Svatá země nemá poutníky, ale je plná naděje a modliteb

Sr. Nina Benedikta Krapić, VMZ - Vatican News

Otec Željko Barbarić je františkánský kněz z Bosny a Hercegoviny, který v současné době slouží v Jeruzalémě. Je ekonomem v klášteře Terra Sancta College a slouží v Klášteře Spasitele jako duchovní správce.

V době, kdy zuří izraelsko-hamaská válka, je otec Željko očitým svědkem drsné reality konfliktu a dalekosáhlých důsledků, které pociťuje místní obyvatelstvo v Jeruzalémě.

V rozhovoru pro Vatican News osvětluje dopad konfliktu na posvátná místa Svaté země, nejistotu, která zde panuje, a strach, který zemi zachvátil.

Přestože se v ulicích Jeruzaléma nestřílí, válečná realita je přítomna po celém městě. Zprávy, jako byla ta, kterou nedávno obdržel otec Željko a která ho varovala před vstupem do Starého města kvůli možným nepokojům, tuto realitu ostře připomínají.

"V Jeruzalémě žijeme docela klidně a téměř, jakkoli je to těžké říci, normálně. O sto kilometrů dál, v pásmu Gazy, zuří válka. A asi jen ti, kteří tam jsou, vědí, jak intenzivní válka je a co se děje na místě," říká otec Željko.

Přesto jsou lidé v Jeruzalémě hluboce, osobně zainteresováni na dění v Gaze. Mnoho izraelských Židů má někoho, kdo je momentálně v první linii nebo nasazen v nějaké jiné kritické oblasti. Jiní znají někoho, kdo byl 7. října zabit, unesen nebo zraněn.

"Mnoho Izraelců bylo odvedeno do armády, na ulicích je vidět spousta zbraní," říká o. Željko a pokračuje: "Pocity strachu a nejistoty se střídají".

K atmosféře nejistoty a strachu přispívají i zvuky. Zvuk vojenských letadel, která neustále létají směrem ke Gaze a zpět, byl jediným zvukem, který bylo v Jeruzalémě po celé týdny slyšet, říká. "Tento zvuk občas přerušovaly sirény a zvuk zničených raket nad samotným městem nebo někde poblíž," dodává otec Željko.

Zdůrazňuje, že konflikt si vyžádal značné lidské oběti, a uvádí, že "bylo prolito mnoho krve a krize s rukojmími stále pokračuje".

Tváří v tvář těmto výzvám se podle něj každodenní život v Jeruzalémě točí kolem toho, aby člověk zůstal informován o válce a věnoval se neustálé modlitbě, "modlitbě za mír v Jeruzalémě".

Zprávy z Gazy do Jeruzaléma

Některé informace, které bratři dostávají, pocházejí od sester Misionářek lásky, které v Gaze slouží. Ty podávají sestrám v Jeruzalémě zprávy o válečných hrůzách, s nimiž se denně setkávají.

V této náročné situaci tráví otec Željko čas nasloucháním srdcervoucím příběhům těch, kteří jsou válkou nejvíce postiženi.

"Vyslechl jsem příběh ženy ze Západního břehu Jordánu, která se snaží zjistit něco o svém synovi, kterého unesli izraelští vojáci. Už měsíce o něm nemá žádné informace. Ani kde je, ani zda je naživu, či nikoliv. Učitelka ve škole řekla, že dítě, které bylo uneseno 7. října, se po měsíci a půl vrátilo do vyučování," dělí se o informace otec Željko.

Dodává, že nedávno mluvil s židovskou kamarádkou o jejím bratrovi, který je izraelským vojákem nasazeným na Západním břehu, a s přáteli, jejichž rodiny byly 7. října napadeny v kibucu.

Bratři věnují pátky putování ulicemi Jeruzaléma a modlí se křížovou cestu za ty, kteří trpí.

"Modlím se za všechny bez rozdílu," říká otec Željko a dodává: "A modlím se, aby byl opět možný dialog, aby se opět našla cesta k soužití."  

Otec Željko vyzývá k míru a dialogu. "Prosím, aby při jednáních neměli hlavní slovo fanatici a extremisté," říká, "protože taková jednání jsou odsouzena k nezdaru."

Nejistota ve Svaté zemi

Jeruzalémské Staré město a betlémská ekonomika, které jsou do značné míry závislé na poutnících a cestovním ruchu, čelí v důsledku války značným problémům. Předchozí dopad pandemie spolu s válkou vedl k uzavření hotelů a narušil každodenní život.

Některé z hotelů, které ještě nedávno ubytovávaly poutníky, byly přeměněny na dočasné ubytování pro lidi, kteří byli evakuováni z oblastí v blízkosti pásma Gazy a hranice s Libanonem. Také omezení cestování mezi Západním břehem Jordánu a Izraelem dále komplikuje situaci pracovníkům žijícím a pracujícím na obou stranách.

Osamělé skupiny poutníků jsou ve Svaté zemi vzácným jevem. "Tato situace je velmi podobná době pandemie, kdy bylo vše uzavřeno. Svatyně jsou prázdné," říká otec Željko.

Ulice navozují zdrcující pocit nejistoty a vyvolávají četné otázky ohledně války a jejího konce.

"Kdy a jak válka skončí? Jaké to bude po válce? Bude opět mír a jaký to bude mír? Skončí někdy židovsko-arabský konflikt? Jak bude vypadat soužití po této válce?" To jsou jen některé z otázek, které se vynořují, říká otec Željko.

Navzdory těmto výzvám zůstávají františkáni z Kustodie Svaté země přítomni. "Jsme stále tady, i když tu nejsou žádní poutníci. Sdílíme dobré i zlé s lidmi, kteří v těchto oblastech žijí. Modlíme se za mír a střežíme svatyně připomínající život, smrt a vzkříšení našeho Pána," říká otec Željko.

Kustodie Svaté země byla také opakovaně postižena válkou. Kromě toho, že zde nejsou žádní poutníci, a tedy ani skupiny, které přicházejí na poutní místa, je také obtížnější vypořádat závazky vůči pracovníkům, které zaměstnávají domy a instituce kustodie, jež zaměstnává přes tisíc pracovníků v klášterech, penzionech, školách a úřadech.

Bia bian tiktei

Otec Željko poznamenává, že od začátku válečné katastrofy se mu stále vrací na mysl řecká věta, kterou se naučil na střední škole: "Bia bian tiktei", což v překladu znamená: násilí plodí násilí. "Už poněkolikáté v historii, zejména v této oblasti tolikrát nasáklé krví nesčetných generací, znovu sledujeme, jak se rozvíjí a komplikuje stejný příběh. Násilí vytváří násilí."

Ztráta zájmu o konflikt mezi Izraelem a Hamásem

Otec Željko vyjadřuje obavy z klesajícího zájmu světa o probíhající konflikt a obává se, že lidé začínají být vůči zprávám znecitlivělí.

"Nejděsivější na tom všem je, že si zvykáme na zprávy a obrázky, které ukazují hrůzy války. Prostě listujeme a ono je stále těžší přilákat nové čtenáře titulky a články. Takže titulky jsou stále bizarnější, děsivější, podivnější a krvavější," všímá si.

Prázdné svatyně

V této válečné době nabývá význam svatyní ve Svaté zemi na významu. P. Željko a bratři jsou přítomni v Betlémě, Nazaretu, na Olivové hoře a Kalvárii, střeží posvátná místa a nyní se tam modlí za trpící a hledají útěchu.

"Jezdíme do Betléma, kde se Bůh stal jedním z nás. Je to Bůh, který chápe naše problémy, naši nahotu, naši chudobu, naši nejistotu."

Františkáni slouží také v Nazaretu, kde vyrůstal Ježíš. "Předkládáme mu všechny ty bezejmenné lidi a osoby, kterým bylo vzato jejich lidství a jedinečnost a bylo jim upřeno právo na existenci."

Modlí se také na Olivové hoře, ve svatyni Agonie. "Obětujeme agónii této země a lidí, kteří v ní žijí. Tolik utrpení, pláče, smrti...".

Na Kalvárii obětují bratři Hospodinu rány všech účastníků tohoto konfliktu, všech nevinných obětí. "Modlíme se, aby zoufalství a hněv, temnota a nenávist nebyly klíčovými a posledními slovy, která tento svět může nabídnout a říci svému bližnímu, svému bratru."

Ježíšův hrob, nyní bez tlačících se davů a nezvykle tichý, slouží jako symbol naděje v této náročné době.

"Hrob je prázdný. Chladný. Trochu temný. Ale ten kámen... vypráví příběh naděje. Že zlo, smrt, síla a nenávist nemají poslední slovo. A tento příběh poskytuje v této těžké době trochu úlevy. Z Hrobu se zrodil život, den poté."

Zamyšlení nad dopadem války

Na základě osobních zkušeností z války v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině otec Željko říká, že ho nejvíce bolí mlčení, bezmoc a neochota zastavit války ze strany těch, kteří jsou toho schopni.

"Když vše skončí, člověk si uvědomí, kolika obětem se dalo zabránit." Zdůrazňuje nenahraditelnou ztrátu životů a říká, že "domy se možná postaví znovu, ale ztracené životy, tolik ztracených životů, kdo a jak to nahradí a kdo se z toho vzpamatuje?".

Na závěr otec Željko vyzývá k modlitbám, protože, jak říká, my, lidé, k sobě nejsme dobří a potřebujeme pomoc. "Potřebujeme ruku, která nás pozvedne," zdůrazňuje a volá po Božím zásahu.

"Modlím se v tomto adventním čase: Přijď mezi nás! Maranatha!"