Kardinál Pizzaballa: "Prožíváme dlouhou noc, jsme na straně každého, kdo pracuje pro dobro"

Andrea Tornielli - Vatican News

"Tento okamžik je velmi bolestivý, prožíváme velmi dlouhou noc. Ale také víme, že noci končí. Je to chvíle, kdy církev musí spolupracovat se všemi, kteří jsou ochotni udělat něco krásného a dobrého pro všechny...". Kardinál Pierbattista Pizzaballa při návštěvě Říma informuje vatikánská média o situaci v Izraeli, Gaze a na Západním břehu Jordánu.

Jaká je v těchto dnech situace v Izraeli a zejména v Gaze? 

Situace se oproti nedávné minulosti příliš nezměnila, střídají se vzestupy a pády. Gaza je nyní rozdělena na sever a jih, na Rafáh a město Gaza. Byly doby, kdy zejména na sever přicházelo více humanitární pomoci. Nyní je to opět trochu složitější. Chybí například maso. Problematická je voda a řekněme, že obecně je situace stále velmi špatná a je velmi obtížné vidět nějaké východisko. Nezdá se mi, že by jednání k něčemu vedla a že by na zúčastněných stranách byla skutečná snaha dospět k nějakému závěru. A to člověk vnímá i s ohledem na libanonskou frontu, která je stále vyhrocenější. Vyhlídky nejsou zrovna povzbudivé. 

Kolik je obětí? Někteří diskutují o uváděných číslech, ale přicházející záběry ukazují destrukci..... 

Totální zkáza. Město Gaza je zcela zničeno, takže obětí je hodně. Je těžké uvádět čísla, ale je jich mnoho. Je fakt, že civilních obětí je vždy mnoho.

Jak lze obnovit sociální strukturu a soužití s ohledem na to, co se stalo, ale zároveň překonat to, co se stalo? 

Myslím, že je příliš brzy o tom mluvit, teď probíhá válka a vzniká trauma. Bude trvat nějakou dobu, než pochopíme rozsah traumatu, které všechny zasáhlo, a jeho důsledky. Je jasné, že bude muset dojít k rekonstrukci. Existuje odhodlání k obnově, to jsem vnímal velmi zřetelně. Ale jak, s jakými kritérii a s kým? Na to je ještě příliš brzy. 

A co situace na Západním břehu? 

Západní břeh je stále na pokraji výbuchu, problémy jsou neustálé, prakticky každodenní, zejména v některých oblastech směrem na sever, v oblasti Džaninu a Nábulusu. Střety mezi osadníky a arabskými vesničany jsou nepřetržité, vzniká tak situace, která vede k vyčerpání a nepovede k ničemu dobrému. 

Již dříve jste se zmínil o otevření severní fronty. V Izraeli jsme byli svědky velmi vášnivé debaty o budoucích perspektivách. Co lze očekávat? 

Vnitřní debata je v Izraeli a je i v Libanonu: nikdo nechce válku, ale zdá se, že ji nikdo nedokáže zastavit, a to je ta potíž. Jistě, pokud se otevře severní fronta, bude to tragédie, zejména pro Libanon, kterému hrozí, že se stane druhou Gazou, přinejmenším v jižní části. Nejsem odborník na vojenské záležitosti, ale situace zůstává velmi napjatá, stále na pokraji další eskalace. 

Jak se v takovém kontextu žije křesťanům? 

Křesťané nejsou odděleným národem, žijí tím, čím žijí všichni. Situaci v Gaze bohužel známe, ale velmi problematická je i na Západním břehu Jordánu, zejména z ekonomického hlediska. Tam je situace paralyzovaná, práce je málo nebo žádná, a to činí vyhlídky na emigraci stále lákavější, bohužel zejména pro křesťany. 

Podívejme se na následky, na konec války. Co by mohlo udělat mezinárodní společenství? Kdo by mohl nejvíce pomoci k dosažení míru? 

Dosažení míru se v tuto chvíli zdá být příliš vzdáleným cílem. Právě teď musí politika, mezinárodní společenství, usilovat především o zastavení konfliktu. Uzavření míru a dosažení serióznějších politických perspektiv bude jistě trvat dlouho. Mezinárodní společenství musí najít způsob, jak přimět Izrael a Hamás k zastavení konfliktu a k příměří, které by představovalo první krok k něčemu podstatnějšímu, pevnějšímu a stabilnějšímu. 

Výsledek nadcházejících amerických voleb bude mít na toto panorama rovněž vliv...

Americké volby budou mít jistě vliv. Domnívám se však, že řešení je třeba hledat na místě. Mezi oběma stranami. Mezi Izraelem a Hamásem.

Je možné dostat do Gazy pomoc?

Pracuje se na tom, také latinský patriarchát pracuje na tom, aby se tam dostala pomoc. Zítra by měla dorazit první zásoba několika tun potravin a základních potřeb. Práce je tolik, že je potřeba udělat spoustu práce, jsou tam více než dva miliony lidí. 

Jak se na to, co se děje, dívá jeruzalémský latinský patriarcha? Jaký je postoj věřícího člověka tváří v tvář tomu všemu?

Naděje je dítětem víry. Moment je velmi bolestný, prožíváme velmi dlouhou noc. Ale také víme, že noci končí. Je to doba, kdy církev musí být přítomna na tomto území, být nablízku, spolupracovat se všemi, kdo jsou ochotni udělat něco krásného a dobrého pro všechny. Když všichni proti sobě staví bariéry, církev musí i nadále držet vždy ruku nataženou k druhému. To je náš úkol, který vychází z naší zkušenosti víry, k tomu jsme v této době povoláni. 

Cítíte se být doprovázeni univerzální církví? 

Ano, Svatý otec nám byl vždy velmi blízko a je nám stále velmi blízko. Stejně jako mnoho diecézí po celém světě.