosti Svatého otce pro naše malé a mladé společenství. Této blízkosti jsme si byli vědomi již dříve, protože papež vždy projevoval zvláštní pozornost periferiím ve světě jako zvláštním místům svědectví. Ale přítomnost nástupce svatého Petra po našem boku je skutečným povzbuzením pro všechny věřící a misionáře.

Povězte nám něco o společenství, které papeže přivítá.

Apoštolská prefektura v Ulánbátaru (která pokrývá celé území země) čítá asi 1 500 místních katolických věřících plus několik cizinců, kteří jsou zde pracovně nebo na diplomatických misích.

Misionářskou komunitu tvoří 75 misionářů, kteří zastupují 10 řeholních kongregací a 27 národností. Jedná se o skutečně mezinárodní a velmi rozmanité společenství. Působí zde celkem 29 kněží (z toho dva místní), 36 řeholnic, šest řeholníků bez kněžského svěcení a tři laičtí misionáři. Je zde 9 oficiálně registrovaných bohoslužebných míst.

Převážná část misijní činnosti má podobu projektů na podporu lidskosti, které jsou doprovázeny také kulturním výzkumem a mezináboženským dialogem. Zesnulý otec Stephen Kim Seong-hyeon, který minulý týden náhle zemřel ve věku pouhých 55 let, se mi často svěřoval, když snil o možné návštěvě Svatého otce, že by to byl pravděpodobně jediný případ konkrétní církve, kde by se každý její člen mohl osobně setkat se Svatým otcem.

Přemýšleli jsme s ním, že by snad bylo možné zahrnout všechny věřící do jedné společné fotografie s papežem Františkem.

Církev v Mongolsku je chudá a malá církev, je nás málo, nemáme mnoho prostředků. V malých společenstvích však panuje obzvlášť silná vzájemná péče a vazby, které se mezi lidmi vytvářejí, se vyznačují povznášejícím smyslem pro pravdu a autenticitu.

To znamená, že například bratrská korekce je velmi spontánní, protože lidé chtějí jeden pro druhého to nejlepší! V tom je něco podobného jako v prvotní církvi. Což neznamená, že by zde nebyl smysl pro historii.

Formálně se církev v Mongolsku zrodila v nedávných letech, ale v rychle se měnícím světě a v zemi, která má za sebou dlouhou historii, v níž lze v určitých obdobích nalézt stopy křesťanské přítomnosti. Lidé, kteří k nám zavítají zvenčí, jsou často poznamenáni něčím na způsob duchovní svěžesti. Jako misionář, který v této církvi slouží už asi 20 let, mohu o této svěžesti svědčit.

Křesťané v Mongolsku tvoří menšinu. Jaké jsou vztahy s ostatními náboženstvími?

Mezináboženské soužití je dědictví, které pochází z dávných časů a má kořeny v tolerantní politice mongolského chána [vládce z 13. stol.]. Křesťanství bylo známo a praktikováno již kolem roku 1000 a my bychom rádi na tuto starobylou tradici navázali.

V loňském roce jsme oslavili prvních 30 let faktické přítomnosti katolické církve v zemi v současné době. Mezináboženský dialog je součástí evangelizace, ani ne tak jako strategie, ale jako prostředek svědectví církve.

Mezináboženský vztah je jako přátelství, příběh vždy založený na vzájemné důvěře a budovaný v průběhu času. Jde o společné prožívání, společné kráčení. Pojem menšiny pochází z vnějšího pozorování, ale zde lidé v těchto termínech neuvažují. Přemýšlejí spíše o tom, jak žít ve věrnosti evangeliu každý den.

Jaké ovoce, jak doufáte, přinese přítomnost Svatého otce Mongolsku a Asii?

Je důležité, aby Mongolsko bylo ve světě více známé, právě kvůli svému kulturnímu a náboženskému bohatství a také kvůli své historii. Návštěva Svatého otce jistě přispěje k tomu, aby se do popředí dostala krása této země a ušlechtilost jejího lidu, strážce velmi hlubokých tradic, které tuto oblast Asie vždy charakterizovaly.

Pro malou katolickou komunitu bude samozřejmě zvláštním darem milosti při pomyšlení na tichou a plodnou práci tolika misionářů, kteří obětovali své životy pro evangelium a nadále tak činí, daleko od světel reflektorů, pouze pro dobro lidí, ke kterým byli posláni. 

Doufám, že tato cesta bude znamenat další krok v budování vztahů důvěry a přátelství, v nichž se žije a svědčí o evangeliu.