Německo: Směrem k menší církvi?

Michael Hermann

Ke katolické církvi se v Německu hlásí pouze 25 % obyvatel. Dalších 23 % se hlásí k protestantské církvi. Vyplývá to z nejnovějších údajů Spolkového statistického úřadu z průzkumu veřejného mínění za rok 2022. Tento údaj však o náboženské orientaci Němců mnoho nevypovídá.
Údaje odrážejí příslušnost k oběma hlavním křesťanským církvím jako veřejnoprávním korporacím, jak je evidují úřady evidence obyvatel. Mimochodem, počet muslimů v Německu matriční úřady nezaznamenávají, protože islám není veřejnoprávní korporací. Přesto se odhaduje, že v Německu žije čtyři až pět milionů muslimů. Celkem žije v nejlidnatější evropské zemi asi 83 milionů lidí.
Procento věřících v hlavních církvích v poměru k celkovému počtu obyvatel se snižuje ze dvou důvodů: zaprvé kvůli klesající porodnosti a zadruhé kvůli opouštění církví věřícími. V Německu totiž mohou věřící před státními orgány oznámit své vystoupení z církve (což jim sice odepře přístup ke svátostem, ale nezruší jejich křest).
Podle církevních údajů se k tomuto kroku loni odhodlalo 402 000 katolíků a 387 000 protestantů. V roce 2022 jich bylo ještě více. Celkově z církve odchází nebo umírá mnohem více lidí, než kolik jich do ní vstupuje. Zdaleka nejčastějším důvodem, který odcházející uvádějí, je zhrození z krize zneužívání v církvích. Naopak, opět podle průzkumů, je tzv. náboženská daň, tj. členský příspěvek, který stát vybírá ve prospěch církví, jen slabým důvodem odchodu. V Německu činí náboženská daň 8 % daně z příjmu.
Sociologie náboženství v Německu však také uvádí, že náboženská orientace lidí neklesá ve stejné míře. Mnozí z těch, kteří církev opouštějí, se nadále nazývají křesťany a praktikují svou víru. Celkově dochází v Německu k pluralizaci náboženského prostředí, což se projevuje také rostoucím počtem volných křesťanských společenství, která nejsou spojena s oběma velkými církvemi.
Podle výsledků bude v Německu i nadále postupovat sekularizace, pluralizace a individualizace. Výzvou pro katolické a evangelické církve v Německu bude, jak za těchto podmínek financovat své pastorační a charitativní služby. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu bude mnoho německých diecézí čelit rozpočtové nouzi. To bude mít dopad i na fyziognomii katolické církve. Již v roce 1969 hovořil Joseph Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI. v této souvislosti o internalizované "církvi malých" a "církvi víry", tj. církvi, kterou podporuje stále méně zvláště angažovaných lidí.