Obyvatelé domova na výletě u Viktoriina jezera

CÍRKEV

Tanzanie: domov pro albíny, který jim mění život

„Tanga“, aneb: plachta. Tak se jmenuje domov pro děti a mladé lidi s albinismem, který v Tanzanii provozují polští misionáři, dvě loretánské sestry a jeden kněz ze sdružení Afrických misií. Děti a mladí lidé s albinismem, jimž hrozí smrt nebo zmrzačení kvůli víře v „magickou sílu“, kterou mají mít jejich těla bez pigmentu, zde nacházejí nejen lásku a bezpečí, ale také se učí - jak název domova napovídá - rozvíjet plachty svého života.

Dorota Abdelmoula-Viet

Ačkoli je Tanzanie spojována především s nádherou africké krajiny, je to také jedna z nejchudších zemí Afriky, kde se k materiální chudobě přidává i krutost pohanských pověr. Podle jedné z nich mohou být zárukou prosperity amulety vyrobené z úlomků těl albínů. A přestože se zdá, že jde o ojedinělé případy, zejména proto, že zákon takové praktiky zakazuje, sestra Amelia Jakubik CSL, jedna ze dvou loretánských sester sloužících v tanzanské Mwanze, vysvětluje, že brutalita je stále na denním pořádku. „Tady, na našem území, byla před měsícem zabita dvouletá holčička, před několika dny byl doma napaden žák druhé třídy, kterému pomáháme, a další dítě bylo staženo z kůže,“ líčí kruté události loretánská řeholnice, která spolu se svou spolusestrou a P. Januszem Machotou SMA vede domov pro albínské děti. Nejvíce albínů na světě se rodí právě v Tanzanii. Podle posledních údajů je to 1 z 1500 narozených dětí.

V zahradě Domova Plachta před modlitbou růžence

Domov, nikoliv centrum

To je důležitý rozdíl, zdůrazňují vedoucí. „Plachta“, tak se dům jmenuje, byl vytvořen po vzoru velké tanzanské rodiny, aby mladí členové rodiny mohli plně prožívat rodinné teplo. „Byl to bláznivý a inovativní nápad otce Janusze. Jeho přáním bylo vytvořit právě domov, nikoliv další centrum,“ vysvětluje sestra Amelia, vystudovaná matematička, která v Africe opustila pečlivé účetnictví a místo toho použila ‚aritmetiku srdce‘. Původně jsme chtěli, aby tam přišlo žít 14 dětí, protože místní rodiny jsou velmi početné. Realita ukázala, že to nestačí. V současné době máme v domě 20 dětí ve věku od 7 do 20 let. „V posledních několika letech již čtyři lidé, o které jsme se starali, vypluli do „širých vod“ života. Někteří studují, jiní si hledají vlastní cestu. Bez podpory a lásky, které se jim dostalo v domově „Plachta“, by si nevěřili. „Naše služba je velmi jednoduchá: být s nimi, vytvořit rodinnou atmosféru, místo, kde se mohou cítit žádaní, přijímaní a milovaní,“ vysvětluje řeholnice. A pak: poslat je do školy - v tomto případě do jedné z místních Montessoriovských škol. Jak sestra Amelia vysvětlila, vzdělání je nejen vstupenkou ke splnění snů, ale také odpovědí na omezení spojená s albinismem. „Nemohou se věnovat práci v terénu ani jiným venkovním aktivitám, protože kvůli albinismu jim hrozí rakovina kůže a řada dalších nemocí.“

Návštěva v rodině Evy, jedné z nejmenších dívek

Znají je podle jména

„Plachta“, která již čtyři roky ‚chrání‘ tanzanské děti, mění nejen jejich životy, ale i místní prostředí, které začíná vnímat v novém světle lidi s albinismem, často odmítané nejen společností, ale i jejich rodiči. „Máme děti, které byly opuštěny ve čtyřech letech. Jejich rodiče je nechali v jednom z center, pak změnili telefonní číslo a místo bydliště, aby s nimi přerušili kontakt,“ říká loretánská řeholnice. Podobných příběhů je bohužel mnoho. Protilátkou na odmítnutí je přijetí, které se z domova přenáší do okolí. „Když jsme začínali, slyšeli jsme za sebou křik: Ach! Tady přicházejí albíni! Dnes slyšíme: Aha, Lilian! Á, už jde Teresina!" říká řeholnice. Dům často navštěvují místní děti; sestra Amelia spolu s dalšími vedoucími „Plachty“ jen v letech 2021-2022 vedla v Tanzanii více než 200 seminářů o albinismu. Strach a stud pomalu ustupují. „Nikdy nezapomenu na vděčnost jedné matky, když se dozvěděla, že se postaráme o její dceru, kterou opustila při porodu, když jí samotné bylo 14 let. Ona, která se dříve za svou dceru styděla, se jí nyní chlubí“.

Volný čas v domově „Plachta“

Nenápadná síla víry

Na otázku, jak je činnost sester v této oblasti vnímána, sestra Lauretana odpověděla: „Uvědomují si, že sem nepřicházíme vydělávat, ale milovat. A přijímají nás velmi vřele“. Po vřelém přijetí následuje také milost víry, která se diskrétně vlévá do srdcí dětí v naší péči. „Plachta“ nevyžaduje, aby mladí lidé patřili k církvi: „Neptáme se, jakého jsou náboženství nebo víry, prostě přijímáme ty, kteří to nejvíce potřebují,“ vysvětluje řeholnice a dodává, že mezi dětmi jsou muslimové, adventisté i ti, kteří víru hledají. „Máme již tři děti, které otec Janusz pokřtil. Není to naše zásluha, nenutíme je, ale v praxi ukazujeme, v čem naše víra spočívá. Vidí, jak se modlíme, jak se denně účastníme eucharistie. Vidí, odkud čerpáme sílu“.