Homilie a vyprávění příběhů
VATICAN NEWS
„Homilie - jak připomíná papež František vEvangelii gaudium - může být skutečně intenzivní a radostnou zkušeností Ducha, potěšujícím setkáním se Slovem, stálým zdrojem obnovy a růstu.“ Jak však papež poznamenal již v roce 2013, „v souvislosti s touto důležitou službou zaznívá mnoho stížností a my si před nimi nemůžeme zacpávat uši“. Je to stále velmi aktuální pastorační téma, jak vysvětluje Mons. Dario Edoardo Viganò, vicekancléř Papežské akademie věd a společenských věd, v předmluvě ke knize „Homilie a vyprávění“ (ed. San Paolo) kněze Dona Oronza Marraffy, faráře v Castellanetě v provincii Taranto a odborníka na komunikaci. Kniha, která vede k chápání homilie jako „komunikační akční hry“ složené ze sledu jazykových aktů a tvořené verbálními i neverbálními složkami. Hru - jak připomíná Viganò - řízenou trendy a pravidly, které sdílejí její účastníci, „od nichž se nelze oprostit“.
Vážný případ: krize moderní homilie
Viganò v předmluvě zdůrazňuje, jak zásadní příležitost pro věřící představuje homilie, a činí tak připomenutím nedávných výroků papežů. Benedikt XVI. ve Verbum Dominipřipomíná, že „homilie představuje aktualizaci biblického poselství a věřícím musí být jasné, že to, co je jádrem kazatele, je ukazovat na Krista“. Papež František se nedávno vrátil k napomenutí kněží: „Osm, deset minut: víc ne! A ať je tam vždy myšlenka, cit a obraz. Lidé si pak něco odnesou“. Nejde tedy o osobní výkon, ale o prostředek, který věřícím umožňuje odhalovat přítomnost a účinnost Božího slova v jejich každodenním životě.
Na poučných příkladech - například na zkušenostech Charlese de Foucaulda a Georgese Bataille, když se setkali s kázáním, které hluboce poznamenalo jejich život - Mons. Viganò zdůrazňuje, jak homilie představuje „vážný případ“, zásadní příležitost setkání Slova s konkrétní existencí. Marraffův svazek je zasazen právě do této rýhy, analyzuje sociálně-antropologické souřadnice a komunikační dynamiku současného kontextu. Zabývá se krizí moderní homilie a poukazuje na to, jak často mohou být kázání obecná, abstraktní, nebo dokonce „katastrofální“, jak zdůraznil papež František. Hrozí, že se z nich stanou filozofické přednášky nebo erudované projevy, které se nedotknou srdcí věřících.
Vyprávění příběhů jako komunikační nástroj
Kniha navrhuje „storytelling“ - umění „vyprávění příběhů“ - jako účinnou komunikační strategii homilie. Marraffa vysvětluje, že se nejedná o pouhou vyprávěcí techniku, ale „o způsob myšlení, který má - díky drobným, ale důležitým prostředkům - podporovat růst křesťanského společenství ve víře prostřednictvím naslouchání Slovu a jeho zprostředkování“. Jde o přístup založený na myšlence, že člověk je v podstatě bytostí vyprávějící příběhy, která čerpá významy pro svou existenci z naslouchání a sledování příběhů.
Komunikace a sociokulturní kontext
Homiletická komunikace však musí brát v úvahu sociokulturní kontext, v němž se odehrává. Don Marraffa zdůrazňuje význam komunikace, která si je vědoma současných sociokulturních podmínek a používá stylistické kódy uznávané příjemci. Nesdílení kódů a neznalost některých z nich (např. chromatického v liturgickém užití) může vést k nedorozuměním a neefektivitě komunikace.
Ústřední postavení modlitby a kontemplace
Autor dále zdůrazňuje ústřední postavení modlitby a kontemplace při přípravě homilie. Papež František, jak připomíná otec Marraffa, nás vyzývá, abychom se modlili tak, že se budeme Hospodina ptát, jaké poselství má být předáno a jak se má podle téhož poselství změnit život člověka. Osobní modlitba nad biblickými texty je pro účinnou homilii nezbytná, neboť kazatel musí být první, kdo se nechá vyprávěním Božího slova uzdravit.
Komunikační techniky a zlatý kruh
Aby byla homilie účinnější, navrhuje Marraffa používat komunikační techniky, jako je například technika „zlatého kruhu“ anglického spisovatele Simona Sinka, která zahrnuje tři soustředné kruhy soustředěné na „proč“, „jak“ a „co“. Struktura, která pomáhá udržet pozornost posluchačů a předat sdělení jasným a poutavým způsobem. Kromě toho může použití obrazů, příkladů a otázek, vysvětluje autor, učinit homilii přitažlivější a smysluplnější.
Závěr a magisteriální texty
V závěru knihy je zdůrazněno, že homilie navzdory svým výzvám představuje pro církev mimořádnou příležitost k hlásání Boží lásky. Viganòova předmluva a Marraffův text jsou podpořeny bohatou antologií magisteriálních dokumentů, které potvrzují význam homilie jako nedílné součásti liturgie a nástroje evangelizace. Souhrnně řečeno, kniha „Homilie a vyprávění příběhů" nabízí hlubokou reflexi církevní komunikace a zdůrazňuje potřebu homiletické praxe, která je plodná a smysluplná, schopná zasáhnout srdce věřících díky síle vyprávění a ústřednímu postavení modlitby a kontemplace.