Svatý otec: Neexistuje nějaká standardní kultura, která ty druhé očišťuje
Ten věnoval celou promluvu ohlédnutí za skončenou biskupskou synodou o Amazonii a mimo jiné řekl:
„Čím byla tato synoda? Byla tím, jak praví samo toto slovo, společnou cestou, na níž Pán dodává odvahu i útěchu. Během cesty jsme se vzájemně dívali do očí, upřímně si naslouchali, aniž bychom skrývali těžkosti, a zakoušeli krásu z jednotného postupu vpřed s cílem sloužit. Povzbuzuje nás v tom apoštol Pavel v druhém dnešním čtení. Ve chvíli pro něho dramatické, kdy si je vědom, že »má prolít svou krev, chvíli, kdy má odejít z tohoto života« (srov. 2 Tim 4,6), píše: »Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů« (v. 17). To je poslední Pavlovo přání: nikoli něco pro sebe nebo pro někoho ze svých, nýbrž pro evangelium, aby bylo hlásáno všem národů. To je prvořadé a platí nadevše. Každý z nás se bude mnohokrát tázat, co dobrého má učinit pro svůj život. Dnes je ta chvíle ptát se: Co mohu učinit dobrého pro evangelium?
Na synodě jsme se na to ptali v touze razit nové cesty zvěstování evangelia. Zvěstuje se totiž pouze to, co se žije. A žít z Ježíše, žít z evangelia vyžaduje, abychom vyšli ze sebe. Vnímali jsme proto pobídku vydat se na širé moře, opustit pohodlné břehy svých bezpečných přístavů, abychom vypluli na hlubinu: nikoli do bažinatých vod ideologií, nýbrž na volné moře, kde Duch vybízí rozhodit sítě.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY před Angelus je ZDE
Potom papež obrátil pozornost k situaci v Libanonu:
„Myslím zvláště na drahý libanonský lid zejména na mladé lidí, kteří v uplynulých dnech dali zaznít svému volání tváří v tvář sociálním, morálním a ekonomickým výzvám a problémům svojí země. Všechny vybízím, aby hledali spravedlivá řešení na cestě dialogu, a prosím Pannu Marii, Královnu Libanonu, aby tato země byla za podpory mezinárodního společenství nadále prostorem mírumilovného soužití a respektování důstojnosti a svobody každého člověka ku prospěchu celého Blízkého východu, který je velice sužován.“
Zcela nakonec, po pozdravech konkrétních skupin poutníků, papež ještě dodal:
„Toto je poslední neděle října, misijního měsíce, který měl letos mimořádný ráz a je také měsícem růžencovým. Znovu vybízím k modlitbě růžence za dnešní poslání církve, zejména za ty misionáře a misionářky, kteří se setkávají s největšími těžkostmi. A zároveň se nadále modleme růženec za mír. Evangelium a mír jdou pospolu.“
Po společné mariánské modlitbě Anděl Páně Petrův nástupce všem požehnal.
(mig)