Ohlédnutí za Konferencí o trvalé formaci kněží

Konference se zabývala péčí o kněze, bohoslovce a služebníky církve v psychosociospitirualním rozměru, a to již od počátku jejich formace v seminářích až po úplný konec jejich kněžské služby. Kněží si uvědomují rychlé změny v proměňujícím se světě, který působí jak na ně osobně, tak na lidi jim svěřené. Všichni jsme se shodli na tom, že středem a pramenem kněžského života je Duch Svatý. On je také zároveň Tvůrcem a podstatou života přirozeného i duchovního. Zazněly tam pozitivní zkušenosti s propojením přirozenosti s nadpřirozeností,  zejména s nejnovějšími poznatky současné vědy. Ať už je to psychologie, sociologie, etika, nebo žurnalistika, to vše je propojené s lidským životem a tedy i s životem i působením biskupů, kněží i jáhnů. Z těchto oborů čím dál více bývají použity konkrétní nástroje, jakými jsou psychologické poradenství, psychoterapie, supervize, intervize nebo koučink. Všechny tyto techniky příznivě ovlivňují a přispívají k duchovnímu doprovázení samotných kněží v jejich životě, což se v konečném důsledku odráží na službě věřícím. Dále je ve světě obor psychologie hojně zařazen do přípravy kněží v předmětech spadajících do tzv. soft skils (měkkých dovedností), pro vaši představu např. správné hospodaření s časem, stressmanagement, relaxační či aktivizační techniky, řešení konfliktů, mediace a mnohé další.

Na konferenci zazněla také otázka, zda bychom spíše slovo formace neměli nahradit slovem doprovázení. Termín doprovázení totiž vystihuje podstatu, ve které se často projeví skutečnost, že jsou obohaceny obě strany, tedy i ten, kdo doprovází. Naopak formace je velmi ohraničena, např. určitým obdobím, kde je dán pevný konec, který v konečném důsledku může pozitivní vývoj zpomalit nebo zastavit.

Církev na celém světě si uvědomuje také odpovědnost za kněze a za jejich kněžskou službu. Vyplývá z toho potřeba mít zájem nejen o jejich fyzické, tělesné potřeby, ale především o jejich ducha a duševní zdraví. Podporovat je v jejich úplném odevzdání se Pánu a to společným setkáváním se, vzájemným sdílením, také studiem, přednáškami, duchovními obnovami a společným relaxem. Aby se necítili osamoceni a opuštěni, ale naopak aby byli šťastnými ve službě Bohu i lidem. Pokud totiž kněz není šťastný, může se to dřív nebo později projevit různými negativními jevy. Může se to negativně projevit odchodem z kněžské služby. Církve ve světě mají v tomto případě pozitivní zkušenost s tzv. sabatickým rokem. V zahraničí má podobu kurzu, který trvá několik měsíců, a má např. takovouto podobu: „Sabatický program - Služba služebníkům.“ V duchovním smyslu by se dalo vyjádřit Ježíšovými slovy: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ (Mk 6,31) Pro kněze představuje duchovní osvěžení a teologickou formaci. Je postavena na 4 pilířích: 1) zastavení se, odpočinek, 2) přijetí a duchovní doprovázení, 3) sdílení víry ve skupině a teologické kurzy, 4) závěrečná duchovní obnova.

To co vidím jako psycholog do budoucna potřebné a dobré pro službu kněží, je možnost konzultací, projevujících se týmovou prací se spolubratry nebo i laiky odborníky z tzv. pomáhajících profesí.

Ať nám dobrý Bůh žehná. 

František Zakopal, psycholog a jáhen