Misionář na Papui Nové Guineji: Papež tu najde silnou a pestrou církev
Renato Martinez - Vatikán
"Papež František zde najde církev s dobrou praxí víry, ale ve stylu Papuy-Nové Guineje... Jsou to velmi starobylé národy s velmi starými tradicemi. Papežova přítomnost je pro ně potvrzením jejich cesty jako církve, jako Božího lidu". Těmito slovy otec Mario Abzalón Alvarado Tovar, generální představený Misionářů Nejsvětějšího Srdce Páně (MSC), popsal vatikánským médiím očekávání papuánských věřících v souvislosti s příští apoštolskou cestou papeže Františka do Asie a Oceánie, která je naplánována na 2. až 13. září 2024.
Vznik misie na Papui-Nové Guineji
Guatemalský řeholník připomíná, že první misionáři Nejsvětějšího srdce byli vysláni na Papuu-Novou Guineu ještě za života svého zakladatele, otce Julia Chevaliera. Svůj misijní mandát obdrželi na konci let 1878-1879. Po počátečním pokusu usadit se na ostrově od roku 1881 slavili 4. července 1885 první mši svatou a založili několik misií na jižním pobřeží mezi kmeny Roro a Mekeo. "Od roku 1881 jsme přišli na Papuu-Novou Guineu a to byl začátek moderní éry místní církve," vysvětluje. Před mnoha staletími zde totiž byly přítomny některé misie, ale velmi omezeně; od roku 1881 až dodnes jsme přítomni my. Jsme průkopníky růstu církve na Papui-Nové Guineji".
"Země nečekaných událostí"
Otec Alvarado podobně popisuje realitu této země jako multikulturní svět a církev přítomnou v těchto krajích jako "pestrobarevnou, mnohojazyčnou a multietnickou církev". "Papua-Nová Guinea je nazývána 'zemí nečekaného'," zdůrazňuje. Je to skutečně země s velmi starobylou kulturní tradicí, ale s rytmy života velmi odlišnými od těch západních. Papež František, zdůrazňuje Alvarado, tu najde církev s dobrou praxí víry, ale ve stylu Papuy-Nové Guineje, novoguinejských ostrovů, pevniny, vysočiny, pobřežních oblastí... Jsou to národy s velmi starými tradicemi, musíme změnit mentalitu, když sem přijedeme.
Multikulturní církev
Pokud jde o církevní realitu, s níž se papež František setká, až v září přijede, představený Misionářů Nejsvětějšího Srdce zdůrazňuje, že jde o církev mnoha obřadů, mnoha tanců, zrozenou z venkovského světa, džungle, řek, rybolovu, lovu. To je rytmus místních lidí a právě následováním tohoto rytmu byla zaseta víra. "My misionáři," říká, "máme provincii s více než 115 řeholníky, všichni jsou domorodci, v papuánské církvi je několik kongregací, ale v tomto smyslu je to velmi prostá země, ale zároveň multikulturní, mnohojazyčná, pestrobarevná. Je těžké ji popsat slovy...".
Obtíže při počátečním hlásání evangelia
Otec Alvarado v tomto smyslu připomíná obtíže, s nimiž se misionáři setkali při počátečním hlásání evangelia. "Na začátku se vyskytovaly praktiky jako kanibalismus, který už neexistuje, prakticky vymizel. To byla jedna z největších počátečních výzev. Pak další výzvy v oblasti zdravotnictví, v časech malárie a dalších nemocí, protože se jedná o města, která neměla téměř žádný kontakt se Západem. A ještě fyzická náročnost, protože neexistovaly žádné silnice ani dálnice. A také kulturní svět... Naši misionáři zpočátku plně nerozuměli jejich náboženskému světu a měli své vlastní praktiky, své vlastní způsoby. Evangelium však bylo samozřejmě přítomno, zárodky Království tam byly vždy, ale s určitými tradicemi a zvyklostmi, pro které bylo zpočátku obtížné se dohodnout".
Současné výzvy církve v pohybu
Na Papui-Nové Guineji tedy byla vykonána obrovská cesta a v současné době je na ostrově velmi silná církev, která je povolána čelit dalším a novým výzvám, jako jsou klimatické změny, chudoba a těžba postrádající lidskou tvář. "Na Papui-Nové Guineji existuje systémová chudoba. Je to země s neuvěřitelně rozsáhlými přírodními zdroji a je zde přítomno několik mezinárodních společností, které tuto zemi využívají. Klimatické změny jsou silně ovlivněny tím, že se jedná o zemi, která je velmi závislá na svých přírodních zdrojích, a různé kácení stromů nebo rozsáhlé monokultury mají vliv na lidi. Těžba bez lidské tváře je pak citlivou záležitostí, která se církve velmi dotýká, a my se snažíme i nadále pomáhat těm nejpotřebnějším. Kmenový svět je samozřejmě pro cizince nebo pro církev samotnou výzvou, tedy jak respektovat kmenovou nebo rodovou strukturu, jak evangelizovat zevnitř kmenových struktur, respektovat a snažit se uzdravit existující protihodnoty. Ve světě kmenů, etnických skupin existují velmi odlišné pohledy na svět, a to představuje obtíž pro církev, pro synodalitu, pro diecéze a kongregace".
První papuánští blahoslavení a domorodá povolání
Důvody k radosti a naději však nechybí. Otec Alvarado rád připomíná, jak se po hlásání evangelia objevilo mezi Papuánci několik domorodých povolání. V současné době také probíhá proces kanonizace prvního papuánského blahoslaveného Petra To Rota, laického misionáře Nejsvětějšího Srdce Páně, který byl umučen ve 40. letech 20. století a blahořečen v roce 1995. "Papež František zde najde domorodé biskupy a kněze. Cizinců je stále méně, ale odvedli skvělou práci," říká duchovní. "Máme formační domy s rodilými řeholními povoláními, mnoho angažovaných laiků. Před posvátnou zemí, jakou je Papua-Nová Guinea, si opravdu musíme 'vyzout boty' a změnit své šablony."
Modlitby za papežovu cestu do Asie a Oceánie
Závěrem generální představený Misionářů Nejsvětějšího Srdce Páně vyzývá k otevřenosti vůči poznání jiných skutečností: "Musíme vidět i druhou stranu světa, kde žijí lidé, kteří trpí, šťastní lidé, domorodci, lidé, kteří mají hodnoty, od nichž se každý může učit a které s nimi můžeme sdílet."
Proto vyzývá k modlitbám za papežovu nadcházející cestu: "Hodně se modleme... lidé v Papui-Nové Guineji, Indonésii, Východním Timoru, Singapuru ho očekávají s otevřeným srdcem. Přítomnost papeže Františka je potvrzením jejich cesty jako církve, jako Božího lidu". Přáním je, aby církev i nadále "putovala v synodalitě v obou částech světa. Byla by to milost...".
