Sestry Dobrého pastýře v Bejrútu nablízku nemocným i pod bombardováním
Marco Guerra - Vatikán
V Libanonu je situace lidí vysídlených v důsledku bombardování a obecně všech civilistů stále dramatičtější. V této souvislosti se komplikuje i zdravotní a sociální pomoc poskytovaná křesťanskými organizacemi. Zejména v hlavním městě Bejrútu se k tisícům syrských uprchlíků, kteří v zemi již léta hledají útočiště, přidávají lidé, kteří zůstali bez domova.
Sestra Youssef: každý den riskujeme své životy
Vhled do této nelehké sociální situace nabízí svědectví sester z Kongregace Panny Marie Pomocnice Dobrého pastýře, které provozují zdravotní dispenzář svatého Antonína v oblasti Roueisset-Jjdeideh v Bejrútu. Služby poskytované obyvatelstvu byly se začátkem bombardování zcela narušeny, říká sestra Hanan Youssefová, ředitelka ambulance: „Jsme v oblasti s většinovým šíitským obyvatelstvem, což je komunita, která je terčem bombardování, a to nás velmi znepokojuje, panuje zde velké napětí. Zdravotnický personál a lékaři denně riskují své životy, když přicházejí do práce, stejně jako pacienti,“ pokračuje řeholnice, “kteří jsou nuceni chodit k nám, protože neexistuje žádné jiné zdravotnické středisko, které by jim mohlo poskytnout léky nebo provést akutní lékařské vyšetření. Sestra Youssef zdůrazňuje, že nyní je možné vyřizovat pouze naléhavé případy a distribuci léků, vše ostatní je prozatím zastaveno, například očkování dětí: "Jsme zavaleni lidmi, kteří žádají o urgentní návštěvy a léky."
Bejrút je paralyzován
V těchto dnech také roste potřeba psychologické podpory pro děti a ženy, protože, jak vysvětluje ředitelka ambulance, „žijí ve velkých prostorách, kde všichni spí pohromadě. Jejich život se zcela změnil, a přestože uprchly z postižených oblastí, mají strašný strach z bombardování“. „Potřebují také prostředky pro osobní hygienu, kterých je nedostatek,“ dodává řeholnice, která následně popisuje každodenní život obyvatel Bejrútu. „Libanonské hlavní město zažívá něco, co tu ještě nebylo. Je zde mnoho syrských uprchlíků, kteří nemají kam jít, a tak zůstávají na ulicích. Atmosféra je velmi napjatá, dochází ke konfliktům mezi Libanonci a Syřany, mezi Syřany a policií. Lidé spí na chodnících, všude jsou rozházené odpadky“. Sestra Hanan Youssefová hovoří o „ochromeném“ městě, kde „lidé vycházejí ven jen v případě nouze ze strachu z náletů“.
Úsilí křesťanských komunit
Křesťané s nasazením vlastních životů stojí v první linii pomoci, což pomáhá udržovat společenskou strukturu Libanonu jednotnou. Ředitelka zdravotního střediska svatého Antonína říká, že šíitská komunita se uchyluje do křesťanských oblastí, cítí se tam bezpečněji před bombardováním. Například „v ambulanci je lékař, kterého přijala do svého domu jiná lékařka, protože on dal svůj dům svému šíitskému muslimskému příteli a celé jeho rodině“. To vše „udržuje sociální jednotu, křesťané jsou vždy společenstvím, které nesmírně dává, vyjadřují příkladnou solidaritu“. Sestra Youssefová také informuje o křesťanských vesnicích v jižním Libanonu postižených bombardováním, kde řada rodin má podle slov řeholnice „zkušenost s neustálým konfliktem s Izraelem“, takže „mnoho těchto komunit má jiný domov a tam se libanonská církev nevzdala“. „Vždy existuje malá křesťanská komunita,“ zdůrazňuje řeholnice, “která nadále zaručuje přítomnost křesťanů v oblasti, kde je konflikt nejsilnější.
Přítomnost křesťanů ve válečných oblastech
„Křesťanská komunita a libanonská církev byly vždy zvláště přítomny v jižním Libanonu, na hranici s Izraelem,“ připomíná ředitelka dispenzáře. “Mnozí samozřejmě odešli, protože se obávají bombardování. Ale jsou i tací, kteří vždy zůstali ve svých domovech a rozhodli se neodejít, zejména lidé z církve, kněží, řeholníci a řeholnice, se rozhodli zůstat, ze solidarity s lidmi, kteří tam jsou a zůstávají. „Dělají to především proto, aby předali poselství míru a naděje,“ uzavírá sestra Youssefová, „že přijde nový den, že se jednoho dne do této Svaté země vrátí mír a schopnost žít společně.
