Papežem blahořečená řeholnice, která pomohla svaté Terezii z Avily reformovat Karmel
Marco Chiesa*
Byla blízkou spolupracovnicí svaté Terezie od Ježíše, které pomáhala reformovat karmelitánský řád a jejíž spisy shromažďovala, znala se také se svatým Janem od Kříže, který jí věnoval jedno ze svých nejznámějších děl. Těchto několik životopisných poznámek stačí k pochopení významu postavy řeholnice Anny od Ježíše (rozené Anny de Lobera y Torres), kterou papež František prohlásil za blahoslavenou v neděli 29. září při mši svaté na stadionu „Krále Baudouina“ v Bruselu.
V belgickém hlavním městě zemřela 4. března 1621 ve věku 76 let a je zde dodnes pohřbena.
Narodila se 25. listopadu 1545 v Medina del Campo ve Španělsku. V roce 1570 vstoupila do řádu bosých karmelitánek v klášteře San José v Ávile a rok noviciátu prožila se svatou Terezou od Ježíše jako svou učitelkou, s níž se po třech měsících přestěhovala do nově založené komunity v Salamance.
V roce 1570 se také setkala se svatým Janem od Kříže, který jí věnoval komentář k Duchovní písni.
Dne 22. října 1571 mladá žena složila řeholní profesi a byla pověřena formací novicek. V roce 1575 byla jmenována představenou nové komunity v Beas de Segura v Andalusii.
V roce 1582 ji svatá Terezie pověřila založením kláštera v Granadě a o čtyři roky později založila další klášter v Madridu, kde čelila prvním obtížím při obhajobě některými zpochybňovaných konstitucí z Alcalá (1581). V této polemické atmosféře se Anna obrátila na papeže Sixta V., který ji podpořil schválením tereziánských Konstitucí. Nastaly však další komplikace, a protože zmíněné odvolání ke Svatému stolci bylo považováno za projev nerozvážnosti a neposlušnosti, byla Anna potrestána tříletým trestem, který přijala s hrdinskou pokorou a poslušností.
Když pak uplynula doba stanovená pro pokání, byla v roce 1594 přeložena do Salamanky, kde byla zvolena převorkou. V roce 1604 se pod vedením Petra Bérulleho vydala s blahoslavenou Annou od svatého Bartoloměje a dalšími čtyřmi řeholnicemi do Francie, kde založila kláštery v Paříži (1604), Pontoise a Dijonu (1605). Určité neshody s Bérullem, který jako by francouzskému karmelitánskému řádu vtiskl podobu, jež neodpovídala ideálu svaté Terezie, a touha být vedena bosými karmelitkami přiměly Annu přijmout pozvání belgických arcivévodů a přestěhovat se do Flander, kde založila kláštery v Bruselu, Louvain a Mons (1607).
Již v šestnácti letech slíbila, že „vstoupí do nejpřísnějšího společenství, které existuje, a bude neustále hledat Boží vůli“. Její duchovní vůdce ji seznámil se svatou Terezou z Avily, s níž hodně spolupracovala a jejíž spisy se zavázala shromažďovat. V životě a zejména v těžkostech si Anna nikdy nestěžovala, naopak, vždy byla všem oporou a útěchou. Trápení druhých vnímala silněji než svá vlastní a měla dar útěchy, rozlišování a rady. Jako hluboce kontemplativní duše uměla své intenzivní prožívání víry a mimořádnou lásku k Pánu Ježíši převést do činů.
Po čtrnácti letech správy kláštera v Bruselu, během nichž prožila velké vnitřní i fyzické utrpení, zde 4. března 1621 zemřela v pověsti velké svatosti, ověnčené také milostmi a zázraky. To vedlo k tomu, že v roce 1635 byly v Malines-Bruselu, Antverpách, Tournai, Cambrai a Douai (Arras) založeny řádové procesy, které byly v srpnu 1636 odeslány do Říma, ale v souladu s pravidly Urbana VIII. zůstaly uzavřené až do roku 1680.
Kauza byla v Římě předložena 2. května 1878. Mezi tímto rokem a rokem 1898 proběhly apoštolské procesy a všechny další procedury (super continuatione famae sanctitatis, super scriptis, de non cultu), čímž byl proces kauzy završen. A 17. května 1904 bylo uděleno Decretum super validitate processuum; poté bylo možné přistoupit k přípravě Positio super Virtutibus, vytištěného v roce 1905, které však pro různé okolnosti mimo kauzu nebylo projednáno až do roku 2014.
Papež František uznal hrdinské ctnosti 28. listopadu 2019 a 14. prosince 2013 schválil zázrak, čímž umožnil beatifikaci, které bude předsedat. Datum liturgické památky je 25. listopadu.
*Generální postulátor řádu bosých karmelitánů
