V Římské diecézi začíná postní cesta pohádkou o Pinocchiovi
Marina Tomarro - Vatican News
"Byl jednou jeden... 'Král!' řeknou si okamžitě moji malí čtenáři. Ne, děti, to jste se spletly. Byl jednou jeden kus dřeva". Tak začíná Pinocchiovo dobrodružství, slavný román Carla Collodiho, který zná celý svět. Postní itinerář "Pinocchiova dobrodružství. Ovvero il dramma della libertà" (Pinocchiova dobrodružství. Nebo spíše drama svobody), organizuje Římská diecéze.Pět setkání se koná od 21. února do 20. března v bazilice San Giovanni in Laterano a vystoupí na nich Franco Nembrini, profesor a esejista, Don Fabio Rosini, který večery uvede, a kardinál Angelo De Donatis, který setkání zakončí. "Moje postní úvaha o Pinocchiovi vychází z textu zesnulého kardinála Giacoma Biffiho 'Proti mistru Třešňákovi'," vysvětlil Nembrini pro Vatican News, "objevil jsem tam, že Pinocchio je pod rouškou pohádky příběhem o cestě člověka a lidstva, jak nám ho předala křesťanská tradice, je to ironický pokus, který funguje, zaujme a má co říci."
Cesta návratu k otci
Tématem prvního večera byla "Podivuhodná loutka" a byl věnován prezentaci díla a četbě 1. kapitoly. Kapitolám 2 až 4 o otcově věrnosti, vzpouře člověka, jeho odmítnutí a útěku z domova bude naopak věnován večer 28. února s názvem "Už je pozdě". Pokračovat bude 6. března "Nástrahy na cestě", vyprávěním o známých epizodách Kočka a liška, Pole zázraků, Hostinec U červených krevet a Země hraček, s tématem o člověku, který při hledání sebe sama upadá a zmítá se. Dne 13. března přijde na řadu "Tajemství zla" o člověku sníženém na zvíře, degradovaném, a naproti tomu o věrnosti Boha, který ho prostřednictvím Modré víly, tj. církve, bere zpět. Konečně poslední schůzka bude 20. března s "Dětmi vlastních dětí"; v centru bude obrácení rolí, které nikdo nečeká ani nezná: syn se stává otcem, Pinocchio zachraňuje Geppetta z břicha žraloka a stává se skutečným chlapcem. "Začneme tedy od stvoření," zdůrazňuje esejista, "a pak dojdeme k Pinocchiovu zjištění, že je synem, vlastně celé dobrodružství loutky není ničím jiným než sérií pokusů o návrat do otcova domu, což se podaří až ve velkém finále".
Světská pohádka s mnoha křesťanskými odkazy
Pinocchio v příběhu začíná jako rozpustilá loutka, vlastně hned v první scéně, v té, kdy je stvořen, začne dělat neplechu Gepettovi, který ho stále modeluje, například mu ukradne paruku, aby ji mohl sám nosit. "Pinocchio postupně dospívá, zažívá mnoho různých setkání a zkušeností," komentuje profesor Nembrini. "Je to crescendo emocí, až dojdeme k velkému finále, kde dojde k jakémusi obrácení rolí a loutka se jaksi stane otcem svého otce, který má tendenci propadat cynismu a zoufalství, ale naopak je to on, kdo mu dodává odvahu a vyzývá ho, aby se znovu vrhl do dobrodružství života, které představuje moře, jež na ně čeká." Autor této knihy, která v průběhu let prošla napříč generacemi dětí, nebyl věřící, přesto se ukazuje, že význam Pinocchia je hluboce křesťanský. "Byl deklarovaným ateistou," vysvětluje Nembrini, "přestože vyrůstal v náboženské rodině a navštěvoval školy piaristů ve Florencii. Chtěl napsat světskou pohádku, a přesto v každé pasáži nacházíme hluboký význam spojený s naší vírou. V knize je silně cítit téma svobody. Pinocchio je neustále stavěn před rozcestí a musí se rozhodnout, přičemž nejdůležitější volbou je, zda se vrátí k otci, nebo se ztratí v tisíci chimérách a falešných slibech tohoto světa. Nakonec dojde k uvědomění si své volby právě díky svobodě, kterou má".
