Odkaz jezuity Mattea Ricciho v čínském dokumentárním filmu
Fausta Speranza - Vatikán
Miliardové publikum pro misionáře z doby před čtyřmi stoletími. V Číně se v krátké době setkal s velkým ohlasem dokumentární film Západní konfucián na Východě věnovaný mimořádné osobnosti Mattea Ricciho SJ. Jedná se o produkci jezuitské programové služby Kuangchi (Kps) v úzké spolupráci s China Central TV (Cctv), největší světovou televizní stanicí. Po úspěchu čínskojazyčného díla vyrobeného v roce 2020 bude ve čtvrtek 14. listopadu večer v římském divadle Teatro Quirino uvedena italská verze čtyřdílného televizního dokumentu věnovaného jezuitovi, který se narodil 6. října 1552 v Maceratě a zemřel 11. května 1610 v Pekingu. Je výsledkem exkluzivního natáčení v Číně, Macau, Indii, Itálii, Portugalsku a také v archivech kurie, kde byly natočeny originální dokumenty.
Otec Matteo Ricci, pocházející ze šlechtické rodiny, se rozhodl vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova a vydat se do Asie za misionářským posláním, které prožíval, aniž by popřel své nadání matematika, kartografa či sinologa, a přitom svými studiemi budoval mosty dialogu. Po několika letech strávených v Indii se mu podařilo přistát v Číně v době dynastie Ming a od mandarínů obdržel čestný titul „Konfuciánský učenec velkého Západu“.
Uznávání místních hodnot
Jádrem jeho angažovanosti je rozhodnutí „rozpoznat semena dobra, která Duch vždy dává všem národům a kulturám, a vytvořit tak konkrétní bratrství“. Těmito slovy otec Massimo Nevola, národní asistent itaského laického ignaciánského sdružení Společenství křesťanského života, vypráví o jednom z aspektů, které činí učení Mattea Ricciho tak cenným: „Schopnost žít v postoji uctivého dialogu a širokého rozhledu, který umožňuje rozpoznat hodnoty dané kultury, přizpůsobit evangelium místním potřebám a pak hlásat plnost a nádheru kříže a Kristova milosrdenství“.
Mluvit o evangeliu
Tomu se moderním termínem říká inkulturace, kterou otec Ricci uměl žít nad rámec definic. Otec Nevola nabízí konkrétní příklad: když přistál v Číně, rozhodl se otec Ricci poznat význam a hodnotu „kultu předků“, který je plodem konfuciánského učení, a teprve poté začal mluvit o evangeliu.
Odkaz, který je třeba znovu číst
Otec Ricci byl 19. dubna 1984 svatým Janem Pavlem II. uznán za Božího služebníka a 17. prosince 2022 jej papež František prohlásil za ctihodného. Aniž bychom popírali výjimečnou pověst, která jezuitu vždy provázela, v době jeho smrti, navzdory plodům, které sklidil, - připomíná otec Nevola, - byly jeho metodologie silně zpochybňovány a kritizovány učenými řeholníky, zejména exponenty jiných řádů, jako jsou dominikáni nebo františkáni, ale nejen jimi. Byli to učenci, kteří byli přesvědčeni, že Ricciho přístup neobstojí na teologické úrovni. Jde o historii dialektiky uvnitř církve, která „byla v té době často poznamenána obavami a rivalitou,“ zdůrazňuje otec Nevola, „ale která je velmi plodná, pokud se člověk otevře myšlení druhého v duchu, který nás papež František naučil nazývat synodalitou. První důležitý krok k přehodnocení přístupu k „čínským ritům“ učinil Pius XII, jak zdůrazňuje otec Nevola, rozhodující zlom v těchto otázkách pak udělal Druhý vatikánský koncil.
V každém případě je příběh Mattea Ricciho také příběhem otců, kteří ho inspirovali, teologické kultury jeho doby, čtyřiceti vzácných misionářů, studijních a životních společníků, kteří ho doprovázeli, a také příběhem země a lidí, kteří ho přijali na jeho obtížné cestě. To vše se objevuje v dokumentárním filmu, v němž se eklektická postava Mattea Ricciho vynořuje v celé své mimořádnosti. "Nebyl to přímo vědec," zdůrazňuje otec Nevola, "ale měl mimořádné studijní schopnosti, díky nimž dokázal za pouhé tři roky vést učenou konverzaci v místním jazyce a především psát pojednání v čínštině a vydávat slovníky. Kromě toho,“ pokračuje, “dokonce a právě na úrovni studia nacházíme jednu jeho výraznou stopu: vytvořil první mapu světa, v jejímž středu stojí Čína, a nikoli západní svět. "Je to symbol jeho fantastického díla vyzdvihujícího místní znalosti, které mu umožnilo neocenitelně přispět k těmto znalostem výukou euklidovské geometrie a mnohého dalšího".
Produkce z Dálného východu
Výjimečná je i cesta, která vedla k tomuto dokumentu. KPS je televizní produkční společnost založená v roce 1958 americkým otcem Phillipem Bourretem, který v padesátých letech začínal s jednoduchým rádiem a poté se pustil do průkopnického dobrodružství televize. KPS se v čínštině jmenuje Guangqi She (Společnost Kuang-čchi) a je pojmenována po Paulu Xu Guangqi (1562-1633), čínském příteli Mattea Ricciho. A KPS ve spolupráci s Jiangsu Broadcasting Corporation (JBC) v Pekingu již připravila další zajímavé dokumenty, které odvysílala China Central Television: čtyřdílný seriál „Paul Xu Guangqi: Číňan pro různé epochy“; dvoudílný seriál „Adam Schall von Bell: ve službách císařů“ o postavě německého jezuity, vychovatele mladého císaře Shunzhiho; čtyřdílný seriál „Giuseppe Castiglione: císařský malíř, pokorný služebník, jezuitský umělec z Milána“. A odhodlání pokračuje: bude realizována inscenace o španělském jezuitovi Diegu de Pantoja, misionářském společníkovi Mattea Ricciho.
Jde o život jezuitských učenců, umělců a vědců, kteří se významně zasloužili o kulturní a vědecký pokrok Číny a o růst rodící se čínské katolické církve. Zasloužili se o to jejich čínští přátelé a spolupracovníci a je sympatické, že při natáčení doku-filmu byly využity místní talenty ve spolupráci se zahraničními vědci.
Učení o lidskosti a kráse
Otec Nevola se proto svěřuje s jednou nadějí: „že i dnes může země jako Itálie, která nemůže ani v nejmenším konkurovat čínské velmoci, pokud jde o ekonomický nebo technologický rozvoj, nadále nabízet Číně svůj příspěvek v oblasti lidskosti, krásy, smyslu všech věcí a spirituality po vzoru velkých italských světců“.
