Blahoslavený Max Josef Metzger, mučedník míru a mezinárodního smíření

Stefan Mückl

Max Josef Metzger pocházel z katolické rodiny, ale vyrůstal v oblasti s protestantskou většinou. V roce 1905 vstoupil do semináře ve Freiburgu im Breisgau a zahájil teologická studia, v nichž pokračoval v roce 1908 ve švýcarském Fribourgu, kde o dva roky později získal doktorát teologie s brilantní prací z církevních dějin. Po vysvěcení na kněze 5. července 1911 nepokračoval v akademické kariéře, ale věnoval se farní pastoraci.

Po vypuknutí první světové války v roce 1914 narukoval a stal se vojenským kaplanem na frontě ve Francii. Již po roce musel kvůli vážným zdravotním problémům službu opustit. Po návratu z fronty se stal přesvědčeným a radikálním pacifistou, který se v rozporu se stále převládajícím válečným nadšením vášnivě zasazoval o mír a porozumění mezi národy. Dobrých deset let byl centrem jeho aktivit Štýrský Hradec, hlavní město Štýrska. V roce 1917 vypracoval „Mezinárodní náboženský program pro mír“, který zaslal papeži Benediktu XV., který se v srpnu téhož roku obrátil na válčící mocnosti se svou dramatickou výzvou, v níž zdůraznil základní prvky spravedlivého míru, na něž se odvolával i Metzger: platnost mezinárodního práva, odzbrojení a závaznou arbitráž.

V roce 1917 Metzger založil „Světové mírové dílo Bílého kříže“, z něhož se o dva roky později zrodila „Misionářská společnost Bílého kříže“. V ní tento kněz spojil angažovanost za mír, mezinárodní porozumění a odzbrojení s tzv. hnutím za mír.

Jeho angažovanost a práce byly průkopnické: spolupráce dalších kněží a laiků na plný úvazek v jeho apoštolátu byla novátorská vzhledem k tomu, že Katolická akce ještě nebyla založena a Charita teprve vznikala. Misionářskou společnost lze tedy klasifikovat jako bratrské společenství na katolickém základě s výrazným důrazem na sociální a charitativní apoštolát. V roce 1927 přijala název Christkönigsgesellschaft (Societas Christi Regis), čímž se spojila s Piem XI., který si pro svůj pontifikát zvolil heslo Pax Christi in regno Christi a v roce 1925 ustanovil slavnost Krista Krále. Max Josef Metzger pro sebe přijal jméno bratr Paulus. Potíže ve Štýrském Hradci však pro něj začaly být příliš velké: krátce po přejmenování Společnosti přenesl její sídlo do Meitingenu v augsburské diecézi a vrátil se do Německa. Po „Machtergreifung“ národních socialistů v roce 1933 byl Metzger brzy považován za podvratného nepřítele režimu, a proto byl v lednu 1934 a listopadu 1939 krátce vězněn.

Metzger se však nenechal zastrašit, naopak své angažmá ještě zintenzivnil. Na přelomu let 1938/39, kdy se již rýsovala nová velká válka, založil bratrstvo „Una Sancta“, rovněž se sídlem v Meitingenu, v němž se katolíci i nekatolíci společně modlili za jednotu křesťanů. V roce 1940 se přestěhoval do Berlína a pokračoval ve svém angažmá za mír a ekumenismus.

Oproti svému očekávání jej život v hlavním městě vystavil zvýšenému dohledu. Gestapu se podařilo infiltrovat do jeho organizace svého agenta. Metzger bez jakéhokoli podezření předal memorandum, v němž shrnul své představy o budoucím demokratickém uspořádání Německa, domnělé sympatizantce, Švédce s válečným cestovním povolením, aby ho předala luteránskému biskupovi v Uppsale, Erlingu Eidemovi. Dokument se však nikdy nedostal k adresátovi, ale na gestapo. Metzger byl zatčen a podroben fingovanému procesu před nacistickým Volksgerichtshofem. Po slyšení trvajícím pouhých 70 minut, jemuž předsedal nechvalně proslulý Roland Freisler, který se ani při této příležitosti neopomněl na obžalovaném „vyřádit“, byl Metzger 14. října 1943 odsouzen k trestu smrti jako „hanebný zrádce lidu“. Krátce poté byl převezen do cely smrti věznice Brandenburg-Görden, kde strávil následujících šest měsíců na pouhých osmi metrech čtverečních ve dne v noci spoutaný v poutech.

Dne 17. dubna 1944 byl s dvouhodinovým předstihem informován o chystané popravě gilotinou. To mu ponechalo dostatek času na napsání dvou dopisů na rozloučenou členům Societas Christi Regis. Jsou to skutečně působivé dokumenty, z nichž vyplývá jeho připravenost položit život za Krista. V jednom z nich stojí: „Pán mě nyní žádá o oběť mého života. Vyslovuji své radostné ano jako odpověď na jeho vůli. Obětoval jsem mu svůj život za mír ve světě a jednotu církve. On jej chce mít. Kéž mu požehná!“ Později kat řekl vězeňskému kaplanovi, který Maxi Josefovi podával viatikum: „Nikdy jsem neviděl člověka, který by šel na smrt s tak plně osvícenýma očima jako tento katolický kněz“.

Překvapivě úřady vydaly jeho ostatky k pohřbení (a nezpopelnily je, jak tomu obvykle bývalo). To mělo za následek, že mučedník byl pohřben nejprve v Braniborsku a poté v Berlíně. V roce 1968 byly jeho ostatky přeneseny do Meitingenu, sídla dnešního Institutu Krista Krále, který byl v roce 1969 uznán jako sekulární institut s diecézním právem.

* Autor je postulátor beatifikační kauzy, profesor Papežské univerzity Svatého Kříže