Člen nové papežské komise: Krev mučedníků hýbe hlubinami dějin
Michele Raviart – Vatican News
Koptští věřící v Libyi, které zabil Islámský stát, oběti velikonočních útoků na Srí Lance v roce 2019. Sestra Luisa Dall'Orto na Haiti a sestra Maria De Coppi v Mosambiku. Don Santoro v Turecku, otec Hamel ve Francii. To jsou někteří z „nových mučedníků“ posledních 25 let, jejichž svědectví bude shromažďovat komise zřízená papežem Františkem pro příští jubileum, stejně jako tomu bylo v případě jubilejního roku 2000. Mezi členy je také don Angelo Romano z komunity Sant'Egidio, rektor baziliky sv. Bartoloměje na Tiberském ostrově, zasvěcené právě mučedníkům 20. a 21. století.
Done Romano, co je cílem komise?
Vstoupili jsme do nového tisíciletí a nového století, a proto je třeba znovu shromáždit svědectví těch, kteří položili život za evangelium. Zdůrazňuje se také ekumenická hodnota této práce. Hledání těchto nových svědků víry se bude týkat nejen katolické církve, ale rozšíří se na všechna křesťanská vyznání. Uvedeny jsou také všechny různé situace, které plodí mučedníky. V některých případech znamená i pouhá účast na nedělní eucharistii nasazení života. Je tu tedy důraz na církev, která se, jak mnohokrát řekl papež František, znovu stala církví mučedníků a která chce znát a následně opatrovat příběhy všech těchto Božích dětí, které položily život za evangelium
Papež v listě ustavujícím komisi píše, a není to poprvé, že mučedníků je v naší době více než v prvních staletích. Proč?
Možná jsme zapomněli, jak je svědectví křesťanů v mnoha situacích jaksi rušivé. Křesťané například v kontextech ovládaných organizovaným zločinem vychovávají mladé lidi, podporují chudé, pomáhají jim bez postranních úmyslů... Představují prvek velmi silně obtěžující zločinecké organizace, které pak nakonec vlastně, jak se to děje v různých latinskoamerických kontextech, neváhají zabíjet, dokonce i kněze a biskupy. Křesťanské svědectví, i když pokorné, je svědectvím silným. O silné lásce, která mnohdy vybuchuje averzí, jež bohužel sahá až k tomu, že člověku vezme život. V mnoha částech světa křesťané trpí napětím, protože jsou menšinou nebo žijí ve společnostech, které ještě nemají pravdivé a dokonalé pojetí náboženské svobody. V jiných jsou navíc vystaveni politické averzi a snaze redukovat křesťanskou zkušenost na pouhý akt bohoslužby. Dochází k pokusům ochudit život církve o mnoho základních aspektů. Pomysleme na pomoc nejchudším, na vzdělání. Je to složitý diskurz, který nám však připomíná, že evangelium je něco, co nějakým způsobem mění realitu, nenechává ji takovou, jaká je, a to samozřejmě vyvolává zpětné reakce a odpor. Bohužel někdy i negativní. Síla evangelia má často nějakým způsobem takové důsledky ze strany těch, kteří chtějí uhasit to světlo naděje, ten alternativní návrh, ten kvas, který nějakým způsobem, jak vidíme, proměňuje společnost.
Jste rektorem kostela, který je zasvěcen mučedníkům 20. a 21. století a kde je jim věnován památník. Kdo jsou nejvýznamnější osobnosti právě z tohoto posledního čtvrtstoletí?
Osobností za posledních 25 let je nepochybně mnoho. Mám na mysli zejména příběh otce Hamela, který v těchto dnech, kdy Francií otřásá velmi bolestné násilí, nese opačné znaménko. Byl to muž pokoje, muž velkého bratrství, který věnoval farní pozemek na stavbu islámského centra, aby se muslimové z jeho okolí mohli modlit, a který byl zabit dvěma velmi mladými muži, z kterých se vlivem internetu stali extrémisté. Působivé jsou plody této tragické události. Sešli se všichni, včetně mnoha islámských náboženských autorit, aby projevili něco, co vůbec nebylo formální, ale byl to opravdový smutek za dobrého člověka. Krev mučedníků tajemně vzbuzuje cosi hluboko v dějinách, viděli jsme to v tolika situacích a vidíme to znovu a znovu. Je tu jejich křesťanské svědectví, které je zdánlivě porážkou, ale paradoxně se nakonec stává tak trochu jako kříž znamením vítězství. V jejich příběhu vidíme zářivé znamení, vítězství dobra nad zlem a života nad smrtí.
Jak mohou být příběhy mučedníků příkladem pro dnešní křesťany?
Už jejich poznání je něčím zásadním. Úkolem komise, jak je patrné z listu papeže Františka, který byl také úkolem Komise pro nové mučedníky s ohledem na jubileum roku 2000, je totiž právě sbírání příběhů, tedy shromažďování svědectví o těchto událostech, aby mohly být poznávány. Pravdou je, že většina těchto svědků víry žije v prostředí, o kterém se nemluví nebo se o něm mluví velmi málo, jako je Haiti, jako je Kivu v Konžské demokratické republice nebo jako jsou některá místa na Blízkém východě. Poznat jejich příběhy znamená také pootevřít trhlinu v závoji mlčení, který je nám tak často zahaluje a brání poznat je a ocenit. Jsou to však příběhy přitažlivé, jsou to příběhy krásné, jsou to perly evangelia, nad kterými je bezpodmínečně nutné se zamyslet. Posouvají ke kontemplaci, obdivu a vděčnosti vůči životu, který se dokázal dostat tam, kam by se lidsky nikdy dostat neměl, tedy k vydání života, ale cestou, která je osvícena Boží milostí.
