Misionářka v Severním Kivu: Nevíme, co bude zítra
Beata Zajączkowska – Vatikán
Sestra Agnieszka odjela do Afriky před 20 lety. Jak vzpomíná, své misionářské povolání vnímala už na střední škole. "Dalo by se říci, že to byly misie, které mě přivedly do Kongregace andělských sester," vyznala se. První roky svého řeholního života pracovala jako katechetka ve školách, starala se o děti a mládež. Po složení věčných slibů dostala povolení odjet do Afriky. Nejprve do Rwandy, pak přišel čas na Konžskou demokratickou republiku. Deset let vede nemocnici a výživové centrum pro děti ve vesnici Ntamugenga. Misionářka žertuje, že je hospodářem celého domu: její pracovní náplň sahá od nákupu vodovodního kohoutku, mýdla a léků, placení personálu, opravy střechy a shánění hrnců a matrací pro uprchlíky až po riskantní cesty do Gomy, jediného města v regionu, kde může sehnat potřebné léky, potraviny a mléko pro děti, které přišly o matku. Během těchto výprav musí projít několika kontrolními stanovišti v rukou povstalců. Téměř na všech musí vyjednávat, aby se svou pomocí mohla pokračovat.
Zakrvácené nerostné suroviny
Léta práce sestry Agnieszky v Severním Kivu jsou poznamenána postupnými konflikty, které sice slábnou, ale nikdy nekončí. "Dokud budou děti svědky zločinů a budou muset přerušit studium, nebude v této zemi mír," říká misionářka, které záleží na budoucnosti těch nejmenších. Region je destabilizován více než stovkou různých skupin, které se snaží získat kontrolu nad ložisky kobaltu, koltanu a niobu potřebných pro výrobu mobilních telefonů. Jsou cennější než zlato a diamanty, které povstalci rovněž drancují. Nejvíce trpí civilní obyvatelstvo, které nevidí ani drobky z tohoto bohatství, které jejich země ukrývá. Lidé jsou kvůli násilí nuceni opouštět své domovy a pole. V Kongu je více než 5,6 milionu vnitřně vysídlených osob.
Mírová mise OSN, jejíž vydržování za jeden rok přesahuje národní důchod celého Konga, není schopna situaci změnit. Misionáři nezasahují do politiky, ale snaží se řešit silnou humanitární krizi, která ničí Severní Kivu. "Každý den umírají lidé hladem a na nejběžnější nemoci. Naše přítomnost dodává lidem odvahu a zajišťuje jejich bezpečí. Říkají nám 'naše sestry', což znamená, že jsme jim velmi blízké," uvedla sestra Agnieszka.
I když sestra Agnieszka vypadá křehce, ve válečných podmínkách je pro tisíce lidí v nouzi záchytným bodem. Odvážně ji podporují dvě spolusestry z Rwandy a Konga. "Žijeme jen díky Boží prozřetelnosti, kolem našeho kláštera padaly bomby, stačilo pár metrů a zemřeli bychom. Přinesli nám zraněné, zdi byly rudé od krve," vyprávěla o jednom ze střetů v regionu.
"Do misie přicházeli další uprchlíci a nemocnice provozovaná sestrami praskala ve švech ve snaze pojmout 5 000 pacientů, včetně mnoha zraněných. V současné době se fronta od misie vzdálila, ale situace je stále velmi neklidná".
Klášter jako místo azylu
Misionářky jsou záchytným bodem zejména pro ženy s dětmi, které se do jejich kláštera uchylují při prvních známkách nebezpečí. Když je klidněji, s. Agnieszka zajišťuje zásobování a snaží se získat co nejvíce pomoci ze zahraničí. Tato její předvídavost často zachraňuje životy. "Za normálních okolností hraničí získání lékařské pomoci se zázrakem, když se situace zhorší, stává se to nemožným," říká misionářka. Andělské sestry provozují výdejnu jídla, která funguje nepřetržitě navzdory konfliktu. "Téměř polovina dětí mladších pěti let v tomto regionu trpí chronickou podvýživou. Velkým problémem zůstává tuberkulóza a malárie. Právě na tuto nemoc zde stále umírá nejvíce lidí," svěřila se sestra Agnieszka.
Na otázku, o čem sní misionářky, stejně jako mnozí lidé v regionu, odpovídá: "o trvalém míru. Tato země je úrodná a lidé by zde mohli žít v bezpečí a důstojně," říká misionářka. Jako by však dosavadní neštěstí nestačilo, v regionu se začínají prosazovat džihádisté napojení na takzvaný Islámský stát, kteří pocházejí ze sousední Ugandy. Množí se zprávy o masakrech bezbranných lidí a znásilňování žen a dětí. Misionářka připomíná výzvu papeže Františka, aby se od Afriky daly ruce pryč. Zdůrazňuje, že papežova návštěva Konga byla příležitostí, jak vrhnout světlo na tento zapomenutý kout světa a nasměrovat do něj tolik potřebnou humanitární pomoc. Spolu s dalšími Andělskými sestrami prosí o modlitby, aby měly sílu a zdraví pokračovat ve svém poslání.
