"Ochrana dětí se nestane sama od sebe"
Papež odsoudil "zrůdnost" zneužívání a krátce poté vydal motu proprio "Vos Estis Lux Mundi", v němž stanovil nová pravidla, která zavazují biskupy a zejména řeholní představené k oznamování případů zneužívání.
" Nakolik jsem měla možnost to sledovat, myslím, že v některých zemích a biskupských konferencích existuje vůle k pokroku v oblasti ochrany dětí, k výzvám a k přijetí dobrých reflexí, pokud jde o kulturu ochrany." Takto se vyjádřila Emilie Rivet-Duvalová v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas pět let po římském summitu. Klinická psycholožka z diecéze Port-Louis na ostrově Mauricius je od září 2022 členkou Papežské komise pro ochranu nezletilých.
"Kde začít?"
"Co často pozoruji a slyším, je nedostatek zdrojů - někdy lidských, jindy finančních. A někdy také chybí zviditelnění a podpora, která by odpovídala na mnoho otázek: Jak přesně můžeme realizovat zajištění ochrany nezletilých? Kde bychom měli začít? Je třeba ještě vykonat mnoho osvětové práce s rodinami, rodiči a učiteli, protože pro mnoho lidí je to stále tabuizované téma, o kterém se nemluví."
Konkrétní opatření a osvědčené postupy
Rivet-Duvalová vnímá svou práci ve vatikánské komisi proti zneužívání především jako službu místním církvím ve světě. "Domnívám se, že jedním z cílů komise je být přítomni a snažit se přinášet naši podporu a odborné znalosti, abychom poradili a doprovázeli jednotlivé země a diecéze tím, že poukážeme na konkrétní opatření a osvědčené postupy. A tím, že se pokusíme spojit odborníky v této oblasti, aby existovala univerzální opatření, která budou dlouhodobě účinná a efektivní."
Paní Rivet-Duvalová se rovněž zmínila o fenoménu pedofilní kriminality na sociálních sítích: Na tuto problematiku se chce vatikánská komise blíže zaměřit. Při rozhovorech s lidmi se setkává s mnoha nejistotami a otázkami ohledně zneužívání a ochrany dětí.
Proti kultuře mlčení
"Ano, lidé pociťují nedostatek informací o tom, co přesně je sexuální útok, jaké jsou jeho mnohonásobné a závažné důsledky pro děti, jak pedofilové postupují... To vše je součástí kultury mlčení. Dalším aspektem, který je důležitý, je nechat zaznít hlasy obětí. Lidé se stále potřebují nechat dojímat svědectvími, utrpením postižených. Kdo jiný než přeživší, který vypráví svůj příběh, se může dotknout lidských srdcí, aby si lidé vytvořili správné reflexy a postupy, které by zabránily sexuálním útokům na nezletilé?"
Pochopení reality v každé zemi a každé diecézi vyžaduje čas
Členové vatikánské komise pro ochranu dětí se scházejí dvakrát ročně na plenárních zasedáních ve Vatikánu; na regionální úrovni se však scházejí jednou měsíčně, jak uvádí paní Rivet-Duvalová. V rámci Afriky se církevní odborníci na ochranu dětí snaží pochopit realitu v jednotlivých zemích a diecézích; to vyžaduje čas. Cílem je však poté vypracovat opatření, která budou odpovídat každé konkrétní situaci. Paní Rivet-Duvalová spoléhá především na pomoc biskupských konferencí v jednotlivých zemích.
"Jednu z našich iniciativ jsme nedávno uskutečnili společně s biskupskými konferencemi. Pozvali jsme francouzsky mluvící africké země, ostrovy v Indickém oceánu a Haiti na seminář o kultuře ochrany na Mauriciu v diecézi Port-Louis. Osm zemí, včetně Konga, Pobřeží slonoviny, Rwandy, Toga, Středoafrické republiky a Kamerunu, a také zástupci ostrovů v Indickém oceánu, včetně Madagaskaru, Réunionu, Seychel a Komor. Týden jsme je seznamovali s problematikou sexuálních útoků a také s otázkou kultury a ochrany. Hostili jsme 21 osob z těchto zemí a musím říci, že jsme prožili mimořádně produktivní týden."
Chybí studie
Z pohledu odborníka na ochranu dětí je jednou z největších výzev dostat se prostřednictvím biskupských konferencí skutečně ke každému jednotlivému biskupovi, aby si uvědomil, jak důležitá je kultura ochrany dětí. Za velký nedostatek označuje nedostatek vědeckých studií na téma zneužívání a ochrany dětí v kontextu africké církve. "Například na Mauriciu se počítají pouze nahlášené případy. Existuje však velmi mnoho případů, které nejsou nahlášeny, a to kvůli kvalitě ochranných center, zákonům, tabu v rodinách a obtížnosti něco předvést před soud. Potřebujeme více výzkumů na této úrovni, potřebujeme přehledy, situace dětí, které jsou skutečně oběťmi. Doufáme, že za několik let budeme moci provést inventuru a zjistit, jak se jednotlivé případy řešily."
"S ochranou dítěte nesmíme čekat"
Rivet-Duvalová chce věřit, že "odhodlání bude silnější než temné síly".
"Jsme na cestě a myslím, že nejdůležitější je, abychom neseděli se založenýma rukama a nevěřili, že to přijde nějak samo, ale aby se každý z nás vydal na cestu! Nesmíme čekat, až se podaří ochránit dítě. Musíme se všichni společně pustit do práce na jeho ochraně. Každý z nás, ať už jsme kdekoli, může přispět ke zlepšení kultury ochrany a podpory těchto obětí a jejich rodin. Nesmíme zapomínat na rodiny, které jsou často samy oběťmi, a na celé okolí, na všechny, kdo dítě obklopují..."
(vatican news - Françoise Niamien/sk)
