Sestra Geneviève a lidé s trans a homosexuální orientací: Cítíme, že nás papež přijímá
Salvatore Cernuzio - Vatikán
„Tady je, enfant terrible...“. Papež František po středeční generální audienci končí svou cestu po parteru Svatopetrské baziliky; zdraví nemocné děti, skupinky kněží a mladé manželské páry a zahlédne modrý záblesk v očích sestry Geneviève Jeanningrosové, malé Ježíšovy sestry, téměř ikony „evangelia žitého na zemi“, tedy pastorační činnosti vykonávané již 56 let uprostřed komunit LGBT+ a kolotočářů v Luna Parku v Ostii Lido, s nimiž sdílí svůj život a žije v karavanu společně se spolusestrou Annou Amelií. V kabátku zakrývajícím její drobná ramena před pálícím sluncem a s modrým závojem, který drží dvě sponky a rámuje tvář s téměř botticelliovskými rysy navzdory vráskám jejích 81 let, sedí tato řeholnice v první řadě. Je poslední po „smíšené skupině“: homosexuálové, transsexuálové, pár katechetů, dívka zapojená do vězeňské pastorace mezi transsexuály v Rebibbii. Ve skutečnosti je osobně nezná, ani se neptá, kdo jsou a jaká je jejich sexuální orientace: „Ne, neptám se“. Pro sestru Geneviève je důležité „jít tam, kde je to pro církev nejtěžší“, jak si přál Charles de Foucauld, jehož charisma zdědila.
Mnoho typů lidství
František se na pár minut zastaví, aby pozdravil, předá růženec Adě, která dnes slaví narozeniny: „To je dárek od papeže.“ Pak podá ruku, zavtipkuje, udělí požehnání. Se sestrou Geneviève prohodí pár slov a rychle se usměje; je to setkání s přítelem, kterého často vídáme. Ostatně tato řeholnice francouzského původu je na středeční audienci každou středu, aby papeže pozdravila a seznámila se skupinkami lidí.
V posledních letech jich přes Svatopetrské náměstí prošlo mnoho: kočovníci, cikáni, cirkusáci, transsexuálové, homosexuálové, nejrůznější páry. „V těchto světech vidíme procházet nejrůznější lidi a vaše srdce se otevírá, všichni jsme lidé, nemůžete je úzce posuzovat,“ říká sestra Geneviève a vzpomíná také na setkání s rodinou (matkou, otcem, sestrami, partnerem) homosexuálního amerického lékaře, který zemřel na Covid za své nasazení „v terénu“ během pandemie, ale kterému byl odmítnut církevní pohřeb, protože byl homosexuál. „Jeho otec řekl: ‚Já už v tuhle církev nevěřím‘. Prostřednictvím jedné sestry z USA jsme je přivezli do Říma a oni se pozdravili s papežem, který jim požehnal... A ve všech směrech se tak vydali na novou cestu“.
Kontakty během Covidu
Tato řeholnice se s papežem znala již dávno; psala mu již po jeho zvolení a vzpomínala na příběh své tety misionářky v Argentině, která byla za „špinavé války“ pohřešována jako desaparecida. Korespondence nikdy nepřestala a František jí při audienci s pouličními umělci dokonce popřál k narozeninám. 'Ano, máme se rádi,' usmívá se.
Uprostřed pandemie koronaviru, zatímco lidé prožívali „drama“, kdy se ocitli bez práce, bez jídla a s těžkým břemenem dluhů, ji spolu s farářem kostela Panny Marie Neposkvrněné z Tor Vaianica, donem Andreou Conocchiou, napadlo zaklepat na dveře této „polní nemocniční církve“, kterou vždy kázal Jorge Mario Bergoglio. Prvním kontaktem byl 'don Corrado', kardinál almužník Konrad Krajewski: „Požádali jsme o pomoc a on přijel s dodávkou plnou věcí. Pokud potřebujete také na složenky, přivezte nám je, řekl nám. Já jsem to udělala pro přátele z Luna Parku, don Andrea pro trans komunitu: asi 40/50 lidí, mnohé Jihoameričanky, včetně Argentiny“.
Po této počáteční pohotovosti se lékaři „ti z kolonády“ (bezplatná ordinace působící při Papežské dobročinné pokladně pod kolonádou Svatopetrského náměstí, pozn. red.) vydali do Tor Vaianica a Ostie a ošetřovali nemocné lidi z uvedených komunit. „Dokonce je vzali na očkování“. „Ženy,“ říká sestra Geneviève, „pak řekly: Chceme poděkovat papeži Františkovi! Na to my: Ale jak je přijme? Ze strany papeže jsem nepochybovala, ale obecně... Víte, existují určité předsudky. Já je chápu, ehm. Za mlada jsem je měla taky, ale pak se setkáváte s lidmi, vidíte jejich citlivost. Pláčete a smějete se s nimi.
První setkání
A tak se sestře Geneviève, pomocí zpráv na WhatsAppu a e-mailů („Ano, umím je používat, ale někdy na něco zapomínám... Je mi 81 let“), podařilo napsat přímo papeži. Žádná odpověď, ale přímo „dobré vstupenky“ na audienci. Jednu středu pak doprovázela Claudii, která byla jednou z prvních, pak Marcellu a mnoho dalších: „Dokonce i jednu, která byla krátce poté zabita. Papež se s ní setkal, vyfotili se, já mu fotku donesla a on se za ni pomodlil“.
Upřímný vztah
„Papež nás přijal... Ani nevím, jak to popsat!“ vzpomíná řeholnice. Dál už to byl proud lístků, dopisů, dokonce i empanadas, které Argentinky připravily a František je velmi ocenil. „Mají ho moc rádi, protože je to poprvé, co papež přijal transsexuály a homosexuály. Děkovali mu, protože konečně našli církev, která jim vyšla vstříc“. Vztah, který byl nyní navázán, je upřímný, bez jakéhokoli oportunismu, ale vytvořený z vlídnosti a vděčnosti. A je to vztah, kterým neotřásla ani nedávná kontroverze ohledně výrazů, které papež údajně pronesl na setkání za zavřenými dveřmi: „Možná to na začátku trochu bolelo, ale když se ohlédli zpět, zasmáli se a řekli si: ve skutečnosti to tak není. Papež má ty malé rád, rozhodně je neodhazuje“.
Příští středu bude Geneviève Jeanningrosová opět na generální audienci: „Doprovázím deset lidí, sedm homosexuálů. Přijedou z Milána a dalších regionů, aby papeži vyprávěli o své náklonnosti“.
