Papež ve Spojených arabských emirátech - 1. den
V neděli večer začala 27. apoštolská cesta papeže Františka do hlavního města Spojených arabských emirátů pod františkánským mottem „Učiň mne nástrojem svého pokoje“, které dnes na prvních stránkách cituje většina tamních deníků (Gulf News, Khaleey Times). Petrův nástupce přijel do Perského zálivu jako vůbec první papež v dějinách, aby se zúčastnil mezináboženské konference a povzbudil tamní katolické společenství, a to osm století po setkání svatého Františka z Assisi se sultánem al-Malikem al-Kāmilem.
Ad 1. „Jsme nejšťastnější lidé na zemi, protože jste tady“, přivítal římského hosta na letišti emirátský korunní princ, šejch Zájid al Nahján. Spolu s ním papeže pozdravil vrchní imám egyptské univerzity Al Azhar, Ahmed al Tajíb, který se s Františkem setkává již popáté a doprovází jej během pobytu. Společně s ním je též ubytován ve vládní rezidenci Mushrif Palace, vzhledem k tomu, že v Abú Dhábí není papežské zastupitelství a apoštolský nuncius sem dojíždí z Kuvajtu. Oficiální veřejné uvítání vatikánské delegace se nicméně konalo dnes v pravé poledne v nedávno dostavěném (2017) prezidentském paláci, rozlehlém komplexu sněhobílých budov, nad nímž se vypíná sedmdesát kupolí. Papež František pozdravil řadu představitelů federálního státu a poté zhruba dvacet minut soukromě hovořil s korunním princem.
Odpolední program zahájila návštěva velké mešity šejcha Zajda (Zájida), jedné z největších mešit světa, pojmenované po zakladateli a prvním prezidentovi Spojených arabských emirátů, jehož tělo odpočívá v přilehlém mauzoleu. Stavba, která může pojmout až čtyřicet tisíc lidí, se kromě své monumentálnosti či nákladnosti použitého materiálu a výzdoby vyznačuje několika světovými rekordy, počínaje největším kobercem na světě po obří lustr z pravého zlata a křišťálu. V rámci architektonického komplexu nicméně najdeme také knihovnu a kulturní centrum, které nabízí vzdělávací a turistické programy. Papeže Františka v mešitě očekávali tři emirátští ministři – zahraničních věcí, kultury a tolerance, což je nedávno zřízený úřad v rámci letošního Roku tolerance, který Emiráty vyhlásily. Římský biskup se v mešitě asi na půl hodiny soukromě setkal s šestadvacetičlennou Radou starších, nezávislou muslimskou organizací, sídlící v Abú Dhábí, a poté se odebral do Zakladatelova památníku, který popisuje život a dědictví zesnulého šejcha Zajda.
Na tomto místě od neděle probíhá mezináboženský kongres o bratrství, jehož se účastní asi 700 pozvaných osobností různých vyznání. Konference se zaměřuje na trojici témat: „Principy mezilidského bratrství“, „Společná odpovědnost za dosažení mezilidského bratrství“ a „Mezilidské bratrství jako výzva a příležitost“. Na její dnešní odpolední program, který zahájili emirátský korunní princ, dále viceprezident a premiér, Mohammed bin Rašín al Maktúm, a vrchní imám Al Azhar, byli pozváni také státní představitelé hostitelské země, jelikož je papež František v rámci krátkodobé cesty nepozdravil odděleně. Přítomen byl diplomatický sbor při Spojených arabských emirátech. Mezi účastníky byl egyptský prezident Al Sisi nebo marinotský patriarcha, kardinál Bechara Rai a další vysocí státní a náboženští představitelé různých zemí Blízkého východu.
Ad 2. Petrův nástupce ve své promluvě vyšel z loga apoštolské cesty, holubice s olivovou ratolestí, které odkazuje k příběhu o potopě a záchraně, přítomnému v různých náboženských tradicích. Také dnes je ve jménu Božím zapotřebí, abychom kvůli uchování míru nastoupili společně jako jedna rodina do archy, která dokáže brázdit moře v bouřích světa, do archy bratrství, zdůraznil papež.
„Východiskem je uznání, že Bůh je původcem jediné lidské rodiny. (...) Nelze ctít Stvořitele, aniž bychom opatrovali posvátnost každého člověka a každého lidského života. Každý je v Božích očích stejně cenný. On totiž nepohlíží na lidskou rodinu s vybíravostí, která vylučuje, nýbrž s přejícností, která objímá. Přiznat proto každému člověku tatáž práva znamená oslavit na zemi Boží jméno. Ve jménu Boha Stvořitele je tedy třeba bez váhání odsoudit jakoukoli formu násilí, protože jde o závažnou profanaci Božího jména, užívá-li se k ospravedlňování nenávisti a násilí proti bratrovi. Neexistuje násilí, které by se dalo nábožensky ospravedlnit.
Nepřítelem bratrství je individualismus, který se projevuje vůlí prosazovat sebe a svoji skupinu nad ty ostatní. Je to léčka, která ohrožuje všechny aspekty života, dokonce i tu nejvznešenější a vrozenou lidskou výsadu, totiž otevřenost vůči transcendenci a religiozitu. Opravdová religiozita spočívá v lásce k Bohu z celého srdce a k bližnímu jako k sobě. Náboženské jednání se proto potřebuje neustálé očišťovat od opětovně se vynořujícího pokušení považovat druhé za nepřátele a protivníky. Každé krédo je povoláno překonávat rozpor mezi přáteli a nepřáteli, aby si osvojilo nebeskou perspektivu, jež lidi pojímá bez privilegování a diskriminací.
Rád bych proto ocenil nasazení této země za snášenlivost, zaručování svobody náboženského kultu a odmítání extremismu a nenávisti. Pokud se prosazuje základní svoboda vyznávání vlastního kréda, což je vnitřní požadavek k realizaci člověka, zároveň se tak bdí nad tím, aby náboženství nebylo používáno účelově a vyhnulo se riziku, že svolením k násilí a terorismu popře sebe samo.
Bratrství zajisté „také zahrnuje mnohotvárnost a různost, jaká se nachází mezi sourozenci, třebaže jsou spojeni svým zrozením a mají tutéž přirozenost a důstojnost“ (Poselství ke Světovému dni míru 2015, 2). Náboženská pluralita je toho výrazem. Správný postoj v tomto kontextu není násilná uniformita, ani smířlivý synkretismus. Jako věřící jsme povoláni usilovat o stejnou důstojnost pro všechny ve jménu Milosrdného, který nás stvořil a v jehož jménu je třeba hledat skladbu kontrastů a bratrství v různosti. Chtěl bych tady zdůraznit přesvědčení katolické církve: „Nemůžeme se však obracet v modlitbě k Bohu, Otci všech, jestliže odmítáme chovat se bratrsky k některým lidem, stvořeným podle Božího obrazu“ (Nostra aetate, 5).
Po úvodní úvaze nad povahou bratrství se papež František zamýšlel nad tím, jak tento postoj konkrétně uskutečňovat v lidské rodině a za jakého přínosu náboženství. Jako v každé rodině, poznamenal, se tak děje pomocí každodenního dialogu. Ten předpokládá vlastní identitu, které se není nutné zříkat, abychom se druhému zalíbili.
„Současně však požaduje odvahu vůči jinakosti, což obnáší plné uznání druhého a jeho svobody a následný závazek zasadit se o to, aby jeho základní práva byla vždycky, všude a kýmkoli dodržována. Bez svobody totiž nelze být dětmi lidské rodiny, nýbrž jen otroky. Zdůraznit chci náboženskou svobodu. Ta se neomezuje pouze na svobodu kultu, ale spatřuje v druhém opravdu bratra, syna téhož lidství, kterému Bůh dává svobodu, a proto ho žádná instituce nesmí k ničemu nutit, ani v Božím jménu. Odvaha vůči jinakosti je duší dialogu, zakládajícího se na upřímnosti úmyslů. Dialogu totiž škodí přetvářka, skrze níž narůstá odstup a podezření. Nelze hlásat bratrství a pak mu jednáním protiřečit“.
Varoval papež slovy, která se mezi řádky dotkla podřadného postavení mnoha zahraničních pracujících ve Spojených arabských emirátech, kteří nejsou plnoprávnými státními občany. Římský biskup pak poukázal na úlohu modlitby, která posiluje bratrství, pokud se koná srdem. Je tudíž prvním krokem v mezináboženském dialogu, zdůraznil František a vrátil se zpět k úvodnímu obrazu holubice. Stejně jako ona se mírová budoucnost nese na dvou křídlech, jimiž jsou výchova a spravedlnost.
„Výchova – latinsky vytáhnout, vyvést – znamená odkrýt cenné duševní zdroje. Je útěšné konstatovat, že se v této zemi investuje nejenom do těžby surovinových zdrojů, ale také zdrojů srdce, do výchovy mládeže. To je snaha, která, jak věřím, bude pokračovat a rozšiřovat se i jinde. Také výchova probíhá ve vztahu, ve vzájemnosti. Známou maximu „poznej sám sebe“ musíme doplnit o druhou, která praví: „poznej bratra“, jeho dějiny, kulturu a víru, protože neexistuje pravé poznání sebe bez poznání druhého. (...) Investice do kultury vedou k poklesu nenávisti a nárůstu civilizovanosti a prosperity. Výchova a násilí jsou v nepřímé úměře“.
Spravedlnost je druhým křídlem míru, pokračoval papež František, a proto nelze věřit v Boha a nesnažit se uplatňovat spravedlnost vůči všem. Spravedlnost se ovšem také úzce váže k míru, podle výroku proroka Izaiáše »Spravedlnost vytvoří pokoj« (Iz 32,17).
„Pokoj zmírá, odlučuje-li se od spravedlnosti, ale spravedlnost je falešná, pokud není všeobecná. Spravedlnost určená pouze příbuzným, krajanům a věřícím téže víry je kulhající spravedlnost, předstíraná spravedlnost. Náboženství mají také úkol připomínat, že chtivost zisku činí srdce netečným a že nynější zákony trhu, požadující všechno a hned, nenapomáhají setkání, dialogu, rodině a podstatným dimenzím života, jež vyžadují čas a trpělivost. Kéž by náboženství byla hlasem těch posledních, kteří jsou bratři, nikoli statistiky; kéž by stála na straně chudých; bděla na stráži bratrství v temnotě konflitků a ostražitě upozorňovala lidstvo, aby nezavíralo oči před nespravedlnostmi a nikdy se nevzdávalo před četnými dramaty světa“.
Připomínal František na mezináboženské konferenci. V závěru své promluvy se inspiroval obrazem pouště, která obklopuje lesk emirátských metropolí. Toto kdysi nehostinné místo zažívá nebývalou prosperitu a poskytuje práci lidem mnoha různých národů, ovšem jeho trvalý rozkvět to nezaručuje, upozornil římský biskup.
„Nepřítelem bratrství je individualismus a překážkou rozvoje lhostejnost, která obrací kvetoucí louky v pusté pláně. Čistě utilitaristický rozvoj totiž neumožní skutečný a trvalý pokrok. Jedině integrální a soudržný rozvoj skýtá budoucnost hodnou člověka. Lhostejnost brání vidět za ziskem lidské společenství a bratra za prací, kterou koná. Lhostejnost totiž nehledí k zítřku; nestará se budoucnost stvoření, nepečuje o důstojnost cizince a budoucnost dětí“.
Papež František zakončil výzvou adresovanou ostatním zemím na Arabském poloostrově, poté, co ocenil respekt, toleranci a svobodu náboženského kultu v emirátské federaci.
„Přál bych si, aby nejenom tady, ale v celém milovaném a neuralgickém blízkovýchodním regionu nastaly konkrétní příležitosti k setkávání;ve společnostech, kde by lidé různých náboženství měli totéž právo na občanství a kde by právo na existenci bylo upíráno jedině násilí v každé jeho formě.
Bratrské soužití, založené na výchově a spravedlnosti; lidský rozvoj budovaný na přívětivé inkluzi a právech každého – to jsou semena pokoje, kterým jsou náboženství povolána dát vzrůst. Je na nich, jako snad nikdy dříve, aby v těchto delikátních dějinných okolnostech splnila úkol, který již nesnese odkladu, totiž aktivně přispět k demilitarizaci lidského srdce. Honba za zbrojením, rozšiřování sfér vlastního vlivu a agresivní politika na úkor druhých nikdy nepřinesou stabilitu. Válka neumí vytvořit nic jiného než bídu, zbraně nic jiného než smrt!
Lidské bratrství od nás, náboženských představitelů, vyžaduje povinnost zbavit slovo „válka“ jakéhokoli nádechu schvalování. Vraťme mu jeho ubohou krutost. Neblahé důsledky války máme před svýma očima. Myslím zejména na Jemen, Sýrii, Irák a Libyi. Postavme se, bratři, v jediné lidské rodině proti logice ozbrojené moci, proti zpeněžování vztahů, ozbrojování hranic, stavění zdí, umlčování chudých – tomu všemu odporujme jemnou silou modlitby a každodenní snahou o dialog“.
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE
Ad 3. Vrcholem papežovy návštěvy na Arabském polostrově je nepochybně křesťansko-muslimský dokument, který na mezináboženském kongresu v Abú Dhábí podepsal za katolickou církev papež František a nejvyšší věroučná autorita sunnitského islámu, vrchní imám univerzity Al Azhar, Ahmed Al Tajíb. Společný dokument nazvaný Lidské bratrství s podtitulkem „za světový mír a společné soužití“, který byl na mezináboženském kongresu celý přečten, je významným historickým milníkem, pokud jde o uznání náboženské svobody a odmítnutí jakéhokoli náboženského ospravedlňování násilí. Pětistránkový dokument podává důkladnou analýzu globálního lidského soužití, ale i konkrétní podmínky jeho kultivace směrem k všelidskému bratrství, jež plyne z víry v jediného Boha Stvořitele.
Papež ve svojí promluvě na zmíněném kongresu citoval z tohoto dokumentu tři pasáže:
„Nikdo nesmí účelově zacházet s náboženstvím s cílem podněcovat nenávist, násilí, extrémismus a slepý fanatismus... [anebo] používat Boží jméno k ospravedlnění vražedných skutků, vyhnanství, terorismu a útlaku.“
„Svoboda je právem každého člověka: každý požívá svobody vyznání, myšlení, vyjadřování a jednání. Pluralismus a rozdílnost náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou výrazem moudrosti božské vůle, s níž Bůh stvořil lidské bytosti. Tato božská Moudrost je původ, od něhož se odvozuje právo na svobodu vyznání a svobodu být odlišní“.
„Spravedlnost založená na milosrdenství je cestou, kterou je třeba se ubírat, aby se dosáhlo důstojného života, na které má právo každá lidská bytost.“
PLNÉ ZNĚNÍ společného dokumentu je ZDE
Mezináboženským setkáním se první den papežovy návštěvy v Abú Dhábí skončil. Zítra bude sloužit eucharistii na stadionu, který pojme přibližně 100 tisíc lidí. Katolíků žije v Emirátech bezmála milion.
(RaVat)
