Papež k bohoslovcům: Učte se od Dostojevského a od starých kněží
V návaznosti na probíhající Rok sv. Josefa povzbudil papež seminární komunitu, aby se co nejvíce připodobňovala Nazaretské rodině, kde se Ježíš připravoval na poslání, které mu Otec svěřil. Biskupům kladl na srdce, že bohoslovci se naučí více z jejich jednání než ze slov. A seminaristy povzbudil, aby si brali příklad z mladého Ježíše v Nazaretě:
“Ať je pro vás seminář jako dům v Nazaretě, kde se Boží Syn učil od svých rodičů lidskosti a blízkosti. V komunikaci se nespokojujte s dovedností využívat sociální sítě a média. Jedině tehdy, když sami budete proměněni Božím Slovem, budete schopni předávat Slova života. Svět žízní po kněžích, kteří dokáží předávat Pánovu dobrotu těm, kdo zakusili hřích a pády, po kněžích, kteří jsou odborníky v oblasti “lidkosti”, pastýřích, kteří jsou připraveni sdílet radosti a strasti svých bratří a sester, lidech, kteří jsou pohnuti voláním těch, kdo trpí. Učte se lidství od Ježíše z evangelia i ze svatostánku. Hledejte Ho v životech svatých a mnoha hrdinů milosrdenství, pamatujte na autentický příklad těch, kdo vám předávali víru, na své prarodiče a rodiče. A čtěte ty spisovatele, kteří dokázali dosáhnout do hloubi lidské duše. Mám na mysli například Dostojevského, který uprostřed mizérie pozemské bolesti dokázal odhalit krásu lásky, která zachraňuje. Někdo se zeptá: A co s tím má Dostojevský společného? Tím zabývají literáti! Nikoli, potřebujeme ho, abychom rostli v lidství! Čtěte velké humanisty!”
František varoval bohoslovce také před rigidností, která je podle něho jedním z hlavních projevů klerikalismu, totiž postoje, který je zvráceností kněžství. Za každou rigidností se skrývá nějaký vážný problém, protože naznačuje nedostatek lidství – dodal papež.
František budoucím kněžím také připomněl, význam blízkosti se svatým a věrným Božím lidem. Poradil jim, aby se tomu učili od starých kněží:
“Hledejte ve svých diecézích staré kněže, ty, kteří mají moudrost dobrého víny, ty, kteří vás svým svědectvím naučí, jak řešit pastorační problémy, ty, kteří jako faráři znali jména všech, každého ze svých věřících – a dokonce i jména psů – jak mi jeden z nich vyprávěl. (…) Byl kněz blízký lidem, ale také svatostánku. Hleděl na každého s vírou a Ježíšovou trpělivostí. Staří kněží, kteří nesli na svých bedrech mnoho lidských problémů, pomáhali lidem víceméně dobře žít – a pomáhali všem dobře zemřít. Rozmlouvejte s těmito kněžími, kteří jsou pokladem církve. Mnoho z nich bylo zapomenuto nebo žijí v domech pro seniory. Běžte za nimi! To oni jsou pokladem!”
František varoval bohoslovce také před narcismem. Vzpomínal na to, jak v obchodě s paramenty a bohoslužebným náčiním zahlédl seminaristu či kněze, který se zhlížel v zrcadle. Pomyslel jsem si tenkrát: Vždyť on celebruje sám sebe. A totéž bude dělat před oltářem. Prosím vás, aby pro vás bohoslužba nikdy nebyla celebrací sebe sama, dodal papež František.
(job)
