Srí Lanka: Cesta do otroctví čajových plantáží
Antonella Palermo - Vatican News, Hatton (Srí Lanka)
Jak velké vykořisťování se však skrývá za pěstováním čajovníku čínského (Camellia sinensis)? Zjišťujeme to s nadací MAGIS, která v těchto odlehlých oblastech podporuje vzdělávací projekty pro dalitské rodiny, které sem byly před dvěma stoletími přivezeny z Indie. Uprostřed bídy a absence minimálních forem ochrany se objevuje naléhavě potřebný projev solidarity.
Popíjení čaje a vzpomínání na to, co se skrývá za jeho výrobou, většinou příběhy dávného i novodobého otroctví celých rodin. To si člověk odnáší z pokračování cesty na Srí Lanku v družině nadace MAGIS (Jezuitské hnutí a společná akce pro rozvoj), která tentokrát směřuje z Kolomba do centra ostrova.
Směrem k zelenému srdci ostrova
Cesta z hlavního města do Hattonu, srdce sklizně zeleného zlata Cejlonu, je dlouhá a namáhavá. Stav silnic ve vnitrozemí je poměrně dobrý, i když jsou dost úzké; rychlostní limity jsou nízké: většinou je vynucuje množství zvířat, která se lhostejně potulují a zaplňují silnice. Od krav po mnoho toulavých psů žíznivých z extrémního horka a plných blech, od slepic po osly, od skákajících opic po pávy. Je to hemžení tuktuků, tradičních tříkolových vozidel, která si většinou pronajímají i turisté a která podbarvují přeplněný provoz větších center. Podél silnic prodávají prodejci koření, ryby, tropické ovoce: lahodné mango a melouny, papáju a ananas, semena všeho druhu. Ta jsou položena k sušení bez jakékoliv ochrany přímo na rozpáleném povrchu silnice: skutečné ozdoby, uložené na zemi, jako by to byly okvětní lístky, jako by se vždy jednalo o slavnost, téměř jako by připomínaly jasné tóny nošených látek: od zlatožluté po rezavou, od tyrkysové po zelenou, se všemi odstíny červené.
Cesta ke svobodě
Zastavili jsme se u jezuity otce Gabriela Alfreda ve vyšší nadmořské výšce, který nabízí vynikající snídani v jídelně mzné farnosti. 'V noci je nám velká zima,' přiznává, 'tady není žádné topení, máme málo prostředků. A teplotní rozdíly jsou citelné". Bydlí sám, hned vedle kostela. Ve farnosti je asi padesát rodin. Vysvětluje, že jsou to lidé, kteří dosud nevlastní žádnou půdu: před několika staletími je angličtí kolonizátoři deportovali z jižní Indie, aby obdělávali cejlonský venkov, kde se tak výborně uchytily keře camellia sinensis. "Mnoho mladých lidí z těchto oblastí odchází kvůli nepříznivým pracovním podmínkám. Většinou se stěhují do měst, kde se nechávají zaměstnat v restauracích, pokud se to podaří. Často, zejména v poslední době, jsou to matky, které emigrují do zemí Perského zálivu a zanechávají tam své rodiny. Z toho vznikají rány," vysvětluje kněz, "skutečné rozdělení rodiny, které se ne vždy zahojí. V souvislosti s válkou na Blízkém východě se podle něj vytváří nucený exodus, který s sebou nese další problémy, jež se jen těžko vstřebávají.
Sklízení čaje: bez práv, domova, odpočinku
Itinerář začíná zastávkou v Badulle, v jedné z nejchudších diecézí v zemi. Poté následuje cesta do centrální části ostrovní vysočiny, kde déšť a chladné, vlhké klima podporují pěstování nejkvalitnějšího čaje. Srí Lanka se řadí na čtvrté místo na světě v produkci po Číně, Indii a Keni. Zdejší krajina je okouzlující, kopce jsou celé terasovitě porostlé plantážemi. Člověk zahlédne sběračky cenných lístků s proutěnými vaky na zádech; většinou etnické Tamilky, které jsou nuceny pracovat na velmi dlouhé směny s příjmem necelé tři dolary každý pracovní den. V mnoha případech jsou nuceny brát si půjčky a dokonce se dostávají do pasti lichvářů. Tito lidé jsou stále zbaveni základních práv, kvůli čemuž organizace "Hlas plantážníků" nadále apeluje na vládu, aby tomuto skutečnému vykořisťování učinila přítrž.
Mezi "vyděděnci" v naději na sociální vykoupení
Osmdesát procent lidí zaměstnaných na plantážích jsou dalité, "vyvrhelové", tedy ti, kteří byli původně nazýváni nedotknutelnými. Stydí se o tom mluvit, říkají provozovatelé Loyola Centre, které v Hattonu od roku 1993 provozuje dva programy pro tyto lidi: jeden vzdělávací pro děti do pěti let (Loyola Campus), druhý jako sociální podporu při hledání zaměstnání (Centre for Social Concern). Ředitelem obou projektů, podporovaných organizací Magis, je jezuita otec Alexis Prem Kumar, s úžasnou energií a ironií a s osobním příběhem, který má v sobě něco neuvěřitelného: Ind, pracoval pro Jezuitskou službu pro uprchlíky se srílanskými uprchlíky žijícími v Tamilnádu. Když byl přeložen do Jezuitské služby pro uprchlíky v Afghánistánu, byl v roce 2014 unesen Talibanem. Po osmi měsících mezi životem a smrtí byl osvobozen a v současné době působí v první linii na Srí Lance, kde se snaží zvýšit povědomí o podmínkách, v nichž žijí dělníci pracující s čajem, a snaží se je vysvobodit tím, že jim díky Magisu poskytuje vzdělání. "Bez vzdělání nebude rozvoj, vždycky bude chudoba," říká.
Školky v centru Loyola
V personálu pomáhá také sestra Patricia Lemusová, guatemalská komboniánka, která je v zemi již čtyři a půl roku. Podílí se zejména na podpoře znalosti angličtiny u mladých lidí, kteří by jinak byli odříznuti od vstupu na univerzitu (jen čtvrtině se podaří pokračovat ve studiu). "Učím se zde neřídit programy shozené shora, ale do hloubky chápat potřeby současné doby a přizpůsobovat reakce dnešku. A pak je v tom hodně kreativity. Přijela jsem po letech misionářské práce v Keni s úmyslem dělat, pracovat. Učím se ale spíše být s, než dělat. Tady je spiritualita prožívaná velmi niterným způsobem, já jsem byla zvyklá být více, řekněme, expanzivní. To je v pořádku. Úsměv jako perly, jasné oči: to jsou oči Yogithy Madony, matky rodiny, která každý den jezdí téměř čtyři hodiny autobusem do centra a zpět, kde je koordinátorkou aktivit. V pěti mateřských školách, na které dohlíží, zajišťuje také výživové programy pro rodiče a psychologickou podporu pro mladé matky. "Jsou tu velmi velmi chudí a já jsem na naši práci velmi hrdá," říká. "Pro tyto děti je nošení uniformy ve třídě znakem důstojnosti, mají pocit, že mohou být jako ostatní děti, které vidí na ulici. Jsou tu zřejmé plody našeho úsilí: na začátku s námi ti malí neuměli mluvit, vůbec nedokázali otevřít pusu, teď jsou velmi přátelští, v pohodě. Jejich přístup se hodně změnil. Dobře rostou. A rodiče už vědí, že v této věkové skupině je třeba z učení vytěžit maximum".
Zranitelnost odlehlých vesnic
Přivítání ve dvou z navštívených škol probíhá se všemi rituály místní kultury: věnce květin, zapalování svíček, bindi ("červená kapka") na čele: znaky příslušnosti ke komunitě, která se chce otevřít cizinci, která se s ním dělí. Učitelé navozují klid, vytvářejí atmosféru slavnosti a mimořádné úcty k hostům. Vyprávějí o svých zkušenostech z kontaktu s chudými rodinami, které žijí v přístřešcích postavených uvnitř plechových přístřešků, bez vody, jen to, co vytéká ze společné pumpy mezi slepicemi, může sloužit jako minimální zásoba. Přesto je Srí Lanka ostrovem rýžových políček, bujné přírody, která nabízí vodní nádrže vzácné krásy. Jsou to socioekonomické rozpory, které na jedné straně trestají a na druhé straně odměňují stejnou lidskost. Člověk se zde ponoří do odlehlých vesnic, které téměř splývají se zářivě zelenými čajovými keři. Člověk se za nimi musí vydat a najít je, aby je objevil v celé jejich zranitelnosti. Přítomnost některých manželů na setkáních s prezidentem nadace MAGIS Ambrogiem Bongiovannim a s ředitelem projektu je zvláštností, která není vždy samozřejmá a častá: je to dobré znamení angažovanosti, vysvětlují učitelé a svědčí o smyslu pro rodinu, který se navzdory obětem chudoby znovu získává. Obvykle jsou to ženy, které přebírají plnou odpovědnost za výchovu dětí; najít ve třídě muže také ukazuje, že práce prováděná v rámci těchto projektů nekončí předáváním základních prvků na kognitivní úrovni, ale zahrnuje integrální budování člověka, který pomalu získává vědomí vlastní hodnoty a překonává strach z předsudků.
Příští zastávka se nachází na severu, na okraji pásu oceánu oddělujícího bývalý Cejlon od Indie. Krajina řídne, závazek podporovat tyto plaché a citlivé lidi, kteří jsou však schopni takové přívětivosti, se stává ještě náročnějším a potřebnějším.
