Papež reorganizuje římskou diecézi a ruší její centrální sektor

Vatican News

Dnešní rozdělení diecéze na pět sektorů, píše v dokumentu papež František, „má jistě zásluhu na tom, že se různým čtvrtím - zejména periferiím - dostalo duchovní a pastorační pomoci prostřednictvím budování farností a bohoslužebných míst, s možností organizovat duchovenstvo a zaručit presbyterům a lidu blízkou apoštolskou přítomnost v osobě pomocného biskupa, schopného řešit konkrétní problémy jednotlivých sektorů. Pastorace prostředí, charakterizovaná jak charitativní činností, tak duchovní pomocí v odpovědných strukturách (připomeňme nemocniční kaplany) a v různých kontextech, které obývají město, dokázala zorganizovat vynikající síť i v okrajových sektorech. S nárůstem mobility nechyběla ani pastorační péče o poutníky a turisty, která stále více proměňovala historické centrum (které se stalo Centrálním sektorem) ve velkou svatyni pod širým nebem a dala vzniknout takzvaným itinerářům křesťanského Říma pro poutníky a turisty“.

V Motu proprio se však dále dočteme, že „vedlejším efektem, který v dlouhodobém horizontu postihl diecézi ve snaze přizpůsobit se rozšiřování městské aglomerace, byl rostoucí rozdíl a oddělení mezi centrem Říma a předměstími. O mnoho okrajových oblastí a následně i o mnoho farností, přestože jsou konfigurovány v rámci římské obce a diecéze, se nepečuje s takovou pozorností o krásu a identitu, jaká je pro Řím charakteristická; naopak historické centrum, které tvoří velkou část centrálního sektoru, se dostává do stále větší izolace a hrozí, že se stane odděleným a skrytým místem, které zažívá pastorační rozměr spojený s charitou vůči mnoha chudým, kteří žijí v centru Říma, a se starobylými pobožnostmi, které je třeba otevřít celému městu, aby se nestalo muzeem, které je třeba navštěvovat, ale místem, které může zjevovat a šířit veškerou svatost Říma“.

Dalším vedlejším efektem je podle papeže „prolínání, k němuž došlo mezi diecézí a městem Římem, pokud jde o předměstí a historické centrum“: „Předměstí často poukazují na absenci adekvátních služeb a nacházejí ve farnostech, dobře zakořeněných na daném území, platnou sociální a kulturní podporu, stejně jako duchovní a pastorační. Naopak, jestliže pro město Řím je identita a účel historického centra jasný, je to cíl turistického ruchu a poutníků, pro které je vždy připraveno investovat, diecéze má potíže se zavedením účinného pastoračního přístupu, který by byl schopen zachytit duchovní potřeby obyvatelstva, které charakterizují především, ale nejen, dojíždějící, obchodníci a turisté“.

Navíc „vyprazdňování historického centra, odkud mizí stálí obyvatelé, změnilo běžnou pastoraci v tomto sektoru, kde se pomalu, ale neúprosně snižuje počet farností, kterých je nyní pouze 35 na velmi rozsáhlém území a každá z nich má mnohem menší příliv farníků než farnosti v ostatních sektorech. Nedostatek alternativní pastorační péče měl postupem času za následek sníženou dostupnost mnoha kostelů nebo bohoslužebných míst s bohatou historií, uměním a vírou. Existuje tedy dědictví s vysokým potenciálem, které dlouho leželo ladem a které je třeba znovu promyslet a dát do služeb Božího lidu. Kombinace těchto kritických problémů vedla diecézi k tomu, že centrálnímu sektoru přisoudila důležitou „logistickou“ hodnotu, spojenou také s mnoha institucemi, které zde sídlí, a přitom stále nerozvinula pastorační rozměr, který je mu vlastní: jsou zde soustředěna sídla mnoha subjektů, spojená také s mnoha rektorskými kostely, z nichž mnohé jsou velmi staré a jsou skutečnými pokladnicemi krásy a spirituality, jejichž účel má jen zřídkakdy dopad na konkrétní pastoraci města jako celku. Přestože nechybí mnoho krásných a pozitivních zkušeností kněžského a komunitního života plně zasazeného do pastoračního života historického centra Říma, často duchovní přidělení do Centrálního sektoru sídlí pouze v místech bohoslužeb a svou službu pak prožívají na jiných pozicích nebo v jiných úřadech“.

Kvůli tomu všemu Svatý otec nařizuje, aby „hranice prefektur, na které je dnes římská diecéze rozdělena, byly nově vymezeny, aby se sladily referenční kontexty a farnosti, které k nim patří“, a aby současných pět prefektur Centrálního sektoru bylo začleněno do ostatních sektorů a „územní organizace římské diecéze se zmenšila pouze s ohledem na čtyři kardinální body“.