Ředitel terstské Charity: Papež vybízí k naději pro migranty
Adriana Masotti
V neděli 7. července přijede papež František do Terstu na zakončení 50. sociálního týdne katolíků v Itálii, který probíhá od středy 3. července. Půjde o krátkou návštěvu, ale na programu je řada setkání, včetně jednoho papežova setkání se skupinou migrantů. Otec Giovanni La Manna, jezuita, je od loňského října ředitelem terstské Charity. Má za sebou dlouholetou zkušenost s angažovaností ve prospěch uprchlíků a žadatelů o azyl.
Otče La Manno, víme, že Terst je zapojen do fenoménu imigrace, pokud jde o příliv migrantů z balkánské trasy. Zpráva "Opuštěné životy", která byla nedávno představena v Terstu, ukazuje, že příjezdy jsou nepřetržité a že systém přijímání uprchlíků je kritický. Chtěl byste nám přiblížit tuto situaci?
Ano, začal bych od situace na národní úrovni, protože Itálie měla vždy potíže s řízením fenoménu migrantů, vlastně vždy mluvíme o "mimořádné situaci". Terst je vstupní branou do Itálie a Evropy, pokud jde o lidi cestující balkánskou cestou, a i tady bylo jejich přijetí nedostatečné, a to do té míry, že vznikaly nedůstojné situace, kdy si lidé museli sami hledat ubytování na skutečně zchátralých místech, jako je například skladiště vedle nádraží, které bylo díky Bohu 21. června uzavřeno, a nyní se snažíme příchozím lidem poskytnout odpovědi v reálném čase. Právě proto pro ně diecézní Charita před rokem otevřela noclehárnu, ale musíme umět dobře přijímat příchozí ihned a zavést jejich střídání, protože všichni svým pobytem v Terstu vytvářejí zátěž, kterou toto město těžko nese. Takže s přesuny na jiná území v naší zemi - stejně jako Lampedusa přijímá, ale nemohou všichni zůstat na tomto ostrově - mohou věci fungovat a mluvíme o počtech, které toto rozdělení umožňují. Důležité je nenechat nikoho na ulici.
Jaké jsou hlavní potřeby lidí přicházejících do tohoto města?
Především je třeba si uvědomit, že ne každý, kdo do Terstu přijede, má v úmyslu zde zůstat. Po náročné cestě, po tom, co také zažili násilí, potřebují důstojné místo, které je přijme, někoho, kdo se postará o jejich zdraví a vysvětlí jim, jaká mají práva, aby mohli požádat o politický azyl, nebo jim poskytne informace, které potřebují k tomu, aby si mohli vybrat svou cestu.
Jaké jsou podmínky těchto migrantů nebo žadatelů o azyl?
Je snadné si představit, v jakých fyzických podmínkách přichází člověk, který urazil mnoho kilometrů, většinou pěšky. Mnoho lidí je na hranicích zastavováno různými policejními složkami a jsou také vystaveni fyzickému násilí. Jsou zbaveni bot, mají stopy po popáleninách. Existuje celý systém, který na ně tlačí, aby je odradil od cestování.
Jaký je postoj veřejnosti k těmto lidem? Zdá se mi, že zatímco všude panuje určité nepřátelství, v Terstu je cítit i solidarita...
Ano, zažili jsme angažovanost a vnímavost města Terstu, když náš biskup Enrico Trevisi požádal o otevření této ubytovny. Dobrovolně se přihlásilo více než 100 lidí. Město není necitlivé, ale doplácíme na kulturní klima, které vytvořilo strach, odmítání. Proto je potřeba zvyšovat povědomí vhodným jazykem a především podporovat setkání s migranty, abychom zjistili, že jsou to lidé jako my, že nejsou hrozbou. Existuje tolik dobrovolnických organizací, škol italštiny, denních center apod. Zde v Terstu existuje svět, který pracuje ve prospěch těchto lidí, a i my jsme vyzýváni, abychom zaujali konstruktivní postoj, nikoliv postoj opozice nebo protagonismu, ale vždy zaměřený na jejich dobro. To také vedlo k uzavření zmíněného skladiště a nyní umožňuje snahu o přijetí a přemístění.
Připomínám, že biskupové regionu Furlánsko-Julské Benátsko (Friuli Venezia Giulia) v dopise napsaném u příležitosti pozastavení platnosti Schengenské smlouvy na hranici se Slovinskem v říjnu loňského roku doporučili zachovat onu identitu tvořenou přijetím, která je vlastní místním komunitám, protože se vždy jednalo o oblast setkávání různých lidí.
Připomenutí naší historie by nám mělo pomoci pochopit situaci těchto lidí. Terst přijal istrijské uprchlíky, je tedy městem, které projevilo vstřícný postoj k lidem, kteří přišli o všechno. My Italové jsme byli migranty a ve světle této zkušenosti bychom měli být citlivější. Problémem naší země nejsou migranti, naopak, pro některé otázky, jako je úbytek našeho obyvatelstva, naší pracovní síly, by jejich přítomnost mohla být platnou pomocí, když jim neznemožníme život, ale umožníme jim postavit se na nohy, být pozitivní silou v našem kontextu.
Otče La Manno, léta jste vedl jezuitské Centrum Astalli v Římě. Co nového, co jiného zde nyní s migranty zažíváte?
Po jedenácti letech v Centru Astalli jsem cítil vděčnost za to, že jsem byl ve škole migrantů, lidí v nesnázích, chudých. V Terstu je jiný kontext, jiná čísla. Prvním dojmem pro mě bylo všimnout si této rozmanitosti. V Římě je mnohem větší počet lidí. Terst je město, kde nejsou žádné ekonomické potíže, takže je zde snaha o plánování a vstřícnost. Lidé jsou stejní, lidé, kteří přijíždějí na Lampedusu, jsou stejní jako ti, kteří přijíždějí z balkánské trasy. Co mě těší, je, že jsem se vrátil do školy lidí v nesnázích, migrantů, s jiným kontextem, který umožňuje projektové přijetí. Výzvou je stále více se v této schopnosti rozvíjet.
Kdo budou migranti, kteří se v neděli setkají s Františkem? Doufáte, že z tohoto setkání něco vzejde?
Určitě to bude moment, který může dát konkrétní naději těmto lidem s různými příběhy, s různým zázemím. Budou tam lidé, kteří právě přišli, lidé, kteří prošli cestou sem do Terstu. Budou zde jednotlivci, ženy s dětmi a budou zde také rodiny.
