Petrův nástupce vyzval k utváření algoritmické etiky
Obsáhlou promluvu papeže Františka účastníkům workshopu přečetl předseda Papežské akademie pro život, arcibiskup Vincenzo Paglia. Svatý otec se v ní nejprve věnuje zevrubnému výkladu dnešní „digitální galaxie“ a zejména umělé inteligence, jejíž užití vyvolává hluboké epochální změny.
Digitální inovace se totiž dotýká všech aspektů života, jak osobních, tak společenských. Ovlivňuje naše chápání světa i sebe samých. Stále častěji zasahuje do naší činnosti a dokonce do rozhodování, čímž proměňuje naše myšlení a chování. Rozhodnutí, včetně těch nejdůležitějších v oblasti lékařství, ekonomiky a sociálních otázek, jsou dnes výsledkem lidské vůle a řady algoritmů. Osobní úkon se tak ocitá v bodě, v němž se sbíhá ryze lidský přístup a automatický výpočet, takže je stále složitější pochopit jeho předmět, předvídat jeho účinky a definovat různé typy odpovědnosti, podotýká římský biskup.
Papež připouští, že lidstvo ve svých dějinách již zažilo obdobné převratné změny, související s různými objevy a vynálezy, avšak dnes se stírají dříve jasně rozlišitelné hranice mezi organickou a anorganickou hmotou, realitou a virtuálním prostorem, stabilní identitou a propojenými událostmi. Digitální epocha mění způsob, jakým vnímáme prostor, čas i vlastní tělo. Expanze jako by neznala hranic, zatímco převažujícím měřítkem sdružování se stává uniformita. Stále obtížněji rozpoznáváme a doceňujeme různorodost, popisuje František:
Na sociálně-hospodářské úrovni se z uživatelů často stávají pouzí „spotřebitelé“, otročící soukromým zájmům soustředěným do nemnoha rukou. Z digitálních stop zanechaných po internetu algoritmy, mnohdy bez našeho vědomí, vyvozují údaje, které umožňují kontrolu našich duševních a vztahových návyků a uplatňují se ke komerčním a politickým účelům. Tato nesouměrnost, kdy pár jedinců ví všechno o celé populaci, kdežto my o nich nevíme nic, otupuje kritické myšlení a vědomý výkon vlastní svobody. Propastně se prohlubuje nerovnost, poznání a bohatství se hromadí v rukou několika jedinců, a to vše vytváří vážné riziko pro demokratické společnosti, varuje Petrův nástupce.
Avšak tato nebezpečí nesmí zakrýt obrovský potenciál, který nám nové technologie nabízejí, dodává vzápětí. Máme je pojímat jako Boží dar, tedy jako zdroj možného dobra, zdůražňuje papež a přechází k hlavní náplni vatikánského sympozia, tedy využití umělé inteligence v biologii a medicíně. Tento rozvoj, upozorňuje František, vnáší hluboké změny do našeho nakládání s živými bytostmi a náhledu na život samý, který však, vyzdvihuje papež, je nutné chránit a podporovat nejenom v jeho biologické dimenzi, ale též v jeho neumenšitelné biografické kvalitě.
Souvztažnost a ucelenost žitého a prožitého života nelze odstranit pouhým ideologickým kalkulem, založeným na udržitelnosti nákladů, naléhá papež v Evropě, která stále více upřednostňuje eutanazii a asistovanou sebevraždu. Etické otázky, plynoucí ze způsobu, jakým nové elektronické přístroje mohou „disponovat“ narozením a osudem lidí, požadují, abychom se opětovně zasadili o lidskou kvalitu celých dějin společného žití.
František navrhuje trojí postup při řešení analyzovaných jevů: v prvé řadě doporučuje dialog s vědou, průmyslem a politikou. Církev totiž nemá předem dané odpovědi na nové otázky, které jí klade dnešní doba. Má se tedy dotazovat sama sebe, aby jí Slovo a tradice pomohly v interpretaci jevů současného světa, zároveň se však nesmí bránit společné reflexi, zahrnující veškerou lidskou rodinu jako celek. Za druhé papež vybízí k rozsáhlé výchovné akci. Nestačí výchova ke správnému nakládání s novými technologiemi, které nejsou neutrálními nástroji, protože utvářejí svět a zasahují do svědomí na hodnotové úrovni. Je zapotřebí, aby výchova poskytla silnou motivaci k hledání obecného dobra, byť z toho neplynou okamžité výhody. A konečně třetí papežova výzva směřuje k vytvoření kontrolních mechanismů, založených na principech sociální nauky církve – tedy důstojnosti člověka, spravedlnosti, subsidiaritě a solidaritě – a na lidských právech. Pouze takto může vzniknout nová algoritmická etika – algoretika, uzavírá papež František, založená na etice, výchově a právu, jejíž součástí je rovněž dnešní římská výzva.
(jag)
