Guido Schäffer a evangelizace na mořských vlnách
Roberta Barbi - Vatikán
Každý člověk je jedinečný a neopakovatelný, každý život je výjimečný, ale některé jsou výjimečnější než jiné, a to natolik, že by měly být dávány za příklad a je třeba o nich vyprávět ostatním, včetně budoucích generací. Fakticky je třeba je číst, a tedy nejprve zapsat: odtud pocházejí životopisy a hagiografie, což jsou vyprávění o životech svatých, tedy o těch nejneobyčejnějších životech, jako byl život Guida Vidala Franca Schäffera, o němž vypráví autor Andrea Maniglia v knize „Se surfem, mezi stránkami evangelia“.
„Četba životů svatých nás přibližuje k evangeliu,“ říká autor v rozhovoru pro Vatican News, „učí nás, že Slovo není něco vzdáleného, ale že je použitelné ve všech životních situacích. A nyní se i díky podnětu Paola Villotty, postulátora Guidovy kauzy blahořečení, staly tyto stránky skutečností, vydalo je nakladatelství Graphe.it a uvedlo předmluvou monsignora Alberta Roya Mejia, promotora víry Dikasteria pro svatořečení.
Nejdříve lékařem, pak seminaristou
Přesto ani autor knihy zpočátku neznal krásnou postavu tohoto brazilského mladíka, který byl nejprve lékařem a pak seminaristou, ovšem vždy ve službě toho posledního člověka: „Nejprve,“ vzpomíná, „mi o něm řekl jeden přítel kněz a dal mi malý obrázek Guida. Byl jsem ohromen jeho očima, tím přímým a zářivým pohledem, a když jsem se pak ponořil hlouběji, zjistil jsem, jak blízko má k dalším postavám církve ve své zemi, což je znamení toho, jak se svatost rozpíná a šíří“.
V letech 1993 až 1998 Guido navštěvoval lékařskou fakultu a promoval na lékaře. Jeho život se již dříve vyznačoval hlubokou láskou k eucharistii a intenzivní modlitbou, ale právě v těchto letech, také díky spolupráci s Misionářkami Matky Terezy z Kalkaty, objevil svět vyřazených lidí, které nazýval „bratry z ulice“. „Zarážející je,“ poznamenává autor knihy, „jeho rozhodnutí ‚stát‘ po boku chudých a nemocných, kteří ho potřebovali. Rozhodnutí, které ho vedlo k tomu, že neustále navštěvoval favely, kde žili ti úplně poslední z posledních“. Pak už Guidovi nestačilo být lékařem a v roce 2000 se po cestě do Evropy rozhodl vstoupit do semináře.
Surfařský apoštolát
Guido miloval sport a moře: to vše se spojilo v surfování na plážích Copacabany, jakmile měl volnou chvíli. Jeho vášeň však nebyla pouze sportovní: „Před surfováním vždy shromáždil mladé lidi, které našel na pláži, ke společné modlitbě,“ vysvětluje Maniglia, „ke vzájemnému setkání a k setkání s Ježíšem. Jak navrhuje koncil, který vybízí k přijetí všeho, co souvisí s člověkem, včetně sportu. Díky lásce k této sportovní disciplíně se Guido mohl setkat s druhými a přivést k evangeliu i ty, kteří byli v té době církvi vzdáleni“. Bohužel ho však o život připravila nehoda na surfu, který tolik miloval, 1. května 2009 na pláži Recreio dos Bandeirantes, kam se vydal se svým bratrem Mauriciem. Jeho bratr později prohlásil, že Guido by si přál, aby jeho pozemský život skončil právě na tomto místě, na moři, kde nejvíce cítil Boží přítomnost. Guido ještě nepřijal kněžské svěcení. Jeho hrob se nachází v kostele Panny Marie Královny pokoje v Ipanemě, obklopen surfovými prkny.
Každé slovo evangelia bylo jeho vlastní
Přibližně před rokem, 20. května 2023, schválil papež František dekret, kterým byl Guido Vidal França Schäffer prohlášen za ctihodného: „Velikost Guidova příkladu,“ uzavírá Maniglia, „spočívá v tom, že žil evangelium konkrétně a každé slovo učinil svým vlastním. Dělal to nejen mnoha krásnými slovy, ale i skutky, například tím, že se staral o životy druhých lidí, stejně jako o životy všech chudých, o které pečoval, a často odkládal něco ze sebe, svých tužeb, projektů, aby šel vstříc trpícímu druhému, v němž viděl Ježíše“.
