Papež: Doba si žádá jednotu
Největší prostor v televizním rozhovoru samozřejmě dostala celosvětová krize, zapříčiněná pandemií, z níž, jak papež zopakoval, “nikdy nevyjdeme stejní, nýbrž buď horší, anebo lepší”. Podle Františka je nutné vše zásadně přehodnotit: “V životě se vždy vyskytují vznešené hodnoty, avšak tyto hodnoty je třeba přetlumočit do reálného života dané chvíle”, uvedl a poukázal na řadu tragických situací, počínaje dětmi, které trpí hladem a nemohou docházet do školy kvůli válkám, které ochromují rozsáhlé oblasti naší planety. “Statistiky Spojených národů v tomto ohledu jsou skutečně děsivé. Pokud z krize vyjdeme, aniž bychom na ně brali ohled, půjde jen o další prohru”, varoval papež a naléhal: “Zaměřme se alespoň na tuto dvojici problémů: děti a války”.
Očkování jako etický úkon
Římský biskup rovněž seznámil se svým názorem na očkování proti Covidu 19: “Domnívám se, že z etického hlediska by se všichni měli dát očkovat. Není to volitelný krok, nýbrž etický úkon, protože je v sázce tvé zdraví a život, ale také zdraví druhých lidí”, vysvětlil papež a informoval, že se “objednal” na očkování, které Vatikán zahájí v příštích týdnech. “Pokud lékaři popisují vakcínu jako něco dobrého a bez zvláštního nebezpečí, proč se nedat očkovat? V tomto smyslu zde existuje sebevražedný negacionismus, který si nedovedu vysvětlit”. Podle papeže nastal čas, abychom začali “uvažovat v plurálu a odložili smýšlení v první osobě jednotného čísla. Buď se totiž zachráníme všichni společně, anebo nikdo”, zdůraznil a připojil úvahu o bratrství jako postoji, který mu obzvláště leží na srdci: “Bratrství je výzva, znamená to přiblížení k druhému člověku, jeho situaci, problémům, k lidem všeobecně”. Za nepřítele takové blízkosti papež označil “kulturu lhostejnosti”. Mluví se sice o “zdravé netečnosti vůči problémům, avšak takové jednání nikdy není prospěšné. Kultura lhostejnosti je ničivá, neboť oddaluje od druhých”.
Klíčová slova: Jednota a blízkost
“Lhostejnost nás zabíjí, jelikož nás navzájem vzdaluje, kdežto klíčovým slovem, které naznačuje východisko z krize, je blízkost”, pokračoval papež. Bez jednoty a blízkosti roste v rámci státu sociální napětí, dodal, a s poukazem na “vedoucí třídu” v politice a církvi doporučil, aby se oprostila od vyjadřování v první osobě jednotného čísla. “Vedoucí třída nemá právo na to, aby mluvila o sobě, nýbrž namísto zájmena “já” má užívat “my” a hledat jednotu v krizovém čase. Politik, pastýř, křesťan, katolík, včetně biskupů a kněží, který není schopen hovořit v plurálu, není na výši situace. Spory jsou v životě nezbytné, ovšem v tuto chvíli by si měly vzít dovolenou a postoupit prostor jednotě v církvi, státu i společnosti”, vyzdvihl František v televizním rozhovoru.
Potrat je otázkou lidskosti
Krize, vyvolaná pandemií, ještě více vyostřila “skartační kulturu”, která odepisuje nejslabší jedince, ať již chudé a staré lidi, nebo migranty, podotkl Petrův nástupce a věnoval se zvláště odpisu nechtěných dětí, tedy potratu. “Otázka potratu není výlučně náboženská, nýbrž lidská, přednáboženská. Je to etický problém, až druhořadě náboženský. Také ateista si ho musí ve svém svědomí vyřešit. Je správné”, tázal se papež, “vymazat lidský život, aby se vyřešit nějaký problém, ať již jakýkoli? Je správné zjednat si na to nájemného vraha?”
Poučit se z minulosti a zamezit násilí
Papež neopomněl komentovat události, ke kterým došlo 6. ledna na washingtonském Kapitolu. Vzhledem k ukázněnosti obyvatel Spojených států amerických a zralosti tamní demokracie jej “udivily”, svěřil se. Nicméně, i v nejvyvinutějších společnostech se něco může zvrtnout, když se lidé vydají cestou popírající společenství, demokracii a obecné dobro. Když se něco takového projeví, je možné jev vyhodnotit a zjednat nápravu, uvažoval papež a odsoudil násilí: “Měli bychom se poučit z dějin, zamýšlet se nad událostmi a dobře je pochopit, aby se příště neopakovaly. Ony zpola neusměrněné skupiny, které se dobře nezařadily do společnosti, se totiž dříve nebo později budou dopouštět násilí”.
Víra jako Pánův dar
V závěru nedělní televizního interview papež vylíčil, jako osobně prožívá omezení nastolená pandemií. Neskrýval, že se cítil “jako v kleci”: “Pak jsem se ale uklidnil a beru život takový, jaký je. Člověk se více modlí, více mluví a telefonuje, i když projednává různé problémy”. Poté se zmínil o zrušených cestách a naději na březnovou návštěvu Iráku i některých důležitých momentech, jakým pro něj byla loňská březnová pobožnost Statio Orbis na prázdném Svatopetrském náměstí, která byla “výrazem lásky ke všem lidem a odkryla nové cesty vzájemné pomoci”. A konečně předložil své pojetí víry, která je především darem. “Víra je pro mne darem od Pána, nikdo si ji nemůže nadělit vlastními silami”. O tento dar a blízkost Bohu máme prosit rovněž v novém kalednářním roce, aby “vymizel odpis a egoistické postoje a jednota převládla nad konflikty”, zakončil římský biskup konverzaci v italské soukromé televizi.
(jag)
