Josef se dovedl účastnit Božího tajemství, nad nímž neměl kontrolu

Mši svatou zahájil papež nejprve přednesením dnešní intence:

„Modleme se dnes za bratry a sestry, kteří  jsou ve vězení a silně strádají nejistotou z toho, co se děje ve vězeních a co je s jejich rodinami, o nichž nevědí, jak se jim vede a zda je někdo nemocný nebo se jim něčeho nedostává. Jsme dnes nablízku vězněným, kteří v této chvíli nejistoty a strádání velice trpí.“

V homilii papež komentoval dnešní evanglium (Mt 1,16.18-21.24a), jež přibližuje tzv. zvěstování Josefovi, tedy okolnosti, za kterých se Josef dozvěděl jméno dítěte, jež počala jeho manželka Maria, a rozhodl se vzít ji k sobě.

„Evangelium nám říká, že Josef byl spravedlivý, to znamená, že byl mužem víry a žil z víry. Mužem, kterého můžeme zahrnout mezi svědky víry, o kterých mluvi dnešní první čtení z liturgie hodin (Žid 11,1-6), tedy mezi ty, kdo žili »víru jako podstatu toho, v co doufáme; přesvědčení o věcech, které nevidíme,« a důkaz toho, co nevidíme.

Josef je mužem víry: proto byl spravedlivý. Nejenom proto, že víru měl, ale také proto, že ji žil. Tento spravedlivý muž byl vyvolen, aby vychoval muže, který byl pravý člověk, ale také Bůh. Bylo by asi zapotřebí nějakého člověko-Boha, aby takového vychoval, ale nebyl. Pán vyvolil spravedlivého, muže víry. Muže schopného být člověkem, schopného mluvit s Bohem a účastnit se Božího tajemství. Toto byl Josefův život. Žil své řemeslo, svůj lidský život a měl účast na Božím tajemství. Byl mužem schopným mluvit a rozmlouvat s tajemstvím Boha. Nebyl snílkem, měl podíl na tajemství se stejnou nenuceností, s jakou vykonával svoje řemeslo. S řemeslnou precizností byl schopen obrábět dřevo, věděl, jak na to, dovedl srazit o milimetr celou plochu. Byl spravedlivý a precizní. Dokázal mít podíl na tajemství, nad nímž neměl kontrolu.

Toto je Josefova svatost: žít správně svůj život, svoji profesi, a v daný čas mít účast na tajemství. Když evangelium vypráví o  Josefových snech, umožňuje nám chápat jeho účast na tajemství.

O této slavnosti svatého Josefa myslím na církev, na naše věřící laiky, naše biskupy, naše kněze, naše zasvěcené osoby, na papeže – dovedou mít účast na tajemství? Anebo se potřebují řídit předpisy, které je brání před tím, co nemohou kontrolovat? Když církev přijde o možnost mít podíl na tajemství, ztratí schopnost klanění. Modlitba adorace se může uskutečnit pouze účastí na Božím tajemství.

Prosme Pána o milost, aby církev mohla žít v konkrétnosti každodenního života a také – v úvozovkách – „konkrétnosti“ tajemství. Pokud to nedokáže, bude církví polovičatou, nábožným sdružením, které je neseno předpisy, ale postrádá smysl pro adoraci. Mít podíl na tajemství není snění. Účastnit se tajemství znamená adorovat. Účastnit se tajemství znamená konat dnes to, co budeme činit v budoucnu, až dosáhneme Boží přítomnosti, tedy adorovat. Kéž Pán udělí církvi tuto milost.“

Zakončil papež dnešní homilii.

Po eucharistické bohoslužbě a svatém přijímání římského biskupa, tří koncelebrantů, řeholní sestry a kameramanů, následoval výstav Nejsvětější svátosti oltářní, načež se papež obrátil k těm, kdo sledují streamingový přenos, a vybídl všechny k duchovnímu svatému přijímání následující modlitbou:

„Na kolena padám k Tvým nohám, můj Ježíši, a nabízím pokání svého zkroušeného srdce, které se hrouží do své nicoty a Tvé svaté přítomnosti. Klaním se Ti ve svátosti Tvojí lásky, toužím Tě přijmout do ubohého příbytku, který Ti nabízím ve svém srdci. V touze po svátostném přijímání chci Tě v duchu mít. Přijď ke mně, můj Ježíši, abych já přišel k Tobě. Kéž Tvojí láskou vzplane veškeré moje bytí, pro život i pro smrt. V Tebe věřím, v Tebe doufám, Tebe miluji. Ať se tak stane.“

Následovala pětiminutová adorace, po níž Petrův nástupce pronesl mešní modlitbu po přijímání a udělil svátostné požehnání.

(mig)