Budoucí kardinál Marchetto: Vždy ve službách migrantů a koncilu

Fabio Colagrande - Vatican News 

V neděli 9. července, zatímco František oznamoval konzistoř k vytvoření 21 nových kardinálů, arcibiskup Agostino Marchetto zpovídal. Po dvanácté hodině díky zprávám a telefonátům přijatým na jeho mobilní telefon s nedůvěrou a následně radostí zjistil, že jeho jméno je na seznamu nových kardinálů, které papež vytvoří 30. září. Konkrétně je Marchetto jedním ze tří "nadosmdesátníků" - bez hlasovacího práva v konkláve -, které chtěl papež do kolegia kardinálů, protože "se vyznamenali službou církvi".

Marchetto, narozený v roce 1940, je emeritním sekretářem Papežské rady pro pastoraci migrantů a kočovných osob. Byl apoštolským nunciem a dlouhodobě se zabývá problematikou II. vatikánského koncilu. Na biskupa byl vysvěcen v roce 1985, byl papežským zástupcem na Madagaskaru, Mauriciu, v Tanzanii a poté v Bělorusku. Od roku 1999 působil ve Státním sekretariátu jako úředník, od roku 2001 byl sekretářem dikasteria pro pastoraci migrantů; tuto funkci opustil v roce 2010, kdy mu bylo 70 let, aby se mohl věnovat studiu zejména hermeneutiky koncilu. V rozhovoru pro Vatican News říká, že purpur vnímá jako uznání své dvojí "služby církvi", a to jak v pastorační oblasti, tak ve výzkumu v oblasti ekleziologie.

Vlajková loď pastorační práce

"Specifická pastorační péče o migranty a kočovníky," vysvětluje, "je tak trochu velkou vlajkovou lodí církve posledního století, řečeno pastoračně". "V této sféře se konkretizovalo přesvědčení, že církev musí následovat, doprovázet putující lidstvo, a to pastorací, která se přizpůsobuje životu lidí v pohybu." "Papež jistě ví, že jsem se s Papežskou radou deset let snažil podporovat a chránit migranty a uprchlíky a všechny ty kategorie lidí, jejichž důstojnost a základní práva nejsou respektována, a také mají mnoho obtíží, a to i uvnitř církve". Budoucí kardinál zdůrazňuje, jak moc se musel vypořádat s "nepřijetím" vize lidských práv aplikovaných na migrační situace.

Primát církve vzhledem k migrantům

Podle Marchetta byla církev jednou z prvních institucí, která se snažila uvést do praxe velké humanitární zásady, jež byly rovněž plodem druhé světové války, jako je nutnost respektování lidské osoby v situacích katastrof, a zároveň naléhala na uplatňování mezinárodní legislativy v oblasti námořního práva. "Jak je ale možné, že se na lidi v ohrožení nebere ohled?  Když jsou životy lidí v ohrožení, je třeba jim pomoci, ne je odmítat a posílat na místa, kde jsou situace v rozporu s lidskými právy," dodal arcibiskup. "Tyto věci jsem vždy říkal a myslím, že jsem je říkat musel."

"Nejlepší hermeneutika koncilu"

"Na druhou stranu studium Druhého vatikánského koncilu bylo tak trochu leitmotivem celého mého života," dodává budoucí kardinál. "Zejména vztah mezi papežstvím a episkopátem a vývoj tématu papežského primátu a kolegiality od prvního tisíciletí až po koncil." V roce 2013, u příležitosti vydání svazku podepsaného Marchettem, jej papež František označil za "nejlepšího hermeneuta Druhého vatikánského koncilu". "Mým závazkem vůči této historické události," komentoval arcibiskup, "bylo ukázat to, co dosvědčili všichni papežové, a to, že nedochází k přerušení, nýbrž k reformě a obnově v kontinuitě jednoho církevního subjektu. Je to formule, která, jak se mi zdá, dobře vyjadřuje hermeneutiku II. vatikánského koncilu”.

Vydání Deníků Perikla Feliciho

Téměř šedesát let po uzavření koncilu zůstává jeho aplikace žhavým tématem církevní debaty, zatímco nechybí ani odpůrci, kteří jej považují za příčinu sekularizace v posledních desetiletích. Mons. Marchetto má velmi jasnou představu o tom, jaké "tři kroky" je třeba učinit, abychom zůstali "v linii koncilu": "Prvním krokem je co nejobjektivnější poznání dějin". Podle učence se zpočátku historie psala příliš narychlo, aniž by se bralo v úvahu, že chyběly zásadní publikace, například o řídících orgánech koncilu. "Když jsem v roce 2015 vydal," tvrdí Marchetto, "Deníky generálního sekretáře II. vatikánského koncilu Pericla Feliciho, bylo lépe pochopeno například postavení Pavla VI. v důvěrnosti jeho vztahu k tomuto sekretáři. Teprve v loňském roce Marchetto redigoval publikaci nových dokumentů k dějinám koncilu, nalezených v archivech Státního sekretariátu. "Pavel VI.", dodává, "zdůrazňoval, že všechny dokumenty koncilu musí být zveřejněny, jen tak lze usilovat o historickou objektivitu. A dnes máme jistě nové možnosti, jak toho dosáhnout."

"V církvi je kontinuita"

Druhým krokem, který je třeba učinit, je podle Marchetta hermeneutika, tj. interpretace koncilu, a z tohoto hlediska je třeba vzít v úvahu, že "v církvi existuje kontinuita". "Co hlásáme? O čem svědčíme? O církvi stále téže, o církvi spojené s Ježíšem Kristem, s evangeliem, s tradicí," říká arcibiskup. "Jistě také s pomocí legitimního vývoje a existují pravidla, která potvrzují, že tomu tak je." "A pak," uvádí dále, "je tu Magisterium, a to je také třeba brát v úvahu. "Pán svěřil církev nejen, ale především apoštolům. A pak je tu svatý Petr a jeho nástupci, římský biskup". Podle Marchetta se nejedná o "pyramidální" hierarchickou vizi, ale o perspektivu "kolegiality", kterou je třeba brát v úvahu společně s "primátem".

Primát a synodalita

Dokonce i nedávné zasedání smíšené teologické komise mezi katolíky a pravoslavnými, které se konalo v Alexandrii, vysvětluje arcibiskup, zdůraznilo potřebu uchovat "primát a synodalitu" pohromadě. "Nelze je od sebe oddělit," dodal, "v tom je krása katolicismu!" "Nesmíme zapomínat, že genialita katolicismu spočívá právě ve schopnosti spojovat věci dohromady. Pokud jsme toto vědomí ztratili, musíme ho znovu objevit, aby realizace koncilu byla skutečná a správná, aby v sobě měla toto úsilí o historické poznání a zároveň respektovala naši teologickou a ekleziologickou vizi."

Studium a služba

Arcibiskup Marchetto nakonec s prostotou říká, že i poté, co obdrží kardinálský biret, bude pokračovat v životě, který vždy vedl od svého odchodu do důchodu. "Budu dál studovat, publikovat, ale samozřejmě také vykonávat službu, protože je to správné a protože kněží je málo!". "Pokud mi pak řeknou, že ode mě chtějí něco konkrétního, velmi rád dám své církvi to, co dala ona mně."