Papež schválil ekvipolentní kanonizaci portugalského dominikána
Svatý Bartoloměj od Mučedníků je významnou osobností katolické reformy v 16. století. Narodil se v Lisabonu v roce 1514, již ve 14 letech oblékl hábit řádu bratří kazatalů a v roce 1559 byl jmenován arcibiskupem Bragy. Ihned po svém nástupu do úřadu zahájil dílo duchovní obrody své rozsáhlé provincie, jak prostřednictvím pastoračních vizitací tak misií a evangelizace. Sepsal katechismus a výklad křesťanské věrouky, který se dočkal své 15. edice ještě v roce 1962. Obzvláště mu ležela na srdci výchova a vzdělání kněží, založil proto několik institutů morální teologie. Sepsal 32 teologických pojednání, mezi nimi také „Stimulus Pastorum“, předložený otcům I. a II. vatikánského koncilu. V roce 1560 svěřil školství jezuitům. Významnou roli sehrál sv. Bartoloměj od Mučedníků také na Tridentském koncilu (účastnil se ho v letech 1561-63), kde se výrazně podílel na dekretech o církevní reformě. K realizaci jeho závěrů svolal v roce 1564 diecézní a o dva roky později provinční synod. V roce 1570 se zasadil o to, aby nebyl zrušen bragský ritus (ritus Bracarensis), obřad rozšířený v severním Portugalsku, jehož kořeny sahají do 6. století. Nese rovněž zásluhu na tom, že papež Pius V. při vydání reformovaného římského misálu ( 1570, bulla Quo primum) schválil existenci všech liturgických obřadů starších dvou set let. Ve svých 67 letech (23. února 1582) se Bartoloměj vzdal svého arcibiskupského úřadu, aby se uchýlil do dominikánského konventu ve Viana do Castelo (který sám v roce 1561 založil) a věnoval se teologickým studiím. Zemřel v roce 1590 v pověsti svatosti a od počátku ctěný jako otec chudých a nemocných.
Papež František dále svolil k vyhlášení jednoho dekretu o zázraku a sedmi dekretů uznávajících heroické ctnosti kandidátů blahořečení.
První ze zmíněných dekretů představuje poslední krok k beatifikaci amerického biskupa Fultona Sheena, který zemřel v roce 1979. Tento pomocný biskup New Yorku a posléze ordinář Rochestru (a následně titulární arcibiskup Newportu) proslul jako rozhlasový a televizní kazatel ve Spojených státech. Zúčastnil se II. vatikánského koncilu a je autorem 73 knih a mnoha fejetonů.
Po schválení dekretů o heroických ctnostech bude příslušet titul „ctihodných Božích služebníků“ sedmi osobnostem života církve. Kromě dvou případů jde o zakladatele řeholních společenství. Jsou to:
Antiošský maronitský patriarcha Elia Hoyek (1843 – 1931), zakladatel Kongregace sester maronitek Svaté rodiny;
španělský biskup Angelo Riesco Carbajo (1902-1972), zakladatel Institutu misionářek lásky;
sicilský kapucín otec Angelico Lipani (občanským jménem Vincenzo, 1842 – 1920), zakladatel Kongregace Pánových sester františkánek;
filipínská řeholnice španělského původu Francisca od Ducha svatého (vlastním jménem Francisca de Fuentes, 1647 – 1711), zakladatelka kongregace sester dominikánek sv. Kateřiny Sienské na Filipínách;
a francouzský laik z přelomu 18. a 19. století Étienne Pierre Morlanne (1772-1862), lékař a chirurg, z jehož inspirace byla Metách založena Kongregace sester mateřské lásky.
Další dva dekrety přiznávají heroický stupeň ctností italskému arcibiskupovi z řádu somasků Giovannimu Vittoriovi Ferrovi (1901 – 1992)
a konečně poslední, z geografického hlediska naší zemi nejbližší, se týká polského kněze Władysława Korniłowicze (1884 – 1946), apoštola polské inteligence, ale také lidí lhostejných a vzdálených Bohu. V roce 1918 se seznámil s matkou Elžbětou Czackou, která založila centrum pro nevidomé v Laskach u Varšavy, a rozšířil jeho apoštolát na lidi vzdálené Bohu. V této oblasti vynikal mimořádnou horlivostí a mnohé dovedl k obrácení. Byl rovněž inspirátorem polského liturgického hnutí a zakladatelem nakladatelství a časopisu Verbum. Z jeho iniciativy vznikl v Laskach rekoleční dům pro lidi toužící prohloubit svou víru, který se posléze stal významným centrem polského disentu v dobách komunismu.
