Papež ke karmelitánům: Buďte vnímaví k temným nocím lidstva
„Církev si vás váží a s myšlenkou na Karmel váže myšlenku na školu kontemplace. Jak dosvědčuje bohatá duchovní tradice, vaše poslání je plodné v té míře, v němž je zakotvené v osobním vztahu k Bohu. Blahoslavený Titus Brandsma, mučedník a mystik, to vystihl takto: „Karmelitánskému řádu je vlastní, třebaže je žebravým řádem činného života a žije mezi lidmi, zachovávat ve velké úctě samotu a odloučenost od světa, právě samotu a kontemplaci totiž považuje za nejlepší část svého duchovního života.“
Citoval František holandského karmelitána, umučeného v Dachau. Zdůraznil, že na význam kontemplativního poslání řádu poukazují také konstituce z roku 1995 (č. 17), které probíhající generální kapitula reviduje. Druhou linií, k níž papež odkázal, je doprovázení a modlitba.
„Karmel je synonymem vnitřního života. Karmelitánští mystikové a spisovatelé pochopili, že „být v Bohu“ a „zabývat se jeho věcmi“ není vždy totéž. Když se lopotíme pro tisícero Božích věcí a nejsme přitom zakotveni v Něm (srov. Lk 10, 38-42), dříve nebo později na to doplatíme: zjistíme, že jsme o Něj cestou přišli. Svatá Maria Magdalena de´Pazzi ve svých proslulých dopisech o Obnově církve (1586), píše, že „vlažnost“ se může vplížit do zasvěceného života tehdy, když se evangelijní rady stávají pouhou rutinou a láska k Ježíši není již více v centru života. Podobně se do něj může vloudit také světskost, která je nejnebezpečnějším pokušením pro církev, a zejména pro nás, lidi církve. Vím, že toto pokušení se dostalo také mezi vás a způsobilo vážné škody. Modlil jsem se a modlím se za to, aby vám Pán pomohl.“
Právě generální kapitula je příležitostí k načerpání síly Ducha Svatého pro boj s těmito nástrahami, dodal František. Sv. Jan od Kříže vybízí k sestupování do nejhlubšího nitra, kde přebývá Bůh (Živý planem lásky B, 1,11-12) . Eliáš přichází z „pustiny“ pln Ducha, s autoritou toho, kdo v tichosti naslouchal jemnému Božímu hlasu (srov. 1Kr 19, 12), povzbuzoval papež karmelitány. Právě život v Boží blízkosti je tím, po čem dnešní svět žízní:
„Náš svět má žízeň po Bohu a vy karmelitáni, učitelé modlitby, můžete mnohým pomáhat k vyjítí z hluku, spěchu a duchovní vyprahlosti. Nejde přirozeně o to, abyste lidi učili hromadění modliteb; učte je, aby byli muži a ženami víry, Božími přáteli, kteří dokáží kráčet cestami ducha.“
Obnova komunit a služeb se rodí z ticha a modlitby, pokračoval papež a povzbudil karmelitány k důvěře v Pána, s níž „dokáží překonat stagnaci i pokušení redukovat řeholní společenství na pracovní skupiny, které nakonec rozředí základy řeholního života.“ Krása řeholního života je nosná sama v sobě a plodí vnitřní pokoj, dodal František. Poslední linii svých doporučení označil slovy láskyplnost a slitovost.
„Kontemplativní člověk má slitovné srdce. Když se láska oslabí, všechno ztrácí chuť. Starostlivá a kreativní láska je balzámem pro ty, kdo jsou unavení a vyčerpaní, pro ty, kdo trpí opuštěností, Božím mlčením, prázdnotou duše, zlomenou láskou. Pokud kolem vás nebudou nemocní a hladoví, opuštění a pohrdaní – maličcí, o nichž mluví vaše mendikantská tradice – není to tím, že by vůbec nebyli, nýbrž jednoduše proto, že je nevidíme.“
„Kdo miluje Boha musí ho hledat v chudých,“ připomněl papež slovy blahoslaveného Angela Paoliho, od jehož smrti zanedlouhou uběhne 300 let. Právě láskyplný pohled na bližního chrání kontemplativního člověka od „pseudomystiky“, „sváteční solidarity“ a pokušení vzdalovat se ranám Kristova těla, viditelným také dnes na ponižovaných a zotročovaných bratřích. Dodal papež František a vybídl karmelitány, aby byli stále vnímavější k „temným nocím a dramatům lidstva“.
(job)
