Papežova homilie v Irbílu: Moudrost kříže
Svatý Pavel nám připomíná “pro ty, kdo jsou povoláni… je Kristus Boží moc a Boží moudrost“ (1 Kor 1,24). Ježíš zjevil tuto moc a tuto moudrost především v milosrdenství a odpuštění. Nechtěl je demonstrovat silou nebo vnucovat svůj hlas shůry, ani dlouhými projevy či ukazováním svého nedostižného vědění. Učinil tak darováním svém života na kříži. Vyjevil svou modrost a božskou moc, když ukázal až do konce věrnost Otcovy lásky, věrnost Boha Smlouvy, který nechal vyjít svůj lid z otroctví a vedl ho na cestu svobody (srov. Ex 20, 1-2).
Jak snadné je upadnout do léčky, která nám vemlouvá, že musíme druhým ukázat, že jsme silnější, že jsme moudřejší… Do léčky, jež vede k vytváření pozemských model, které by nám zajistily bezpečí… (srov. Ex 20,3-5). Ve skutečnosti je tomu obráceně, my všichni potřebujeme Boží moc a moudrost, která se zjevila v Ježíši na kříži. On na Kalvárii obětoval Otci rány, ze kterých jsme my byli uzdraveni (srov. 1 Pt 2,24). Kolik vašich bratří a sester, přátel a spoluobčanů tady v Iráku nese zranění z války a násilí, zranění viditelná i neviditelná! Jsme v pokušení reagovat na tyto a další bolestné skutečnosti lidskou silou, lidskou moudrostí. Ježíš však nám ukazuje cestu Boží, cestu, kterou kráčel On sám a na kterou nás volá k následování.
V evangeliu, které jsme právě vyslechli (Jan 2, 13-25) vidíme, jak Ježíš vyhnal z Jeruzalémského chrámu směnárníky a všechny, kdo tam nakupovali a prodávali. Proč to Ježíš udělal? Udělal to, protože ho Otec poslal, aby očistil chrám, nejen chrám z kamene, ale také chrám našeho srdce. Ježíš nesnesl, aby se dům Boží stal tržištěm (srov. Jan 2,16) a učinil gesto velmi silné, velmi provokativní. A na znamení své autority říká: Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím” (v. 19). Mluvil o chrámu svého těla. Ježíš Kristus, Jedině On, nás může očistit od zlých skutků, On, který zemřel a vstal zmrtvých, On, který je Pán! Drazí bratři a sestry, když se stáváme oběťmi zvláštních zájmů, rozdělení či pomsty, Bůh nás nenechává zemřít v našem hříchu. Ani když se k němu obracíme zády, nikdy nás neponechává na pospas nám samým. Hledá nás, stíhá nás, aby nás povolal k pokání a očistil. “Jakože jsem živ - praví Hospodin Ezechielovými ústy - nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ” (33,11). Pán chce, abychom byli zachránění a stali se živým chrámem jeho lásky, v bratrství, ve službě a v milosrdenství.
Ježíš nás nejen očišťuje z našich hříchů, ale dává nám podíl na své síle a své moudrosti. Osvobozuje od takového způsobu chápání víry, rodiny a společenství, který rozděluje, vymezuje se a vyřazuje, abychom mohli budovat církev a společnost otevřené pro všechny a obrácené k našim nejpotřebnějším bratřím a sestrám. A zároveň nás posiluje, abychom dokázali odolat pokušení k vyhledávání pomsty, která nás utápí v nekonečné spirále odvety. V síle Ducha svatého nás posílá, nikoli dělat proselytismus, ale pracovat jako jeho učedníci - misionáři, muži a ženy povolaní dosvědčovat, že evangelium má moc proměnit život. Zmrtvýchvstalý nás činí nástroji Božího pokoje a svého milosrdenství, trpělivými a odvážnými tvůrci nového společenského řádu. Takto se skrze Kristovu sílu a jeho Ducha uskuteční to, co apoštol Pavel prorokoval Korinťanům: “Pošetilá Boží věc je moudřejší než lidé a slabá Boží věc je silnější než lidé” (1 Kor 1,25). Křesťanská společenství tvořená pokornými a prostými lidmi se stávají znamením Království, které přichází, Království lásky, spravedlnosti a míru.
Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím” (Jan 2, 19). Mluvil o chrámu svého těla, a tedy také o své církvi. Pán nám libuje, že silou svého vzkříšení nás může nechat povstat z trosek způsobených nespravedlností, roztržkami a nenávistí. Je to příslib, který slavíme v této eucharistii. Očima víry rozpoznáváme přítomnost ukřižovaného a vzkříšeného Pána mezi námi, učíme se přijímat jeho osvobozující moudrost, spočinout v ranách a najít uzdravení a sílu pro službu jeho Království, které vstupuje do našeho světa. Jeho ranami jsme uzdraveni (srov. 1 Pt 2,24), v jeho ranách, drazí bratři a sestry, nacházíme balzám milosrdné lásky, neboť On, Dobrý Samaritán lidstva, chce pomazat každou ránu, uzdravit každou bolestnou vzpomínku a inspirovat budoucnost míru a bratrství v této zemi.
Církev v Iráku, z milosti Boží, udělala a dělá mnoho pro hlásání této úžasné moudrosti kříže, šíří Kristovo milosrdenství a odpuštění, zejména vůči těm nejpotřebnějším. Také uprostřed velké chudoby a těžkostí mnozí z vás velkoryse nabídli konkrétní pomoc a solidaritu k chudým a trpícím. Je to jeden z důvodů, které mne vedly k tomu, abych putoval mezi vás, abych vám poděkoval a upevnil ve víře a ve svědectví. Dnes mohu vidět a rukou se dotknout skutečnosti, že církev v Iráku je živá a působí v tomto svatém a věrném lidu.
Drazí bratři a sestry, svěřuji vás, vaše rodiny a vaše společenství mateřské ochraně P. Marie, která se připojila k utrpení a smrti svého Syna a účastnila se radosti jeho vzkříšení. Kéž se za nás přimlouvá a vede nás k Němu, který je Boží mocí a moudrostí.
Přeložila Johana Bronková
