Kardinál Marengo: První návštěva papeže v zemi věčně modrého nebe
L’Osservatore Romano
Tečka ve stepi. Tak si člověk připadá při cestování po Mongolsku. Člověk zde nachází své právoplatné místo ve světě a v životě. Víra se vrací ke své původní podstatě, nebo je k tomuto návratu alespoň vyprovokována. Člověk zjišťuje, že je malý, křehký, a právě proto se stává předmětem bezpodmínečné lásky, která je čirým darem. Návštěva papeže Františka v Mongolsku se podílí na této milosti a potvrzuje ji něčím navíc, co člověka činí ještě pokornějším a vděčnějším.
Malá místní katolická komunita (asi 1 500 mongolských věřících) si přeje tuto milost přijmout s co největší intenzitou. Věřící se na ni připravují, aby jim pomohla růst ve víře, aby se utvrdili ve svém rozhodnutí (v žádném případě nikoli samozřejmém) být přáteli, učedníky a svědky Pána, který se stará o každého člověka, patřícího ke kterékoli kultuře a v kterékoli zeměpisné šířce.
Misionáři a misionářky, kteří zde pracují s nadšením a trpělivostí, se těší, až mezi sebou přivítají nástupce svatého Petra. Na tohoto duchovního vůdce, o kterém se již delší dobu mluví, je zvědavé i celé mongolské obyvatelstvo.
Svatý Jan Pavel II. doufal, že sem přijede v roce 2003. Papež František však bude prvním římským papežem, který vkročil do země věčně modrého nebe, jak ji nazývají její obyvatelé.
Od dob papeže Inocence IV. (13. století) zde existuje přímý vztah s Mongoly. Z té doby pochází první diplomatická mise, kterou uskutečnil umbrijský mnich Giovanni di Pian del Carpine. Svatý stolec se tedy může pochlubit prvenstvím, na které se pravděpodobně bude odvolávat papež František a které velmi dobře zná i prezident Chürelsüch. Možná i proto se v červenci 2022 rozhodl učinit formální pozvání, které Svatý otec okamžitě s povděkem přijal. Dokument přivezla osobně oficiální delegace, která se rovněž zúčastnila kardinálské konzistoře. Byl napsán starobylým písmem, tím odshora dolů, což je známka lidí, kteří vždy umějí obstát, a to i v těžkých dobách. Jako děti, které vyhlížejí z jurty a nebojí se podívat do tváře ani cizímu hostu.
Papež František přijíždí jako poutník a host, svědek míru a šiřitel bratrství. Jeho slovům budou jistě pozorně naslouchat, jako když se poutník zastaví, aby se vzpamatoval z dlouhé cesty, a lidé v jurtě mu udělají místo, posadí se kolem kamen, aby si vyslechli jeho vyprávění, s hrnkem čaje v ruce.
Věříme, že papež František ocení krásu této země rozlehlých pastvin, impozantních horských masivů, průzračných alpských jezer a pouštních prostor. Země se dvěma tvářemi: s kočovnou tradicí, kterou stále vyznává asi 30 % malé populace (3,2 milionu obyvatel), a s proměnlivým a někdy rozporuplným městem s nablýskanými paláci v centru a vylidněnými předměstími posetými kopci kolem hlavního města Ulánbátaru.
Tradice a novost. Dokonce i pro křesťanskou víru, která zde byla známa již v dávných dobách a pak se vytrácela, až se téměř ztratila. Nyní ji uchovává malé společenství věřících, žijící v situaci marginality, s touhou pokračovat v rozsévání dobrého semene dobra; tak jako od počátku 90. let, kdy církev začala svou tichou a plodnou práci v oblasti podpory lidskosti, kulturního výzkumu a dialogu, a dokonce nechala rozkvést první katolické komunity, nyní sdružené v devíti farnostech. Ano, slovo dialog je možná jedním z těch, která budou nejvíce charakterizovat tuto apoštolskou cestu. Kulturní a sociální dialog, ale také ekumenický a mezináboženský dialog. To je nezbytný předpoklad k tomu, abychom mohli budovat (nebo upevňovat) mosty, a to v době pro planetu obzvlášť obtížné, kdy se zdá, že je snazší ničit než budovat.
Papež je také otcem, který se stará o všechny Boží syny a dcery roztroušené po celém světě. Je Svatým otcem, který chce vyzařovat (zrcadlenou) svatost církve, služebnice evangelia, a chce, aby zářila i v této zemi s tak fascinující historií a hlubokou duchovní tradicí. Tak ho zde očekáváme a je to velká radost, která se chystá rozkvést.
Panna Maria se zde chtěla projevit nenápadným a silným způsobem, a to tím, že jsme její sochu náhodně objevili na smetišti. Její přímluvě je zasvěcen letošní rok, v němž socha putovala po všech komunitách, než se vrátila do katedrály svatých Petra a Pavla, kde ji 2. září nalezne papež František. Paní Tsetsegee mu ji předá, a to uvnitř jedné z jurt. V nadcházejících dnech budeme prožívat výzvu proroka Izaiáše: „Rozšiřte prostor svého stanu“ (Iz 54,2), kdy do našeho stanu přijde celý svět. Bude v něm místo pro všechny. Návštěva papeže Františka zůstane nezapomenutelná a bude znamením všeobecné naděje: „Doufejme společně“, jak zní motto této apoštolské cesty.
