Jak vážně bereme hladovějící děti?
Ibrahim Faltas, L'Osservatore Romano
Smrt je jednou z mála životních jistot. Buď je koncem přirozeného běhu, nebo k ní dochází z jiných, často tragických důvodů: katastrof, nehod a nemocí. Zasáhne nás každá smrt, která není přirozeným vyústěním života, zasáhne nás utrpení a bezmoc z toho, že se jí nemůžeme vyhnout. Války jsou všechny neospravedlnitelné, utrpení a bolest jsou nevyčíslitelné pro jakoukoli lidskou bytost jakéhokoli věku, rasy, národnosti, pro jakoukoli lidskou bytost, která žila v jakékoli historické epoše. Válka, která zasáhla Svatou zemi a Blízký východ, není o nic více či méně ničivá než kterákoli jiná, ale je šokující kvůli velmi vysokému počtu zabitých, zraněných, doživotně postižených dětí.
Tato válka a všechny ostatní v dnešním světě šokují, protože je vidíme a cítíme, aniž bychom byli přítomni. Zásluhou technologií nás šokují, protože se o utrpení dětí a tolika lidských bytostí dozvídáme v reálném čase a nemůžeme s tím nic dělat. Nemůžeme běžet a kopat, abychom zachránili zraněné pod troskami, nemůžeme je zabalit do rubášů a pohřbít malá tělíčka nevinných obětí bez života. Nemůžeme podpořit jídlem a vodou, nemůžeme vyléčit rány na těle i na duši, nemůžeme darovat úsměv, hračku nebo sladkosti, nemůžeme si sednout vedle dítěte a přečíst mu pohádku.
Právě tato bezmocnost šokuje a devastuje! Historické zprávy nám předávaly informace, údaje a čísla o masakrech, vyvražďování, vyhlazování, genocidě: ať už těmto brutalitám dáme jakýkoli jiný název, nikdy nedá tragédii zla smysl ani ospravedlnění. Těmto číslům a brutalitám však nebylo možné zabránit, protože byly odhaleny až poté, co byly vykonány. Nyní vidíme, slyšíme a dozvídáme se o zlu v přímém přenosu a nemůžeme zastavit zbraně a obměkčit srdce!
Jeden spisovatel a pedagog napsal: „Kolik váží dětská slza? Slza rozmazleného dítěte váží méně než vítr, slza hladovějícího dítěte váží více než celá země“. Každý den vidíme fotografie a videa trpících dětí, každý den vidíme slzy, které nemůžeme setřít. Jak velkou váhu má utrpení dítěte pro naše svědomí? Kolik to bude lidstvo stát, že nezastaví ty, kdo zabíjejí? V posledních dnech bylo zveřejněno video, na kterém můžeme vidět několik žen v Gaze, jak běží a nesou látku, na které je položeno tělo člověka.
Běží, aby unikly útoku, a zároveň, aby pohřbily tělo milované osoby, vzdorují nebezpečí, aby i ve smrti daly životu důstojnost. V těchto obrazech jsem viděl smrt a život, viděl jsem běh za spásou a klid těch, kteří se už sami zachránit nemohou, viděl jsem lásku a solidaritu, viděl jsem základní hodnoty, kterými by se měl inspirovat každý člověk. Stejné hodnoty, z nichž musí čerpat muži a ženy, kteří mají v rukou osud světa, a odložit, ba dokonce vyloučit touhu po nadřazenosti, moci, autoritářství. Nyní je třeba okamžitě uvažovat o míru jako o jediné možné cestě k prosazení pravdy a spravedlnosti, kterou tento svět potřebuje. Dokážeme-li všichni společně sdílet tyto základní principy, budeme schopni pochopit bolest druhých, budeme schopni ji učinit vlastní a budeme schopni konat dobré věci, dokonce i porážet války.